Co mám dělat, když se toto stane
Na podobné výroky by měl učitel vždy zareagovat a odsoudit je. Ne zesměšněním studenta, ale jasně a důrazně odsoudit jakékoli projevy nesnášenlivosti či rasismu a pátrat po tom, proč to či ono student říká, a dále s tím pracovat.
Je dobré zjistit, zda jde pouze o reprodukované věty, které studenti někde slyšeli a používají je pouze jako „prostředek k insultaci“ spolužáka, nebo se tak vyjadřují, protože v okolí žádný Rom není a nemusejí se tak s ním nijak konfrontovat.
Princip obrácených rolí
Obecně velmi dobře funguje princip obrácených rolí. Pokud nejde o hluboce zakořeněný názorový postoj, lze tím jednak mnohé zastavit, ale také „pomoci“ se vcítit do jiné role. S nedostatkem rozvinuté empatie se totiž vytrácí i schopnost vcítit se do situace někoho jiného. Obecně vzato nabídnout pohled z druhého břehu většinou přináší pozitivní výsledky (lze využít v různých situacích a využít například hraní rolí, dramatizaci dané situace, Divadlo forum atp.). Poté si studenti uvědomí, jaké je to být v kůži toho, jehož se nenávistné poznámky týkají, a jak to na ně působí. To vše je třeba s nimi posléze reflektovat a propojit s běžnou realitou.
Příklad z praxe:
Situace: Během workshopu v Muzeu romské kultury se jedna studentka opakovaně vyjádřila, že pro ni jsou Romové „černé huby“ a jinak jim říkat nebude. Přes odsouzení tohoto oslovení lektorkou daná slečna opakovala toto oslovení ještě několikrát.
Co pomohlo: Lektorka odpověděla: „Dobře a bude Vám připadat v pořádku, když Vás odteď já budu nazývat „bílá hubo“? Studentka byla zaskočena a výraz „černé huby“ poté již nepoužila.
Mgr. Julie Svatoňová. Lektorka v Muzeu romské kultury
Jak reagovat na rasistické verbální útoky
Jedna z účastnic semináře uvedla konkrétní příklad situace, do které se se svou třídou dostala. Při návratu z divadelního představení míjeli její žáci na ulici dva romské chlapce. Z hloučku jejích páťáků se v tu chvíli ozvalo: „uhlí, uhlí!“Učitelka se dostala do situace, kdy řešila dvě dilemata. Jak se má v této situaci zachovat? Nabízelo se několik možností – řešit nevhodné projevy žáků přímo na ulici, nebo až ve třídě, a to buď se všemi žáky nebo jen s těmi, kteří na romské kluky pokřikovali. Druhou otázkou bylo, jakým způsobem debatu s těmito žáky vést?
Důležité je dětem, které na romské chlapce pokřikovaly, dát možnost své počínání vysvětlit. Určitě se může stát, že mají s Romy svoji osobní negativní zkušenost. V takovém případě by měly mít možnost o ní v rámci bezpečného prostředí třídy promluvit a nebýt vystaveni pocitu, že se „o tom nemluví“. Ve chvíli, kdy žáci mají možnost ventilovat svoji negativní zkušenost, snáze přijmou fakt, že ji mají s konkrétním jednotlivcem či skupinkou konkrétních lidí s konkrétními jmény, nikoli však s Romy jako jednou etnickou skupinou. Stojí před námi dvě ústřední kategorie 1. skupina, 2. krade, nepracuje, jsou s ní problémy atd. Vycházíme z toho, že sociální svět je složen ze skupin, které nějakým způsobem (špatně, dobře) jednají. Ale skupina není monolitický subjekt, který jedná! Tak jsme se jenom o světě naučili – nekriticky, nereflexivně – uvažovat. Nezměnitelně definované skupiny a jejich vlastnosti jsou součástí našeho pohledu na svět, nikoli světa samotného – a právě to by si měli žáci a studenti z výuky odnést.
Zdroj: Hrozby neonacismu, příležitosti demokracie, str. 150.
