Učitelská
Foto a Video
Interaktivní mapy
Dokumenty 
Virtuální rozhovory
Články
Odkazy
Tvoje akce
Hry a kvízyCelkem hlasů: 14588
» Nehlasovat a zjistit více
Diskriminace z důvodu sexuální orientace
Je nesporné, že sexuální orientace, zejména je-li odlišná od většinové sexuální orientace ve společnosti, představuje častou příčinu různých forem diskriminace a nerovného zacházení. Podívejme se však, jak jsou na tom osoby s různou sexuální orientací z pohledu práva a zákonů.
Ještě v 60. letech 20. století byl konsenzuální homosexuální styk v České republice trestným činem. Ve Spojených státech amerických je dobrovolná sexuální aktivita mezi dospělými a zákonně způsobilými osobami stejného pohlaví celostátně legální až od 26. června 2003, kdy o zrušení trestnosti rozhodl americký Nejvyšší soud v případu Lawrence vs. Texas. Světová zdravotnická organizace (WHO) vyňala homosexualitu ze seznamu duševních poruch až v roce 1992.[1] Přestože od 60. let se situace výrazně změnila, práva homosexuálních osob v řadě evropských zemí (včetně ČR) stále nejsou rovnocenná s právy heterosexuálů.
V České republice je diskriminace z důvodu sexuální orientace zakázána na ústavní úrovni v Listině základních práv a svobod. Specificky pro pracovněprávní vztahy diskriminaci zakazuje antidiskriminační zákon, podle kterého nikdo nesmí být diskriminován z důvodu své sexuální orientace ve věcech přístupu k zaměstnání, pracovních podmínek, odměňování, přístupu ke vzdělání, přístupu ke zboží a službám a v dalších oblastech. Zaměstnavatel proto např. nesmí odmítnout zaměstnat osobu z důvodu jeho/její sexuální orientace a na sexuální orientaci se při přijímání zaměstnanců ani nesmí ptát.[2]
Registrované partnerství není manželství
V roce 2006 byl v České republice schválen zákon o registrovaném partnerství, který definuje registrované partnerství jako trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem podle tohoto zákona.[3] Od roku 2006 tedy mohou osoby stejného pohlaví v ČR uzavírat registrované partnerství. Registrované partnerství ale není manželstvím, registrovaní partneři nemají stejná práva jako manželé.
Registrované partnerství lze uzavřít jen na krajských úřadech, církevní svazek je vyloučen. Partneři nečiní svá prohlášení před (místo)starostou nebo členem zastupitelstva, je přítomen jen matrikář. Partnerům nevzniká společné jmění tak jako manželům. Pokud registrovaní partneři chtějí mít stejné příjmení, musí o změnu zažádat až následně, společné příjmení si nemohou zvolit při registraci tak jako manželé při uzavření manželství.
Velký rozdíl v právech existuje ve vztahu k dětem. Zatímco jeden z manželů může adoptovat dítě druhého (například z předchozího vztahu poté, co druhý rodič zemře, nebo je-li druhý rodič neznámý), registrovaný partner nemůže adoptovat dítě druhého partnera. Registrovaní partneři nemohou ani společně adoptovat dítě tak, jako jej mohou adoptovat manželé. Adopce je nicméně možná jednotlivcem bez ohledu na jeho sexuální orientaci. Pokud ale jeden z registrovaných partnerů adoptuje dítě, nebo osoba s homosexuální orientací adoptuje dítě a poté se registruje se svým partnerem, druhý partner nemá k tomuto dítěti žádná práva. Pokud se tomu z partnerů, který je rodičem dítěte, něco stane (je zraněn či umře), druhý partner nemá k dítěti svého partnera žádný právní vztah.
Sňatek? Zatím jen v západní Evropě a USA
Jako první stát na světě uzákonilo možnost uzavírání sňatků osob stejného pohlaví v roce 2001 Nizozemí. Dnes většina států západní Evropy umožňuje manželství osob stejného pohlaví (kromě Andory, Lichtenštejnska, Itálie, Severního Irska a Švýcarska), zbývající západoevropské státy, stejně jako Chorvatsko, Estonsko, Kypr, Malta, Maďarsko, Řecko a Slovinsko, umožňují registrované partnerství obdobné tomu v ČR. Rakousko umožní homosexuální manželství od roku 2019. Naopak evropské státy na východ od České republiky převážně neumožňují žádnou formu svazku mezi osobami stejného pohlaví.[4]
Od června 2015 mohou osoby stejného pohlaví uzavřít manželství také ve všech 50 amerických státech v důsledku přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států Obergefell v. Hodges, který stanovil, že toto právo je jim dáno americkou Ústavou. [5]
Podívejte se, které další státy umožňují sňatky párům stejného pohlaví, zde.
V celé řadě zemí je homosexualita stále trestná
Zatímco Spojené státy a západní Evropa směřují spíše k liberalizaci homosexuálních vztahů a neustálému rozšiřování práv homosexuálů, Rusko přijalo v roce 2013 zákon, který zakazuje propagaci a podporování „netradičních“ sexuálních vztahů mezi nezletilými. Pojem „netradiční“ sice není tímto právním předpisem definován, toto označení je ale v Rusku běžně používáno právě pro homosexuální vztahy. [6] V červenci 2017 rozhodl Evropský soud pro lidská práv, že ruský zákaz je diskriminační a porušuje svobodu projevu. Podle skupin zastupujících práva homosexuálů je tento ruský zákon běžně používán jako prostředek krytí pronásledování a násili páchaného na homosexuálech v Rusku.
Jednotlivci s homosexuální orientací jsou ještě dnes pronásledováni v řadě afrických i asijských zemí a v některých zemích Latinské Ameriky. Mnoho z těchto států homosexualitu ve svém zákonodárství zakazuje a trestá. Osm světových zemí trestá projevy homosexuality dokonce trestem smrti, mezi nimi například Súdán či Jemen.[7]
[2] Zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon
[3] Zákon č. 115/2006 Sb., zákon o registrovaném partnerství
[7] www.ilga.org
