Lidská práva

Azyl

Co je azyl?

Právo na azyl je starodávným právním pojmem, podle něhož se může osoba pronásledována ve své vlastní zemí uchýlit k ochraně v jiné zemi, požádat zde tedy o azyl. Toto právo bylo uznáno již v raném středověku Egypťany a Řeky a poté převzato západními tradicemi. Právo každého na azyl v jiné zemi z důvodu pronásledování je zakotveno i v nejznámějším lidskoprávním dokumentu na světě, Všeobecné deklaraci lidských práv.

V roce 2016 se počet žadatelů vyšplhal na rekordních 2,8 milionu osob z čehož 2 miliony žádostí jsou zcela nové. Žadatelé prchají před pronásledováním, válečným konfliktem, násilím nebo porušením lidských práv. Nejvíce žádostí obdrželo Německo (722 tisíc) následované Spojenými Státy, Itálií a Tureckem. Pouze jedna země z tohoto seznamu hlavních příjemců žádostí se však umístila na předních příčkách také jako země poskytující azyl, a to Turecko (2,9 mil.). Další hostitelské země se umístily na předních místech a jsou to Pákistán (1,4 mil.), Libanon (1 mil.) a Írán (970 tisíc). Ve více než polovině případů se jedná o žadatele ze Sýrie, Afghánistánu a Jižního Súdánu^[1].

Kdo je žadatel o azyl?

Žadatel o azyl je osoba, která utíká ze své domovské země a hledá ochranu v jiné zemi. V této zemi požádá o azyl neboli mezinárodní ochranu a oficiálně se stane žadatelem podáním formální žádosti. Až do skončení procesu si zachovává status žadatele o azyl, i když se může jednat o uprchlíka, vysídlenou osobou nebo migranta. Příslušné imigrační orgány hostitelské země prověřují věrohodnost žádosti, pravdivost uvedených skutečností a či by žadateli hrozilo po návratu do domovské země nebezpečí ve formě pronásledování, ohrožení života nebo vážného porušení lidských práv. Rozsudek určuje, zda bude žadateli o azyl poskytnuta ochrana a stane se úředně uznaným uprchlíkem, nebo bude azyl zamítnut a žadatel se stane nelegálním přistěhovalcem, který je nucen opustit zemi či musí být deportován. Žadateli o azyl může být přiznán status uprchlíka za podmínek splnění definice uprchlíka dle Úmluvy o uprchlících z roku 1951 nebo mezinárodních zákonů, mezi které patří například Evropská úmluva o lidských právech. Základní, i když porušovanou zásadou mezinárodního práva je princip non-refoulement, který zakazuje zemi navrácení ohrožené osoby do původní země nebo do třetí země, kde by žadateli hrozilo pronásledování, ohrožení života či porušení lidských práv. Každá země však vytváří vlastní pravidla pro vyhodnocení statusu ochrany žadatelů o azyl a podíl zamítnutých žádostí se liší v jednotlivých zemích meziročně.

Speciálně pro státy EU byl vytvořen Dublinský systém, jehož mechanismus a databáze otisků prstů EURODAC zabraňuje tzv. „asylum shopping“, kdy azylové řízení probíhá ve více členských státech a žadatel se účelově přemísťuje nebo naopak žádný členský stát žádost nechce posoudit. V praxi to znamená, že členské státy mají právo deportovat žadatele do prvního státu (Dublin transfer), kde byly otisky žadatele pořízeny. Žadatel tedy může podat žádost jen v jedné zemi EU, zpravidla v té, do které poprvé vstoupil, což znamená nápor na externí hraniční regiony a neefektivní ochranu, jak tvrdí kritici systému. I když v roce 2015 byl systém částečně pozastaven stále je v platnosti a pracuje se na novém návrhu.

