Co mohu dělat, když se to stane?
Význam prevence
Mezi dětmi a především mezi dospívajícími není výjimečné, že se vzájemně častují nadávkami se sexuálním obsahem. Z výzkumů vyplývá, že nadávky zpochybňující sexuální identitu slyšela skoro polovina chlapců. Pro heterosexuální jedince to může nepříjemné, ovšem gay či lesbická dívka takové ataky prožívají zvlášť trýznivě. Zraňuje je míra netolerance a ztížená možnost „patřit mezi ostatní“.
Závažným problémem pro mladé lidi může být egodystonní sexuální orientace, tedy taková, kterou si jedinec nepřeje. Při jejím zvládání může pedagog sehrát významnou roli.
Základní linií boje proti těmto prvkům homofobní šikany tvoří prevence. Tato prevence má několik rovin:
- dostatek relevantních informací,
- upozornění na významné představitele minority – z řad umělců, sportovců, politiků apod.,
- zařazení dokumentárních či hraných filmů souvisejících s tématem,
- osobní setkání s některými představiteli dané minority (beseda, diskuse, živá knihovna),
- jasné a respektující osobní vyjádření postoje k dané minoritě z úst pedagoga,
- zařazování různých her s psychologickým obsahem do práce se třídou.
V atmosféře zvyšující se tolerance studentů se bude prevenci dařit lépe. Homofobní šikana bývá často spojena s dalšími projevy nesnášenlivosti a netolerance mezi studenty ve třídě.
Jak může pedagog reagovat na homofobní projevy studentů
Základní pravidlo zní: nebagatelizovat tyto projevy, všímat si jich a neprodleně na ně reagovat. Nejedná se jen o striktní vyjádření nesouhlasu s obsahem takových projevů, ale také o podporu daného jedince (není na to sám) a také o signál třídě, že tyto projevy nejsou akceptovatelné.
Určitě lze situaci využít na krátký vstup na dané téma. Neodkládat reakci a třeba nabídnout, že se k tomuto tématu chcete hlouběji vrátit ještě v blízké budoucnosti.
Při zachycení projevů homofobní šikany (nebo ostrakismu) doporučujeme se třídou dál pracovat. Pokud si na to sám pedagog netroufá, lze využít pomoci některých neziskových organizací (více v sekci „Kdo mi může pomoci). Pomoci by též měl metodik prevence či školní psycholog.
Příklad dobré praxe
O přestávce vstoupila třídní učitelka do třídy svých osmáků a nemohla si nevšimnout, že jednoho ze spolužáků obstoupila skupinka chlapců a jeden z nich na něm imitoval anální soulož. Ostatní to řádně pobavilo, smáli se a vulgárně dvojici povzbuzovali. Zajímavé bylo, že dívky a někteří chlapci stáli v jiné části třídy a tohoto "divadla" se neúčastnili. Jakmile skupina zpozorovala svou učitelku, rozprchla se. Ta se však nenechala situací zaskočit. Nejprve dané chování odsoudila jako ponižování a jasně sdělila, že podobné chování nelze tolerovat. Ptala se dětí, zda se podobné chování již někdy vyskytlo a dozvěděla se od nich, že vůči danému chlapci měli ostatní poznámky již dříve.
Bylo jasné, že se ve třídě rozjíždí něco nesprávného a se třídou následně pracoval školní psycholog.
Překvapivé bylo, že za třídní učitelkou ponižovaný žák později zašel a poděkoval jí, že se ho zastala před ostatními. Velmi ocenil, že přede všemi řekla, že ponižovat druhého a ještě homofobní formou může jen velmi nešťastný a zakomplexovaný jedinec, protože znakem výrazné osobnosti je tolerance.
PhDr. Richard Braun, Ph.D.
