Zpět na začátek rozhovoru

Rozhovor s Furugh a Nilop

Jaké to bylo poté, co jste mohli odejít z uprchlického tábora?

K upírání práva na vzdělání  na základě domnělého či skutečného romského původu dochází nejen v České republice, ale i v dalších zemích světa.  Porušování práva romských dětí na vzdělání  v České republice potvrdil i verdikt Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007. Romské děti  jsou v českém školství segregovány do tříd a škol, kde získají horší vzdělání.

Jaké to bylo poté, co jste mohli odejít z uprchlického tábora?

Furugh: Dostali jsme trošičku svobody, vzdělání, byli jsme pojištění, prostě jsme byli v bezpečí, ale táta nemohl najít žádnou práci. Lidé nám nedůvěřovali.

Měli jsme hodně problémů ve škole, s ostatními dětmi. Nezáleželo na tom, jestli jsme něco dělali nebo ne, prostě nás neměli ze začátku rádi. Mysleli si, že jsme Romové, tak s námi nejednali dobře. Když ale zjistili, že jsme z  Afghánistánu, začali se s námi kamarádit. Do 11. září 2001 nás měli všichni rádi, ale pak začaly mít narážky...

Furugh: ...narážky na Tálibán, Bin Ládina a tak. V Jinočanech nás nechtěli vzít do normální školy. Všichni říkali, že pro nás nemají místo a že máme jít  do zvláštní školy.

Nilop: Tak čtyři nebo pět let jsme chodily na základní školu Trávníčkova, ale na začátku tátovi doporučil ředitel školy, aby nás dal do zvláštní školy. Bez jakéhokoliv důvodu. „Podívejte se alespoň na jejich vysvědčení, mají dobré známky, jsou talentované. Jedna kreslí...“ začal o nás táta vyprávět. Ten ředitel se podíval na nás a pak na ty vysvědčení a řekl, že nás tedy přijme do školy. Táta tam pak začal i pracovat, protože uměl anglicky.

Furugh: Také učitelé nás neměli rádi, nedůvěřovali nám. Nevyvolávali nás, i když jsme tu odpověď znaly. Ale postupem času zjistili, že máme talent a neměly jsme žádný problém s češtinou.


Zeptej se...



Chtěli by jste se zeptat na něco jiného? Napište nám.

Navrhněte otázku vyplněním formuláře.