Lidská práva

MĚLO BY BÝT V ČESKÉ REPUBLICE UPRAVENO ZASTOUPENí ŽEN V POLITICE KVÓTAMI?

Debata ohledně otázky zavedení kvót, které by upravovaly počet žen v politické sféře, se vede již několik let a stále má své zastánce i odpůrce. Zavedení kvót v současné době podporují mezinárodní organizace jako OSN či Evropská unie.

V dnešní době tvoří ženy 20 procent poslanců/kyň na celém světě. Nejvíce žen v parlamentu je zastoupeno ve Rwandě s 56,3% křesly v dolní komoře a 38,5% křesel v horní komoře[1]. Z evropských zemí je nejvýše postavené Švédsko s 44,7% křesel obsazenými ženami. Česká republika patří podle statistik Meziparlamentní unie (Inter-Parliamentary Union), co se týče zastoupení žen v parlamentu, mezi lepší průměr. V poslanecké sněmovně ženám patří 22% křesel a v senátu 18,5% křesel.

Hlavní myšlenkou systému kvót je získat ženy do politických pozic a tak zajistit, aby nepředstavovaly jen pár výjimek v politickém životě. Díky kvótám mají být ženy zastoupeny alespoň na 30 až 40 procentech křesel v daném politického orgánu či na kandidátní listině.

Typy kvót

U kvót rozlišujeme dva hlavní typy. Jedny jsou stanoveny zákonem, pro druhé se rozhodne politické uskupení – politická strana, vláda či jiné sdružení.

Zákonem dané kvóty jsou zakotveny v ústavě nebo  ve volebním zákonu. Tento typ je velmi rozšířený. Kvóty ve volebním zákoně fungují ve 43 zemích světa, například v Belgii, Slovinsku nebo Portugalsku. Tzv. konstituční kvóty (dané ústavou) jsou zavedeny v 15 zemích, např. Francii, Srbsku či Nepálu.

Vnitrostranické kvóty a vnitřní kvóty v rámci jiných institucí nejsou nijak upraveny zákonem a je jen na daných uskupení zda kvóty zavedou či ne. Tento typ kvóty zavedlo zatím 168 politických stran v 69 zemích světa.

Pro a proti

Zastánci zavedení ženských kvót argumentují tím, že ženy jako plnoprávné občanky mají právo na rovné zastoupení. Díky kvótám jsou odstraněny neformální překážky, které bráním ženám ve vstupu do politiky. Navíc ženské zkušenosti a jejich pohled na svět obohacují především mužský politický život a jsou stejně kvalifikované pro tuto činnost jako muži.

Odpůrci volebních kvót pro ženy naopak říkají, že zavedení kvót je proti rovné příležitosti pro všechny a upřednostňuje ženy před muži. Avšak většina kvótových systémů stanovuje maximální procentuální zastoupení pro obě pohlaví a tak není diskriminováno ani jedno pohlaví. Dalším argumentem je nedemokratičnost kvót – voliči, a ne kvóty, by měli rozhodnout, kdo bude zvolen. Ve skutečnosti však politické strany určují nominaci a tím pravděpodobnost úspěchu ve volbách a nikoli voliči. Ti mohou případnou kandidátku posunout na kandidátní listině svými preferenčními hlasy.

Použité zdroje:

Statistika Meziparlamentní unie (http://www.ipu.org/wmn-e/classif.htm)

Leták Forum 50% „Kvóty“(http://padesatprocent.cz/docs/kvoty_letak.pdf)

Část práce Drude Dahlerup uveřejněné na webových stránkách Fóra 50% (http://padesatprocent.cz/docs/globalni-databaze-kvot-pro-zeny.pdf)