Zpět na začátek rozhovoru

Rozhovor s Pavlou Gomba

Jak to děti, se kterými jste měla možnost se setkat, vnímaly?

DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA KONGO

„Když přišli do naší vesnice, tak se mého staršího bratra zeptali, jestli je připraven se připojit k milicím. Bylo mu pouze 17 let. Jeho odpověď zněla ne – střelili ho do hlavy. Poté se zeptali mne, jestli se zapíšu. Co jsem mohl dělat? Nechtěl jsem zemřít“. (Výpověď bývalého dětského vojáka, který byl naverbován ve 13 letech.)

 

KOLUMBIE

„Dají vám do ruky zbraň a musíte zabít svého nejlepšího přítele. Dělají to proto, aby viděli, jestli vám můžou věřit. Pokud to neuděláte, váš přítel dostane přikázáno zabít vás. Musel jsem to udělat, protože jinak bych zemřel já. Proto jsem odešel, nemohl jsem to již nadále snášet. (Výpověď sedumnáctiletého chlapce, který se stal vojákem v sedmi letech jako dítě bez domova).

Jak to děti, se kterými jste měla možnost se setkat, vnímaly?

Pavla Gomba: Tito konkrétní chlapci, když přišli do tábora pro demobilizované vojáky, byli takovými malými zvířátky. Neměli základní návyky a v podstatě nemluvili. Nicméně po třech týdnech se znovu staly dětmi, dokázali komunikovat a říkali, že jediné, co si přejí je, aby našli svou rodinu. Což v jejich případě snad ani není možné. Když mluvíme o vojácích, tak je důležité říci, že se nejedná pouze o chlapce, ale také o dívky. Pouze malá část dětí bojuje, častěji slouží jako servis pro vojáky. Vaří jim, starají se o ně nebo jim nosí zbraně. Mohou být také sexuálně zneužity. Existují i případy dětských vojáků závislých na drogách. Děti jsou dopovány, aby nevnímaly, co se okolo nich děje.


Zeptej se...



Chtěli by jste se zeptat na něco jiného? Napište nám.

Navrhněte otázku vyplněním formuláře.