Co mohu dělat, když se to stane?

Ne každé šťouchnutí, bouchnutí nebo špatné slovo je šikana. Toto vše se může řešit domluvou, napomenutím, ale hlavně preventivními opatřeními.

Šikana v pravém slova smyslu je:

•    Když jeden nebo více žáků úmyslně a většinou opakovaně týrá spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci. Vždy jde o převahu síly nad obětí. Nemusí jít vždy jen o převahu fyzické síly, často se jedná o převahu psychické síly, množstevní síly, mentální síly nebo mocenské síly.

•    Oběť vnímá útok jako nepříjemný.

•    Útok může být dlouhodobý, ale i krátkodobý.

Škola či školské zařízení má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 5651/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu musí pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předcházet, jeho projevy neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc.

Z hlediska trestního zákona může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen trestných činů) vydírání (§ 235), omezování osobní svobody (§ 213), útisku (§ 237), ublížení na zdraví (§ 221–224), loupeže (§ 234), násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci (zvláště § 197a), poškozování cizí věci (§ 257), znásilnění (§ 241), kuplířství (§ 204) apod.

Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§168, 167 trestního zákona). V úvahu přicházejí i další trestné činy, jako např. nadržování (§ 166 tr. zákona) či schvalování trestného činu (§ 165 tr. zákona), v krajním případě i podněcování k trestnému činu (§ 164 tr. zákona). Skutkovou podstatu účastenství na trestném činu (§ 10 tr. zákona) může jednání pedagogického pracovníka naplňovat v případě, že o chování žáků věděl a nezabránil spáchání trestného činu, např. tím, že ponechal šikanovaného samotného mezi šikanujícími žáky apod.

1.    Musím být připraven změnit profesi. Místo pedagoga se stávám laickým kriminalistou a psychoterapeutem. Budu postupovat podle vyšetřovací strategie a taktiky. Budu vždy poskytovat ochranu a emoční podporu obětí, které se často nacházejí v krajní nouzi. Budu se časově angažovat a musím být ochoten svůj čas věnovat řešení problému a budu se muset citově angažovat.

2.    Kdy vyšetřovat? Existují dva hlavní důvody – přímo alarmující signály (informace od rodičů, náhlé provalení, zoufalá reakce oběti) a nepřímo varující signály (nenápadné projevy šikanování v přítomnosti učitele, skryté volání oběti o pomoc). Tyto signály je nutné brát za každých okolností vážně, situaci prověřit na základě strategie vyšetřování a zvolit poté vhodnou formu nápravy. Při hodnocení jakékoliv agrese vždy posuďte, zda se jedná o znaky šikanování – samoúčelnost agrese a nepoměr sil.

3.    Diagnostika šikany je nesmírně důležitá, protože na základě závažnosti nevhodného chování (stupně šikany) volí učitel způsob řešení. Při závažných případech mu nepřísluší šikanu řešit, musí informovat orgány činné v trestním řízení, protože šikana je jednání, které splňuje podmínky klasifikace trestného činu uvedeného v trestním zákoně. Nejčastěji se jedná o trestný čin vzbuzení důvodné obavy, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, omezování osobní svobody. Vyšetřování šikany je náročné, protože se při něm pracuje s dynamikou skupiny a je potřeba použít speciálně diagnostické metody.

Při diagnostice je třeba se zaměřit na následující:

•    Doba, po kterou nevhodné chování trvalo.
•    Počet obětí a agresorů.
•    Odhad škod.

Odhad škod můžeme rozdělit do dvou skupin:

•    Počáteční onemocnění, kdy normy, hodnoty a postoje šikanování nejsou přijaty celou skupinou.
•    Pokročilé onemocnění, kdy normy, hodnoty a postoje šikanování jsou přijaty většinou nebo všemi členy skupiny.

Co je potřeba zajistit:

•    Zajistit ochranu obětem.
•    Nedělat žádné zásadní kroky ve vyšetřování, pokud nemáme odpovídající výcvik a zkušenosti.
•    Zajistit spolupráci s odborníkem.

4.    Strategie vyšetřování vychází z tvrdé reality. Jako učitel si musím být jist, že zvládám vyšetřovací metody, že jsem ochoten věnovat svůj čas a energii vyšetřování, že zvládám zajistit bezpečnost obětem a třídě, že škola dokáže neustále dohlížet na danou třídu a že se v dané třídě po dobu nezbytně nutnou rezignuje na vzdělávací proces a převládá výchovná složka. Musím mít podporu kolegů a vedení školy. Strategie vyšetřování vždy zahrnuje následujících pět kroků:

•    rozhovor s informátory a oběťmi,
•    nalezení vhodných svědků,
•    rozhovory se svědky,
•    zajištění ochrany obětem,
•    rozhovor s agresory.

