Co mohu dělat, když se to stane?

Cíl: Žáci analyzují situaci, v níž se projevuje nesnášenlivost vůči cizincům, a navrhují řešení. Žáci přijmou zodpovědnost za rovnoprávné vztahy v třídním kolektivu.
Čas: 25 min.
Pomůcky: kartičky hraní rolí (1 do skupin po 2–3), papíry (pro každého 1)
Zadání: Rozdáme kartičky s příběhem „Za to může on, protože není od nás!“. Žáci a žákyně pracují v malých skupinách a vymýšlejí konkrétní dialogy a obsah jednotlivých scén. Požádáme několik skupinek dobrovolníků, aby situaci zahráli. Po každé scéně hraní přerušíme a klademe otázky (viz níže). Ostatní, sledujíce vystoupení, zapisují odpovědi na otázky a další své komentáře. Po skončení hraní provedeme reflexi (viz níže).
Návrh otázek k hraní rolí
1. pauza – po scéně 1: Co si myslíš o tvrzení celé třídy? Jak a proč ovlivnilo mínění vyučujících?
2. pauza – po scéně 2: Myslíš si, že byl případ dobře vyřešen?
3. pauza – po scéně 3: Co si o této situaci myslíš teď?

Návrh otázek – reflexe
•    Co jste si zapsali po první pauze? Proč?
•    Co jste zapsali po druhé pauze? Proč?
•    Co z příběhu vyplývá? Uvědomili jste si něco na základě scénky? Jak byste chtěli příběh změnit?

Tipy pro vyučující
Zjistěme svůj postoj. Předtím, než se třídou otevřeme téma projevů předsudků a nesnášenlivosti, zamysleme se nad svými postoji k určitým odlišným skupinám (skupinám, do nichž my sami dle sebe nepatříme). Pokusme se zjistit, jaké předsudky se projevují v našem chování a jak bychom tomu případně mohli zamezit.

Znejme skupinu, s níž pracujeme. Aktivitu můžeme upravit na míru třídě, v níže ji budeme realizovat (např. zaměnit národnost obviněného žáka, abychom nenavazovali na předsudky, které se již ve třídě projevují). Třída se více zapojí, budou-li problémy, kterými se aktivita zabývá, reálné.
Připravme se na emoce. Témata projevu předsudků, rasismu a nesnášenlivosti jsou citlivá a někteří žáci/žákyně je mohou silně prožívat – především ti, kteří se cítí být vyloučeni z kolektivu kvůli své jinakosti. Věnujme proto pozornost pocitům. Zajistěme bezpečný prostor pro žáky a žákyně. Ujistěme všechny, že se nemusejí vyjadřovat/zúčastnit, nechtějí-li. Mohou také aktivitu kdykoli přerušit. Zeptejme se nakonec, jak se žáci cítili, zda chtějí něco dodat. Reflexi či některé její části můžeme též provést písemně.

Scéna 1: Dva vyučující si v kabinetě povídají.
V posledních měsících se ve škole vyšetřovalo několik drobných krádeží. Opět se někomu ztratily peníze. Ředitel se rozhodne případy vyšetřit a požádá vyučující, aby se do pátrání po zloději zapojili. Žáci a žákyně 7.A podezřívají spolužáka Mihada. Informují svoji třídní učitelku o tom, že „to je určitě Mihad, vždyť se k nám přistěhoval z Albánie!“ Všichni se tak domnívají, že přinejmenším poslední krádež má na svědomí on, protože je z chudší oblasti Evropy.

Scéna 2: Rozhovor ředitele a Mihadova otce.
Ředitel pozve Mihadova otce na schůzku. Chce si s ním promluvit o krádežích. Rozhovor dopadne tak, že Mihadův otec zaplatí řediteli všechny peníze, které byly v minulém měsíci ukradeny.

Scéna 3: Dva vyučující si opět v kabinetě povídají.
Jeden z vyučujících považuje to, že Mihadův otec zaplatil částku za všechny krádeže, jako potvrzení Mihadovy viny. Později se však objeví důkazy, že peníze kradl někdo jiný a Mihad je nevinný .