Lidská práva

Krutá zrada žen a dívek

V červenci 2008 vstoupil v Nikaragui v platnost absolutní zákaz veškerých potratů. Tento zákon nepovoluje žádné výjimky. Ženy a dívky, které těhotenství ohrožuje na životě, ani ty, které otěhotněly v důsledku znásilnění, nemají v současné době právo na legální potrat.

Nikaragua je jednou z mála zemí, ve které jsou potraty zakázány za jakýchkoliv okolností.

Kvůli změně zákona z roku 2006 nesmí ženy podstoupit potrat,ani pokud je těhotenství ohrožuje na životě nebo pokud otěhotněly po znásilnění. Tento zákaz vstoupil v platnost v červenci roku 2008 současně s novým trestním zákoníkem. Jeho součástí jsou také přesně stanovené lhůty odnětí svobody pro všechny zdravotníky a ženy, kteří potrat provedou. Vztahuje se tam i poškození plodu při lékařské péči. Následkem toho se lékaři při rozhodování o zákroku a následné zdravotní péči nespoléhají jen na jasné zdravotní indikace, ale raději se snaží vyhledávat i jiná stanoviska. Někteří odborníci se dokonce mohou cítit oprávněni i k odmítnutí léčby. Odklad léčby může ženy a dívky, čekající na ošetření, ohrozit na životě.

Jeden lékař popsal atmosféru vytvořenou novým zákonem jednoduše těmito slovy: ,,O svou svobodu, reputaci i licenci k vykonávání lékařské praxe můžeme přijít zkrátka proto, že jsme jednali v případě, kdy to bylo nezbytné.“

Nikaragujští zdravotníci se tak ocitají v přední linii boje na ochranu zájmů žen a dívek. Protokoly ministerstva zdravotnictví (MINSA), zabývající se porodními komplikacemi, jsou nyní v rozporu se zákonem. Jeden z lékařů vysvětluje Amnesty International: ,,Ministerstvo zdravotnictví ve své podstatě po lékařích požaduje páchání trestných činů. Pokud se jako lékař nebudu řídit porodními protokoly, hrozí mi disciplinární řízení ze strany MINSA. Pokud se jimi řídit budu, hrozí mi trestní stíhání ze strany státu.“

Těhotné nikaragujské ženy a dívky jsou krutě zrazené zákonem. Ten jim v tuto chvíli odpírá přístup ke včasnému lékařskému ošetření, které by v mnoha případech mohlo odvrátit jejich trvalou újmu na zdraví, či dokonce zachránit život.

Obětem sexuálních zločinů je odpírána volba, jak se s následky znásilnění, či incestu vypořádat. Podle vládních statistik je více než polovina nahlášených znásilněných dívek mladších 18 let. U takto mladých dívek jsou následky znásilnění velice vážné. Psychiatr pracující s mladými znásilněnými dívkami vysvětluje následek těchto útoků: ,,Mnohé z dívek, které otěhotněly v důsledku znásilnění musí odejít ze školy. Tyto dívky najednou postrádají smysl života.“. Úprava zákona těmto ženám a dívkám nakazuje prožít období těhotenství, které jim denně připomíná násilí, které zažily.

Tyto okolnosti vedly výbor OSN proti mučení k požadavku na zrušení tohoto zákona.

Zdroj: WIRE 2009/4

Kam dál:

The Promise of Equality (2005)

Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách (1993)

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979)