Lidská práva

Sir Nicholas Winton a židovské děti

Když se před Druhou světovou válkou začaly zavádět první protižidovská opatření, vzbudilo to rozruch a strach v životech milionů židovských obyvatel Německa. Mnoha židů se snažilo ze země uprchnout do různých zemí – do Velké Británie, do Spojených států, nebo i ke svému bližšímu sousedu, Československa. V té době nikdo netušil, že události naberou rychlý spád a v kontinentální Evropě nebudou lidé židovského vyznání nebo židovských předků nikde v bezpečí. Perzekuce neboli pronásledování, se nevyhýbalo ani dětem. A britský bankéř s německo-židovskými kořeny si uvědomil, že je potřeba jim pomoci.

Kdo byl Nicolas Winton?

Rodina Nicolase Wintona se přistěhovala do Velké Británie v roce 1907. Malý Nicolas se zde nechal pokřtít a získal zde plnohodnotné vzdělání. Po studiích se stal bankéřem, pracoval na čas ve Francii a Německu a žil relativně poklidným životem. Aspoň do zavedení prvních protižidovských opatření, kdy do Británie začali přijíždět jeho příbuzní a další cizinci, kteří byli ohroženi režimem a dokázali uniknout „na vlastní pěst“. Winton se pohyboval mezi zajímavými lidmi, například jeho přítel, Martin Blake, spolupracoval s britskou organizací British Committee for Refugees from Czechoslovakia (Britský výbor pro uprchlíky z Československa), která se snažila v Československu pomoci lidem ohrožených nacistickým režimem. V roce 1938 se Blake vydal do Prahy, a zeptal se Wintona, jestli by se nevydal na cestu s ním. Ten souhlasil a odjel do Československa (MZM, 2012).

Převoz dětí do Británie

Oba přijeli do země v prosinci 1938. Winton se zde spojil s dalšími kolegy z Britského výboru a společně začali pomáhat židovským dětem a organizovali jejich převozy do Velké Británie. Snažili se ohrožené děti identifikovat a poučit je (pokud to bylo možné, tak i jejich rodiny), jak bude převoz probíhat (The Power of Good, 2009). Koordinace pomoci musela probíhat s obezřetnostní, protože podpora anti-židovským opatřením a nacistické straně začala sílit, což vyústilo 15. března 1939 v okupaci Československa a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.

Na druhé straně ve Velké Británii, lidé byli vládou podporováni, aby pomohli dětem (program byl určen pro mladší sedmnácti let) najít nový domov. Před odjezdem bylo pro každé dítě vyřízeno vízum a také místo, kde směly po příjezdu zůstat. První vlak s dětmi přijel do Británie tři týdny po Křišťálové noci, která proběhla v noci z 9. na 10. listopadu 1938. Díky značné pomoci místních byly děti umisťovány do domácností, do hostelů, škol nebo farem. Zde se naučily jazyk, začaly chodit do školy a staly se plnohodnotnými občany
(USHMM). Děti si s sebou mohly vzít jen velmi málo. Obvykle se jejich veškerý majetek musel vejít do jediného menšího kufříku a měly povolené vzít si drobné peníze. Byly ale i případy, kdy s sebou děti neměly krom dokladů nic, byly jen označené visačkou s číslem a jménem nadepsaným oblečením (Oppenheimer, s. 8 a 72).

Siru Nicolasu Wintonovi se podařilo do počátku srpna 1939 zorganizovat převozy pro celkem 669 československých dětí.

Po válce

Po tom, co skončily transporty dětí, začal pracovat pro humanitární organizace na podporu uprchlíků a na obnovu hospodářství v Evropě. Oženil se, narodil se mu syn a se svou rodinou se usadil ve Velké Británii.

O svých humanitárních činech příliš nemluvil, ve skutečnosti jeho humanitární akce vyšly na světlo světa až koncem 80. let, když jeho manželka Greta vyklízela půdu a nalezla detailní informace o židovských a adoptivních rodinách, a stejně tak o plánech na převoz dětí. V roce 1988 byl Nicholas Winton pozván do britského televizního pořadu That’s Life (To je život) jako jeden z diváků. Během vysílání byly publiku představeny jeho zápisky a vysvětleny provedené záchranné aktivity. Krom toho, tvůrcům se podařilo najít desítky zachráněných osob, které byly ochotné do pořadu přijít, ačkoliv oni ani Winton o sobě navzájem předem nevěděli. Když vyšlo najevo, kdo jsou diváci přenosu, všichni zúčastnění byli upřímně šokovaní a dojatí (Brade a Holmes, s. 4, 2017).

Jak se společnost dozvěděla o jeho činech, byl vyznamenán mnoha britskými i českými řády. Mezi nejvýznamnější ocenění lze zařadit Řád Britského impéria, který Wintonovi přidělila královna Alžběta II. s výsadou užívat před jménem titul „Sir“, nebo nejvyšší české ocenění, Řád Bílého lva udělen prezidentem Milošem Zemanem.

Kdo byly některé z „Wintonových dětí“?

Z mnoha Wintonových dětí vyrostly osobnosti, které se prosadily v mnoha oblastech lidské činnosti. Nalezneme mezi nimi například spisovatele, výtvarníky, politiky, sportovce, lékaře a vědce. Svou prací přispěla k poznatkům o mikrobiologii například Leslie Brentová, k fyzice Walter Kohn, který za svůj přínos obdržel Nobelovu cenu, Lily Reneé, jedna z průkopnic komiksové tvorby, nebo Rolf Decker, olympijský fotbalový hráč.

Seznam literatury:

1. Laura E. Brade, and Rose Holmes. "Troublesome Sainthood: Nicholas Winton and the Contested History of Child Rescue in Prague, 1938–1940." History and Memory 29, no. 1 (2017): 3-40. [cit. 2021-03-31]. Dostupné z: doi:10.2979/histmemo.29.1.0003.
2. Děkujeme, Sire Wintone. Moravské zemské muzeum: Spojujeme minulost s budoucností [online]. Brno: MZM, 2012 [cit. 2021-03-31]. Dostupné z: http://www.mzm.cz/dekujeme-sire-wintone/
3. Kindertransport, 1938-1940. United States Holocaust Memorial Museum: Holocaust Encyclopedia [online]. Washington: United States Holocaust Memorial Museum [cit. 2021-03-31]. Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/kindertransport-1938-40
4. OPPENHEIMER, Deborah. Into the Arms of Strangers: Stories of the Kindertransport. London: Bloomsbury Paperbacks, 2017, s. 8 a 72. ISBN 9781408892275.
5. Story. Nicolas Winton: The Power of Good [online]. Michigan: University of Michigan [cit. 2021-03-31]. Dostupné z: http://www.powerofgood.net/story.php
6. "'Children of the Kindertransport' by Frank Meisler, Hope Square, Liverpool Street Station, London" by Pigalle is licensed under CC BY-NC-SA 2.0