5.    Volba metod a forem práce

•    Metoda restrikce – je hojně využívána, má své pevné místo, musí být bezchybně zvládnutá. Záměr při této metodě je jednoduchý – pomocí trestu a strachu přinutit viníky k zastavení agresivního chování a k dodržování platných společenských a právních norem.

•    Metoda usmíření – při ní dochází ke změně uvnitř skupiny. Pracuje se s dynamikou skupiny. Použití této metody je omezené, lze ji uplatniti jen v některých případech šikany a pedagog musí být v této metodě proškolen.

•    Vrstevnický program – další metoda, která může pomoci léčbě šikany, neprovádí ji třídní učitel, ale etoped.

•    Práce se skupinou – vždy provádí etoped, případně psycholog ze SVP, navazuje třídní učitel.

•    Oznámení orgánům činným v trestním řízení.

I.    Moji studenti nesnášejí Romy (slovní útoky, stereotypní chování a názory studentů na dané etnikum, osobní negativní zkušenost).

Tady je potřeba si uvědomit, zdali došlo k porušení platných právních norem ČR. Pokud ano, musí vždy následovat kázeňský postih, a to okamžitě po daném prohřešku. Zároveň dochází k okamžitému pohovoru s rodiči agresora, kde je zdůrazněno, že základní odpovědnost za chování dítěte nese zákonný zástupce. V případě vyšší společenské nebezpečnosti jednání je nutné informovat Policii ČR.
Poté nastupuje program pro danou třídu. V tomto případě je vhodné pracovat s programy zaměřenými na stereotypy, manipulaci médii, zvýšení informovanosti o historii, kultuře, zvláštnostech jednotlivých etnik a národů.

Aby byl program účinný, je třeba dodržet následující:

•    Vím, co je mým cílem se skupinou.

•    Je dlouhodobý.

•    Je odborný.

•    Je navazující.

•    Nesmím kritizovat, přesvědčovat a nesouhlasit (vždy prohraji).

•    Je komplexní.

•    Prolíná se do všech stránek školního a třídního života.

•    Je aplikován ve všech předmětech.


II.    Studenti projevují nesnášenlivost vůči cizincům žijícím v ČR (ve třídě je cizinec, který není přijímán kolektivem, opakují se stereotypy)

Pracuje se s programy na zkvalitnění sociálních dovedností žáků, ke zvýšení komunikačních kompetencí a dovedností, rozvoj osobnosti, posílení kolektivu, zkvalitnění třídního klimatu. Dále jsou zařazovány programy na stereotypy, poskytnutí dostatku informací o specifičnosti jednotlivých etnik a národností.

Aby byl program účinný, platí stejné zásady jako u předchozího bodu.

Programy pro třídy musí splňovat následující podmínky:

•    Musí mít přímý a explicitně vyjádřený vztah k určité formě rizikového chování a tématům s ním spojeným.

•    Realizace musí být jasně časově a prostorově ohraničena a měla by procházet od zmapování potřeb, vytvoření plánu programu a jeho přípravy přes provedení a zhodnocení programu až k návaznosti programu.

•    Musí být zacílen na jasně ohraničenou a definovanou cílovou skupinu.

•    Musí respektovat specifické problémy a potřeby cílové skupiny.

•    Musí být dostupný a respektovat základní práva účastníků programu.

•    Musí obsahovat organizační zajištění a vymezovat ekonomické a personální požadavky.

•    Musí být součástí širšího preventivního působení.

Rodiče chlapce v páté třídě se obrátili na školního speciálního pedagoga s oznámením, že chlapec odmítá chodit do školy, bojí se a ztratil zájem o školní přípravu. Vyslovili podezření na šikanu.
Etoped neprodleně vykonal diagnostiku třídy zaměřenou na vyšetření šikany a ještě ten den byla potvrzena šikana ve třídě týkající se nejen zmíněného chlapce, ale i dalších dětí. Dívkám se tři agresoři posmívali, bili je, kopali do nich. Dvěma vybraným chlapcům bylo nadáváno, byli biti a nuceni jíst kameny. Z pohledu agresorů se jednalo o legraci. Většina třídy to považovala za normální s vysvětlením, že vše musí vydržet. Jednalo se o šikanu třetího až čtvrtého stupně.

Vzhledem k tomu, že byl na škole zaměstnán etoped, nemuselo dojít k pozvání odborníka. Druhý den byl ve třídě nastaven vrstevnický program, upravena organizace vyučování a zaveden neustálý dohled nad třídou. Rodiče byli informování na třídní schůzce o stávající situaci a způsobech řešení.
Po třech měsících se situace uklidnila a šikana se již nevrátila. Nadále zůstaly zachovány třídnické hodiny a třikrát do roka byly zavedeny společné akce školy, rodičů a žáků.