Lidská práva

Dětští vojáci

Problém dětských vojáků je v současnosti aktuální především v zemích a oblastech, kde probíhal nebo pokračuje ozbrojený konflikt.  Většina z přibližně 300 000[1] dětských vojáků pochází především ze Střední Afriky, Jihovýchodní Asie a Blízkého východu. Za dětského vojáka je považována osoba mladší 18 let, která je součástí ozbrojených sil nebo ozbrojených jednotek o jakékoliv velikosti. Za dětské vojáky jsou považovány jak chlapci, tak dívky a jsou jimi i poslíčci, sluhové apod.

Využívání dětí v ozbrojených konfliktech porušuje mimo jiné jejich právo na osobní svobodu, na svobodu pohybu a pobytu, právo na vzdělání, na vyrůstání v rodině a na všeobecný rozvoj. Článek 38 Úmluvy o právech dítěte státy zavazuje k maximální snaze zamezit dětem mladším 15 let jakoukoli účast na bojových operacích. Navíc kdokoli, kdo by využíval děti mladších 15 let v ozbrojených konfliktech, tím může spáchat válečný zločin a může být stíhán Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Haagu.

K Úmluvě o právech dítěte byl v roce 2000 přijat Opční protokol o zapojování děti do ozbrojených konfliktů, který ratifikovalo již 128 států. Protokol jde dál než Úmluva a zcela zakazuje verbování dětí mladší 18 let nestátními ozbrojenými skupinami. Státy pak Protokol zavazuje ke zvýšení minimální věkové hranice (více jak 15 let) pro službu v armádě. Pokud tuto hranici stát nestanoví nad 18 let, musí splnit další podmínky (například dítě mezi 15 a 18 lety i jeho rodiče musí souhlasit s nastoupením k službě).

Děti jsou ve většině případů součástí ozbrojených skupin, jejichž cílem je boj proti oficiální vládě, odlišným etnikům či dalším ozbrojeným skupinám (např. Pobřeží Slonoviny, Srí Lanka, Uganda, Kolumbie, Afghánistán). Částečnou výjimku tvoří například Demokratická republika Kongo, Barma (Myanmar) nebo Čad, kde jsou nezletilí rekrutováni i do pravidelné armády státu. Děti v ozbrojených skupinách slouží jako doručovatelé zpráv, živé štíty, vyzvědači, sluhové či nosiči břemen, ale často i bojují se zbraní v ruce.

Kromě těch, kteří se stanou vojáky zdánlivě dobrovolně (například z materiálních důvodů, ztráty rodiny, touhy po pomstě), je vysoké procento verbováno proti vlastní vůli za použití fyzického násilí.

Děti bývají hromadně unášeny ze svých domovů a své rodiny už často nikdy nespatří. Po naverbování následuje tvrdý fyzický výcvik, který často končí smrtí nejslabších jedinců. Poté přichází na řadu základní taktika boje a trénink se zbraněmi. Součástí přijetí mezi ostatní bojovníky bývá závěrečná zkouška, ve které musejí (často pod vlivem drog) zastřelit jednoho ze zajatců. Je méně známé, že více než třetinu dětských vojáků tvoří dívky. Ty musí často přežívat s menšími dávkami potravy než chlapci a častěji se také stávají oběťmi pohlavního zneužívání.

Děti, které projdou podobnými zážitky, nesou jejich následky po celý zbytek života. Usnadnit jejich začlenění do společnosti mají programy DDR, založené na třech základních principech: Disarmament (odzbrojení), Demobilization (vyčlenění z bojových jednotek, zjištění identity za účelem nalezení rodiny) a Reintegration (psychologická pomoc, poskytnutí základního vzdělání a zapojení do společnosti).

Bojem proti fenoménu dětských vojáků se zabývá také mnoho nevládních organizací. Mezi nejvýznamnější patří Coalition to Stop the Use of Child Soldiers, kterou v roce 1998 založilo šest mezinárodních lidskoprávních organizací (Amnesty International byla jednou z nich). Velkou měrou také přispívá hnutí Save the children, jehož projekt Rewrite the Future se soustředí na rozvoj školství v konfliktních oblastech.

Kam dál:

Child Soldiers International

The state of the world’s chidren – special edition

Úmluva o právech dítěte

Dětský voják

Galerie - dětští vojáci

Dětští vojáci

Práva dětí