Lidská práva

5 nejčastějších způsobů zastrašování novinářů

 

1. Fyzické útoky

V mnoha zemích jsou novináři fyzicky napadáni – či dokonce zabíjeni –, a to kvůli svým reportážím z válečných konfliktů, či pouze za to, že bývají kritičtí.

Palestinský kameraman Hussam Salameh a novinář Mahmoud 'Ali Ahmad al-Koumi byli 20. listopadu 2012 zabiti zásahem izraelské rakety, která byla vystřelena na jejich automobil. Natáčeli reportáž pro televizi Al-Aqsa o izraelských útocích na pásmo Gazy během operace „Pilíř obrany“. Izraelské vojenské autority tvrdily, že tito muži byli agenty Hammasu; Amnesty International však potvrdila, že novináři neměli žádné vazby na ozbrojené skupiny. Izraelská armáda rovněž během osmidenního konfliktu útočila na kanceláře médií a pravidelně užívá nadměrné síly proti novinářům informujícím o protestech na Západním břehu.

Mezinárodní komise pro lidská práva v Mexiku informovala o tom, že během roku 2012 bylo zabito minimálně devět novinářů a mnoho dalších napadeno a zastrašováno. Většina případů se nevyšetřuje. V červnu byl novinář zabývající se zločinem a politickou korupcí Miguel Ángel López Velasco společně se svou ženou a synem ve svém domě ve Veracruz zastřelen neznámým mužem. Vyšetřování stále probíhá.

Od prosince 2011 bylo v Somálsku zabito minimálně 23 novinářů. Mnoho z těchto smrtí je pravděpodobně spojeno s ozbrojenou opoziční skupinou al-Shabab.

 

2. Falešná obvinění

Falešná obviňování novinářů, politicky motivovaná obviňování (například zadržení drog či podvod) jsou běžná v mnoha zemích. Mají za účel zastavit novináře v dalším zpravodajství.

Dne 12. března shledal soud v Baku ázerbájdžánského novináře – editora novin Khural – Avaze Zeynalliho vinného z úplatkářství, vydírání za pomoci výhrůžek, nenaplnění soudního rozhodnutí a z daňového úniku. Byl odsouzen k devíti letům vězení. Avaz Zeynalli pravidelně kritizoval vysokou míru korupce v zemi a ostré zásahy prezidenta Ilhama Alijeva proti nezávislým novinářům a opozičním aktivistům. Jeho soudní proces byl považován za krajně nespravedlivý.

 

3. Zastrašování

Zastrašování novinářů či jejich příbuzných patří mezi běžné praktiky používané k jejich umlčení.

K zastrašování předního jemenského novináře Abdula Karim al-Khaiwaniho dochází od té doby, co na počátku roku 2013 zveřejnil své články o tajných vězeňských zařízeních a mučení, ke kterému v zemi dochází. Dvakrát došlo ke střelbě na jeho dům a obdržel několik telefonátů, ve kterých se anonym ujišťoval, že al-Khaiwani střelbu slyšel.

Nigerijský novinář Musa Mohammad Auwai byl v prosinci 2012 a v únoru 2013 ve městě Kaduna zatčen státními bezpečnostními službami. Důvod jeho zatčení mu nikdy nebyl sdělen a došlo k zabavení jeho laptopu a mobilního telefonu. Ve vězení strávil celkem osmi dní a byl vyslýchán kvůli své mediální agentuře a rovněž ohledně místa pobytu jeho šéfredaktora, který se v současné době skrývá kvůli strachu o svůj život. Pan Auwai byl posléze propuštěn na kauci.

V Číně údajně vydavatel listu Beijing News podal výpověď poté, co zástupci úřadu pro propagandu přikázali několika deníkům po celé zemi otisknout článek, ve kterém ze stávky v listu Southern Weekly obviňovali „nepřátelské cizí síly“.

 

4. Limitování internetového přístupu

V únoru 2013 egyptský soud rozhodl o měsíčním zákazu přístupu k YouTube kvůli stížnosti na video, které bylo považováno za útok na islám. Přístup však zablokován nebyl, částečně kvůli technickým problémům. Egyptská ústava ochraňuje svobodu vyznání, ale s výjimkami, jako je například urážka a hanobení náboženství či jednotlivce.

 

5. Zakazování působnosti médií

Některé vlády jednoduše zakáží působnost rádiím či novinám v případě, že je shledají příliš kritickými.

Dne 21. listopadu 2012 podal státní žalobce v Kazachstánu stížnost, ve které požadoval uzavření téměř všech zbývajících nezávislých a opozičních médií. Soud následně označil několik opozičních médií za „politické extremisty“ nabádající k sociální nesnášenlivosti. Stížnost se týkala zhruba 40 tištěných, internetových a rozhlasových médií, které se zabývaly stávkou dělníků těžících ropu a vyšetřováním násilného střetu mezi bezpečnostními jednotkami a protestanty ve městě Zhanaozen v průběhu roku 2011.

Pouze během prvních dvou měsíců roku 2012 došlo v Súdánu k udělení zákazu působnosti třem listům. Autority se odvolávaly na zákon o národní bezpečnosti z roku 2010. Tento zákon umožňoval národní rozvědce a bezpečnostním silám zakázat publikování jakýchkoli informací, které by mohly být považovány za hrozbu národní bezpečnosti. V dubnu 2012 autority ihned po jejich vytištění konfiskovaly dvě vydání listu al-Midan a uvedly ho tak do velkých finančních potíží.