Celkem hlasů: 14592
» Nehlasovat a zjistit víceRozhovor s Pavlou Gomba
Kniha líčí skutečné příběhy lidí, kteří žijí v nejchudších částech světa. Jaké to je žít v těchto částech světa si dokážeme jen těžko představit. „Slyšíte nás“ se nás ptá, zda jsme ochotni tyto skutečnosti slyšet a vyzývá nás k alespoň částečné pomoci těmto lidem. Jeden z příběhů vypráví o ženě z Kambodži, která je nakažená virem HIV, druhý příběh je věnován chlapci ze Rwandy – bývalému dětskému vojákovi a třetí příběh Pavla Gomba věnovala zimbabwské dívce okolnosti přinucené starat se o své mladší sourozence.
Jistě se na svých cestách setkáváte se spoustou zajímavých lidí. Jaký příběh Vás obzvlášť zaujal?
Pavla Gomba: Pro mě je hodně silný příběh Bonane z Rwandy. Myslím, že jsem tento příběh napsala i do své knihy „Slyšíte nás?“. Tento kluk byl svědkem toho, jak byli jeho rodiče zabiti. Sám je pochoval před domem. Bonane a jeho dvě sestry žili v extrémní chudobě. Ne každý den měli večeři a ten kluk měl jediné boty, ze kterých už skoro vyrostl, pověšené na zdi. Říkal, že nejšťastnější v životě byl, když dostal deky z kostela. Měla jsem možnost ho vidět ještě dvakrát poté. UNICEF mu v rámci programu dobytčích bank zajistil prasátka, která sám choval a prodával. Rodiče jim sice nikdo nevrátí, ale už mají alespoň základní zajištění. Bonane získal nějakou kvalifikaci a jeho sestry chodily do školy. Bonane si potom trochu zkazil život tím, že se nesprávně oženil. Vzal si dívku ze sousedství, která měla podobný osud jako on. Často si povídali a jednou si řekli, že se vezmou a společně jim bude lépe. Ale dívka si ho pravděpodobně vzala ze zištných důvodů, protože mu po několika měsících utekla a vzala mu ještě rádio a nádobí. Naposledy jsem ho viděla druhý den poté, co utekla. Byl v slzách a myslel si, že se mu zhroutil život. Ale myslím si, že teď už je to zase dobré. Bonaneho příběh dobře ilustruje, čeho se dá a čeho se nedá dosáhnout. Musela jsem se smířit s tím, že člověk není žádný mesiáš. Můžeme zajistit, aby děti zbytečně neumíraly na podvýživu nebo nemoci a chodily do školy. Ale na každém záleží, jestli bude šťastný nebo ne.
Zeptej se...
- Vaše práce je plná smutných příběhů, které se většinou navíc týkají dětí. Jak se k tomu snažíte přistupovat?
- Kdo nebo co Vás na cestách pro UNICEF nejvíce ovlivnilo?
Chtěli by jste se zeptat na něco jiného? Napište nám.
Navrhněte otázku vyplněním formuláře.