Co mohu dělat, když se to stane?

•    Jakékoliv chování jednotlivců nebo skupin, které vede k psychickému nebo fyzickému útoku vůči jedinci či skupině žáků, se záměrem jim ublížit, ohrozit je nebo je zastrašit. Oběti jsou žáci, kteří se neumí nebo nemohou bránit, žáci, kteří jsou ze slabých sociálních rodin, rozvedených rodin atp.
•    V přímé (viditelné, slyšitelné) podobě zahrnuje nejen fyzické útoky, vydírání, loupeže, cílené poškozování cizích věcí, ale i útoky verbální v podobě vyhrožování či ponižování, nadávek, pomluv.
•    V nepřímé podobě (na první pohled skryté) se projevuje v demonstrativním přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou školních spolužáků – většinou ze starších ročníků.

Hlavním znakem šikany podle některých autorů bývá samoúčelnost. V mnoha skutečných příkladech se však motiv, účel či cíl vyskytuje.
Šikanování můžeme sledovat z hlediska:
a)    psychologického - projev patologických sociálních vztahů
b)    trestněprávního jako jev zásadně narušující lidská práva.
Při vlastní diagnostice ekonomické šikany je třeba zkoumat tento fenomén ze tří praktických pohledů – jako:
a)    nemocné chování
b)    závislost
c)    poruchu vztahů ve skupině

1.    Zjistím fázi, ve které se šikana nachází.
První a druhé stadium šikany ještě zvládne škola sama pomocí  výchovných prostředků za spolupráce učitelského sboru, metodika prevence nebo výchovného poradce.
Vyšší stadium šikany již potřebuje odborné vzdělání nebo kvalifikovaného pracovníka zvenčí.

2.    Provedu nápravné kroky ve třídě. Kešení, proto musím:
-    umět vést konstruktivní a efektivní komunikaci s agresorem i šikanovaným,
-    znát postupy vyšetřovací strategie a jednotlivé taktiky jednání,
-    umět poskytovat ochranu a emoční podporu obětem, které se často nacházejí v psychické labilitě,
-    musím být ochoten svůj čas věnovat řešení problému,
-    musím chtít situaci řešit a nepřehlížet (tzn. mě se to netýká!).

3.    Kdy vyšetřovat:

-    zjistím-li změnu v chování žáka/žákyně (nemluvnost, stranění se kolektivu, častá absence, …),
-    zjistím-li  „jiné“ chování třídy ve vztahu k jedinci (šikanovanému)
-    objevím-li náznaky ironických pohledů, narážek, posměchu,
-    signály od rodičů o změně chování jejich potomka,
-    nenápadných, ale přímých signálů od sympatizujících spolužáků.
Vždy je důležité mít na paměti, že se jedná o znaky šikanování – samoúčelnost agrese a nepoměr sil.

4.    Volba způsobu řešení při diagnostice ekonomické šikany: 

a)    informovat třídního učitele, metodika prevence, ředitele školy,
b)    v závažných případech orgány činné v trestním řízení (jedná se o trestný čin - ublížení na zdraví, poškozování cizích věcí, omezování osobní svobody atp.).
c)    informovat rodiče a spolupracovat s nimi.

Při vyšetřování šikany je třeba se zaměřit na následující:

•    odhad škod,
•    dobu, po kterou nevhodné chování trvalo,
•    Počet obětí a agresorů.

Vždy je nutné zajistit:
•    ochranu oběti či obětem (pokud je jich ve třídě více),
•    spolupráci s odborníkem (ve škole, PPP, policií, ..).

Co nesmím udělat:
•    nemám-li odpovídající zkušenosti, či neznám-li kroky k řešení – nedělám žádné zásadní kroky a závěry ve vyšetřování, přenechám vyšetřování kompetentní osobě (metodik prevence, ředitel školy)

5.    Strategie vyšetřování

Vždy zahrnuje následující kroky:
•    oddělený rozhovor s informátory  a oběťmi,
•    nalezení vhodných svědků,
•    rozhovory se svědky,
•    zajištění ochrany obětem,
•    oddělený rozhovor s agresory,
•    oddělený rozhovor s obětí,
•    rozhovor se zákonnými zástupci žáků,
•    nutná podpora kolegů.

6.    Volba metod a forem práce

•    Metoda restrikce – vedení viníků k zastavení agresivního chování a k dodržování platných společenských a právních norem.
•    Metoda usmíření – při ní dochází ke změně chování uvnitř skupiny. Pracuje se s dynamikou skupiny  (pedagog musí být proškolen v této metodě).
•    Vrstevnický program – provádí proškolený učitel = etoped.
•    Práce se skupinou – vždy provádí etoped, případně psycholog ze SVP, dle doporučení odborníka navazuje doporučeným programem třídní učitel.
•    Oznámení orgánům činným v trestním řízení.

Pro ujasnění, co patří do jednotlivých stádií a co jsme schopni rozeznat a zvládnout, si uveďme zkrácený popis stadií šikanování (Kolář, 2011).

•    První stadium: Zrod ostrakismu

Jedinec je ve skupině neoblíbený a neuznávaný, ostatní ho pomlouvají, že nemá dostatečné značkové oblečení, značkovou obuv, „chytrý“ mobil, notebook, tablet,  dochází k přehlížení, smějí se mu, dělají mu kanadské žertíky typu „půjčování“ si psacích potřeb, pití nápojů, snědení svačin atd. Jde zatím o mírné, převážně psychické formy agrese, kdy se odstrkávaný člen skupiny necítí dobře, ale nedokáže to říci. V této fázi se jedná o zárodečnou podobu šikanování, která, pokud není brzy rozpoznaná, obsahuje možné riziko dalšího negativního vývoje.

•    Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace

V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. S tzv. „sockami“ se nekamarádí, přitvrzuje se manipulace a objevuje se počátek subtilní fyzické agrese. Pokud se agrese stupňuje, je to dáno neřešením a přehlížením předchozích situací.

•    Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra

Vytváří se skupina agresorů, tzv. úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou mezi sebou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti ve třídě, ve svém okolí. Zpočátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování – tj. „socky“. Třída ví, že jde o žáky, kteří jsou v hierarchii třídy ekonomicky nejníže, tedy ti „špatně oblečení“, s „děsným“ mobilem atp. V celé třídě nastává svým způsobem postoj k těmto „sockám“ : „raději on, než já“.

•    Čtvrté stadium: Většina třídy přijímá nastavené normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou třídy a stanou se nepsaným zákonem v nastavených pravidlech agresorů. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď jsi s námi, nebo proti nám.“ U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. V této fázi se i mírní a ukáznění žáci začnou chovat krutě – aktivně se účastní psychického i fyzického týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

•    Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana

Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury šikany do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor šikanování je sociometrickou hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované chování a ochotně pomáhá pedagogovi plnit jeho úkoly, dbá na svůj zevnějšek, chodí pečlivě oblečen, umí a dokáže poradit při manipulaci s „chytrým“ mobilem atp.

Zdroj: Kolář, M. Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál, 2011.

Co mám dělat jako učitel, který zjistí ekonomickou šikanu (konkrétní příklady):   

Žáci se ve třídě nebo škole rozdělují podle ekonomické situace v rodině, tzv. ekonomická šikana (značkové oblečení, drahé mobily atp.)

Pokud dochází jen ke slovním útokům, pracuje se s postavením jedince ve třídě, s uvědoměním si důležitosti každého jedince pro společnost. 

Vedeme žáky k důležitosti vzdělání a k souvislostem mezi vzděláním a možností výdělku, uvědomění si vlastních možností, respektu k soukromému vlastnictví, pracujme se stereotypy, vedeme k výchově k demokracii.

Pokud dochází ke krádežím věcí a fyzickému ubližování, musí vždy následovat kázeňský postih, a to jeho udělením okamžitě po daném prohřešku. Zároveň je nutný okamžité kontaktování rodičů agresora a schůzka s nimi, kde jsou informováni o situaci a je zdůrazněno, že základní odpovědnost za chování dítěte nese zákonný zástupce. V případě odcizení drahých věcí je nutné okamžitě informovat Policii ČR.

Poté by měl být vždy realizován konkrétní program pro danou třídu. V tomto případě je vhodné pracovat s programy zaměřenými na stereotypy pro konzumní společnost,  manipulaci médii, zvýšení informovanosti žáků o pseudoideálu dnešní doby – úspěšný, bohatý a krásný.

Předcházejme podobným situacím dostatečnou prevencí a rozvíjením empatie, kritického myšlení a sebevědomí žáků. Dostatečná prevence může ochránit žáky před traumatizujících prožitků a pedagogy od řešení vážných formem šikany.