Lidská práva

Mohou státy, které porušují lidská práva, pořádat mezinárodní sportovní akce?

Sport lidi spojuje, politika často rozděluje. Otázka, zda mají státy omezující práva svých občanů hostovat mezinárodní sportovní akce, tak vyvolává živou diskusi. Překračuje sportovní duch zeměpisné hranice, nebo je potřeba aktivně bránit hodnoty demokratické společnosti? Na tyto otázky není možné najít jednotnou odpověď. I pokud si odpovíme kladně – ano, je naší povinností se nestavět k omezovaným lidem v jiných koutech světa zády, ihned se nabízí doplňující otázka: Pokud se rozhodneme lidská práva bránit odmítnutím spolupráce s nedemokratickými režimy, koho tím vlastně potrestáme? Politiky anebo občany dotyčného státu, kteří by možná velmi rádi vykročili z bubliny, do níž se jejich stát uzavřel?

Ostrou kritiku si vysloužilo například rozhodnutí Mezinárodní hokejové federace uspořádat hokejové mistrovství světa 2014 v Bělorusku. Některé účastnické státy, například USA a Kanada, zvažovaly možnost nezúčastnit se a vyjádřit tak protest proti špatným lidsko-právním podmínkám Lukašenkova režimu.

Vloni zase hrozba bojkotu postihla fotbalové EURO v Polsku a na Ukrajině. Evropští politici nesouhlasili s vězněním bývalé ukrajinské premiérky Julie Tymošenkové a nechtěli tak přijet své týmy na ukrajinskou část turnaje podpořit. Středem sporu byly ale Olympijské hry v Pekingu v roce 2008.

Proti podobným manifestacím se staví především zástupci sportovních organizací, kteří vyzývají politik, aktivisty a další odpůrce, aby svou agendu nemíchali s disciplínou, která naopak bariéry pomáhá překonávat.