Lidská práva

Stav v uprchlických táborech v Bělorusku

Na hranicích Běloruska s Polskem a Litvou vznikla před několika měsíci řada uprchlických táborů s tisícovkami lidí původem ze zemí Blízkého východu a Asie, kteří se snaží dostat do prostoru Evropské unie. Tyto hranice tvořené různými ploty a překážkami jsou z obou stran ozbrojenými silami v řádech tisíců až deseti tisíců. Na jedné straně jsou běloruští vojáci, kteří se snaží uprchlíkům pomoci dostat se na do Evropy, a na druhé obranné jednotky opakovaně odvracejí jejich příchod, přicházející jednotlivce zadržují a posílají zpět a opravují poničené ploty. S přicházející zimou jsou uprchlíci nuceni žít v nuzných a mrazivých podmínkách, které mohou přimět větší počty lidí k častějším a rozsáhlejším pokusům o překování vnějších evropských hranic.

Lidé v táborech žijí ve vojenských plátěných stanech, a musí se vyrovnávat s mrazivými listopadovými teplotami. K tomu trpí nedostatkem potravin, čisté vody, lékařské péče a špatnou hygienou, navíc nemají žádné teplé přístřešky. Mezi uprchlíky nejsou jen muži, ale i stovky žen (včetně těhotných), dětí, a dokonce i batolata s nemluvňaty. Někteří z migrantů uvedli, že musí snášet drsné zacházení z řad běloruského vojenského dozoru, hovořili o bití, které jim způsobilo četné úrazy. Spekuluje se i o počtech zemřelých v důsledků takového brutálního zacházení.  Na druhé straně, svědectví o zacházení z druhé strany hranice jsou diametrálně odlišná, podle vyjádření jednoho utečence, se polští vojáci k těmto lidem chovají slušně a nabídli jim lékařskou pomoc, což jim vojáci na běloruské straně odmítali poskytnout (CNN, 2021 a, 2021 b; Aljazeera, 2021, Cura, 2021).

Tito lidé nemají jinou možnost, než se pokoušet utéct okolo polských stráží dále do Unie, anebo zůstat v táboře na hranicích. Vydat se do Minsku mají uprchlíci zakázáno vojenskou službou. Ačkoliv se někteří pokusili zažádat o vízum do Polska, jejich žádosti byly zamítnuty (tamtéž, 2021).

Co se vlastně děje?

Zodpovědnost za tyto tábory je přisuzována Alexandru Lukašenkovi. Běloruská vláda by měla lidem poskytnout základní humanitární pomoc, ačkoliv nic takového se neděje. V médiích se objevují zprávy, že Lukašenko tuto krizi vyvolal záměrně prostřednictvím obchodování s lidmi, se snahou destabilizovat Evropskou unii a snaží se docílit zrušení sankcí na běloruský režim, který dlouhodobě porušuje lidská práva (Applebaum, 2021). Lukašenko v posledních dnech navíc uvažuje o uzavření plynovodu Jamal, který vede přes Polsko do Německa, a nechal se slyšet, že by od Ruska rád požádal o rakety se středně dalekým dostřelem a trvale je umístil na jižní a západní hranice (Mocek et al, 2021). V prostoru Evropské unie se o začíná hovořit o tom, že Lukašenko zahájil proti EU hybridní válku – tj. nepoužívá tradiční nástroje války (zbraně apod), ale rozhodl se využít lidských životů jako nátlak (Kulidakis, 2021).  Polsko a Litva na svých hranicích přikročily k ustanovení nouzového stavu (ČTK, 2021), Pobaltské republiky se obávají další eskalace konfliktu (ERR, 2021). Polsko uvažuje o aktivaci článku č. 4 zakládající smlouvy NATO – tzn. označit tyto běloruské aktivity za útok na člena Aliance, což by podle stanov smlouvy bylo vykládáno jako započatý útok na všechny členy Severoatlantické aliance, a zavazovalo by je to k soudržné pomoci a protiakci (iRozhlas, 2021).  Jak se bude situace dále vyvíjet jde jen těžko předpovědět, ale je potřeba zvážit fakt, že ve hře jsou tisíce lidských životů, kteří nutně potřebují humanitární pomoc.

Kam dál: