Lidská práva

Domoci se spravedlnosti

Když pan M.S.S. obdržel varování, že je kvůli Tálibánu jeho život v ohrožení, prosila jej jeho matka, aby Afghánistán opustil – „Nechceme, abys byl dalším v řadě,“ řekla. Tálibánem už bylo zabito mnoho členů jeho rodiny.

„Můj otec byl inženýrem,“ vypráví pan M.S.S. „Lidé z Tálibánu měli za to, že je komunistou, protože studoval v Sovětském svazu. Pro ně nebyl opravdovým muslimem. Proto ho zabili. Moje babička byla zabita z jiného důvodu, můj strýc rovněž z jiného důvodu, můj další strýc z toho samého. Nyní jsem byl na řadě já.“

Pan M.S.S., který pracoval pro mezinárodní jednotky v Kábulu, ze země uprchl s cílem domáhat se azylu v Evropě. Dostal se do Turecka a poté překročil řeku Evros do Řecka. Okamžitě byl však zadržen úředníky. Propuštěn byl po sedmi dnech a měl dvě možnosti: požádat o azyl v Řecku, či do měsíce opustit zemi. Pracovník pro lidská práva panu M.S.S. sdělil, že jeho šance na získání statusu uprchlíka v Řecku byly velice malé. Podle oficiálních zdrojů bylo v roce 2009 v Řecku úspěšných žádostí o azyl 0,04 procenta – což odpovídá čtyřem úspěšným lidem z deseti tisíc.

Pan M.S.S. se rozhodl opustit zemi a zkusit své štěstí jinde. Odjel do Belgie a o azyl požádal tam. Belgickými úředníky mu však bylo řečeno, že jeho žádost vyřídit nemohou a byl poslán zpět do Řecka.Belgičtí úředníci postupovali podle nařízení Evropské unie s názvem Dublin II, která určí stát odpovědný za posouzení žádosti o azyl podané v rámci EU. Podle systému Dublin II jsou žadatelé o azyl obvykle vráceni do toho členského státu, který navštívili jako první po vstupu na území EU. Státy však mohou rozhodnout o posouzení žádosti o azyl z humanitárních či jiných důvodů i přesto, že nebyly první členskou zemí EU, kterou žadatel navštívil. Belgičtí úředníci se však rozhodli vrátit pana M.S.S. do Řecka navzdory tomu, že řecký azylový systém dostatečně neposkytuje ochranu a podporu, na kterou mají žadatelé dle mezinárodního práva nárok.

STÁLE JSEM SE TÁLIBÁNU BÁL

Řecko je první cílovou stanicí pro tisíce žadatelů o azyl ze zemí, jako jsou Afghánistán, Írán či Irák. Jakmile se ocitnou v Řecku, jsou zadržováni v otřesných podmínkách a často po velice dlouhou dobu. Dle mezinárodního práva má být zadržení žadatelů o azyl či migrantů tou poslední možností, a to až poté, je-li každý jednotlivý případ posouzen a toto řešení vyhodnoceno jako nezbytné a přiměřené. V září 2010 popsal Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) situaci v Řecku jako „humanitární krizi“. Členské státy EU a další země, které jsou zapojeny do systému Dublin II tuto situaci ještě zhoršují tím, že trvají na návratu žadatelů o azyl do Řecka. Řecké orgány tvrdí, že počet žadatelů je příliš vysoký na to, aby bylo možné se s ním nějakým způsobem vypořádat a dožadují se zastavení vracení žadatelů zpět do Řecka.

Poté, co byl pan M.S.S. v červnu roku 2009 vrácen do Řecka, došlo k jeho opětovnému zadržení. „Přistál jsem na letišti a dva policisté mne odvedli do detenčního centra, jak to nazývali, což byla ale ve skutečnosti věznice. Nemohl jsem tamějším podmínkám uvěřit. Byl jsem držen v malé místnosti s dalšími asi 20 lidmi. Bylo obtížné se tam vůbec pohybovat. Místnost byla uzamčená a museli jsme zaklepat na dveře pokaždé, když jsme potřebovali použít toaletu.“
Pan M.S.S. zde byl takto držen sedm dní. Po propuštění neměl žádné peníze, ani kam jít. Stejně jako mnoho dalších žadatelů o azyl v Řecku, včetně žen a dětí, byl ponechán zcela bez prostředků a kohokoli, na koho by se mohl obrátit s prosbou o pomoc. „Po propuštění jsem neměl žádné peníze. Úředníky mi řekli: ,To je váš problém, ne náš. Tady máte autobusovou zastávku, můžete jet do Atén.  Jestli nemáte žádné peníze, běžte do parku či kamkoliv, kde najdete místo na spaní.‘ Bylo tam mnoho afghánských rodin žijících okolo kostela.“