Azyl v České Republice

Osoba žádající o azyl v ČR musí splnit podmínky uvedené v Zákoně o azylu, podle kterého musí být žadatel “pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo mít odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.” Po podání formální žádosti na území ČR žadatel prochází bezpečnostní prověrkou, zdravotním vyšetřením a osobním pohovorem či pohovory, kde specifikuje důvody útěku. Ministerstvo vnitra může žádost zamítnout z mnoha důvodů jako je například spáchaný trestný čin, ekonomická motivace, nevěrohodnost žádosti nebo v případě, kdy ČR považuje zemi původu žadatele nebo předchozí zemi, kde žadatel pobýval za bezpečnou k navrácení.

Dále žadateli může být udělen azyl za účelem sloučení rodiny s rodinným příslušníkem (nezletilým potomkem, sourozencem, manželkou), kterému již byl azyl udělen, a to i tehdy, pokud u něj v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebyl zjištěn důvod pro udělení ochrany.

Pakliže budou shledány zvláštní důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů, bude žadateli udělen humanitární azyl dle individuálního rozhodnutí ministerstva vnitra. Zvláštní důvod může být například postižení či vážná nemoc žadatele nebo podání žádosti osobou pocházející z oblasti postižené humanitární katastrofou.

Doplňková ochrana

Pokud osoba žádající o azyl nesplní podmínky pro poskytnutí azylu, může mu být udělena doplňková ochrana. Tato ochrana se uděluje v případě, jsou-li zjištěny okolnosti, které by mohly způsobit skutečné nebezpečí vážné újmy při navrácení do původní země. Za vážné okolnosti se považuje uložení či výkon trestu smrti, mučení, vážné ohrožení života či důstojnosti z důvodu vnitřního či mezinárodního ozbrojeného konfliktu. Z těchto důvodů by žadatel nemohl nebo nechtěl využít ochranu vlastní země. Doplňková ochrana může být udělena i rodinnému příslušníkovi za účelem sloučení rodiny. Tento způsob ochrany je však časově omezen a případ je později přezkoumán (na rozdíl od udělení azylu). V případě vyhodnocení bezpečné situace v domovské zemi, je tato osoba navrácena zpět, zároveň ale může být i doba ochrany prodloužena.

Po udělení azylu je v Česku zaveden státní integrační program pro začlenění azylantů do společnosti. Integrační program zejména zahrnuje prvotní orientaci v nové zemi, zajištění bydleni, asistence s hledáním zaměstnání a zabezpečení získání znalosti českého jazyka ve spolupráci s MŠMT.

Současná situace v ČR

V roce 2016 bylo v ČR podáno 1475 žádostí o azyl, o 50 méně než v předchozím roce 2015, což vyplývá ze zprávy Odboru azylové a migrační politiky MV^[2]. Nejčastějšími uchazeči byli Ukrajinci s 506 žádostmi, dále Iráčané se 158 žádostmi a Kubánci s 85 žádostmi. Ve stejném roce dle statistik ministerstva získalo azyl 148 lidí a dalších 302 dostalo doplňkovou ochranu. V 960 případech úřady žádosti zamítly nebo řízení zastavily.

 

Zdroje:

Charita Česká republika, Migrace, 2016. Státní integrační program – SIP 2016 http://migrace.charita.cz/statni-integracni-program-2016/

Ministerstvo vnitra České republiky

Odbor azylové a migrační politiky MVČR, 2016. Mezinárodní ochrana v České Republice. http://www.mvcr.cz/clanek/souhrnna-zprava-o-mezinarodni-ochrane-za-rok-2016.aspx

Odbor azylové a migrační politiky MVČR, 2015. Průběh správního řízení a udělení ochrany. http://www.mvcr.cz/clanek/azyl-prubeh-spravniho-rizeni-o-udeleni-mezinarodni-ochrany.aspx

Odbor azylové a migrační politiky MVČR, 2017. Dublinský systém. http://www.mvcr.cz/clanek/dublinsky-system.aspx

UNHCR, 2017. Global Trends, forced displacement in 2016 http://www.unhcr.org/statistics/unhcrstats/5943e8a34/global-trends-forced-displacement-2016.html

Zákon č. 325/1999 Sb.

Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-325