Pan M.S.S. přišel do Evropy hledat ochranu. Zatím mu však stále hrozilo nebezpečí. „Můj život byl v ohrožení“, říká. „V noci často docházelo k násilnostem.” „Několikrát jsem byl fyzicky napaden, lidé se mne snažili oloupit.” Rovněž žil ve strachu z toho, že ho ostatní Afghánci poznají. „Stále jsem se Tálibánu bál. Nikdy totiž nevíte, kdo je Talibánec. Na ulicích jsem viděl mnoho lidí z nejrůznějších částí Afghánistánu.“ Pan M.S.S. čelil i dalšímu nebezpečí: mohl být donucen k opuštění Řecka. V minulosti docházelo k tomu, že žadatelé o azyl byli donuceni opustit Řecko navzdory tomu, že hrozilo reálné nebezpečí, že by v důsledku jejich deportace mohlo dojít k vážnému porušení jejich lidských práv. Po celou dobu nebyla panu M.S.S. poskytnuta možnost vysvětlit důvody své žádosti o azyl.

STÍŽNOST K EVROPSKÉMU SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA

Pan M.S.S. se však nevzdal a dožadoval se svých práv. V červnu 2009 podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Amnesty International společně s neziskovou organizací Advice on Individual Rights in Europe Centre zasáhly do vyšetřování Evropského soudu pro lidská práva, aby tento případ podpořily. V lednu roku 2011 soud rozhodl ve prospěch pana M.S.S. vydáním přelomového rozhodnutí, které přispěje k ochraně i dalších žadatelů o azyl.

V rozhodnutí o stížnosti pana M.S.S. štrasburský Soud shledal, že jak Řecko tak i Belgie porušily Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv.

Soud rozhodl, že držením pana M.S.S. v nedůstojných podmínkách a následným ponecháním ho bez prostředků, se Řecko dopustilo porušení článku 3 této Úmluvy, který zakazuje mučení a podrobování nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. V případě Belgie bylo dále shledáno porušení tohoto článku přesunem pana M.S.S. zpět do Řecka, jelikož tím byl vystaven nebezpečí následného vrácení do Afghánistánu, kde čelil nebezpečí mučení či jiného špatnému zacházení, nebo dokonce smrti. Soud konstatoval, že „belgické úřady věděly, či přinejmenším měly vědět, že neměl žádné záruky, že by v Řecku skutečně došlo k náležitému prošetření jeho žádosti o azyl.“

Rozhodnutí Soudu tak znovu zopakovalo výzvy Amnesty International a dalších lidskoprávních organizací po tom, aby navracení žadatelů o azyl zpět do Řecka bylo zastaveno do doby, než tato země zavede efektivní azylový systém, který bude v souladu s mezinárodním právem. Řecko v nedávné době svůj azylový systém již upravilo, ale vedle již existujících obav je stále ještě příliš brzy na to říci, kdy a jak tyto reformy přispějí k odstranění nedostatků v řeckém azylovém systému.

„Rozhodnutí soudu ale neovlivnilo jen můj případ,” říká pan M.S.S. „Jiný žadatel o azyl mně právě řekl: ,děkuju ti, díky tobě jsme se zbavili strachu z toho, že budeme vráceni zpět do Řecka.‘ A to je báječná věc“. Pan M.S.S. nyní čeká na to, až bude moci začít nový život. „Je mě už 30 let a celý svůj život jsem se potýkal s tímto problémem,” řekl. „Pokud mně dají šanci zůstat, budu tvrdě pracovat a opravdu se snažit si po tom všem vybudovat dobrý život.”

(Článek byl převzat a přeložen z anlgického orginálu publikovaného v časopisu AI WIRE, 2/2011)

Kam dál:

Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951)

Řecká vězení pro migranty