Lidská práva

Každodenní boj o přežití na Haiti

Zemětřesení z ledna 2010, při němž zemřelo více než 200 000 lidí, zdevastovalo nejen hlavní město Port-au-Prince, ale způsobilo také vážné škody v mnoha odlehlých městech. Po více než osmi měsících od zemětřesení žije v současnosti v provizorních táborech přes 1,3 milionů Haiťanů a více než 600 000 Haiťanů opustilo postižené oblasti a bydlí nyní v hostitelských rodinách. Zemětřesení proměnilo původní domovy Haiťanů v pouhé trosky.

Otřesy způsobily katastrofální škody na chatrně postavených a nevyhovujících obydlích, která se nachází zejména v dlouhodobě zanedbaných haitských čtvrtích.  OSN popsala zemětřesení na Haiti jako jeden z nejzávažnějších humanitárních problémů, kterému musela čelit za poslední dobu. Reakce na krizi tohoto rozsahu nepochybně představuje nesmírné obtíže.  Zdroje musí být zmobilizovány v masivním měřítku. Nicméně úklidové práce jsou do značné míry prováděny ručně, protože těžkých zdvižných zařízení je na Haiti nedostatek. Opatření k rekonstrukci, které by umožnily lidem obnovu jejich domovů a získání zdrojů k jejich obživě, jsou stále neskutečně pomalé.

Pouze nepatrný zlomek těch, kteří přišli o svůj domov v důsledku zemětřesení (okolo 10 000 až 12 000 lidí), byl doposud přemístěn do osad, které splňují mezinárodní humanitární standardy a kde je v současné době zaručen přístup k základním potřebám. Zatím je velice malá pravděpodobnost, že stovky tisíců lidí, kteří se naléhavě potřebují dostat do bezpečných osad, sem budou přemístěny v nadcházejících měsících, aby tak mohly znovu začít v důstojnosti žít.
Lidé žijící v táborech se svěřili Amnesty International s jejich frustrací z nedostatku změn k lepšímu. Mnozí vyjádřili hořké zklamání nad haitskou vládou a úředníky, kteří se podle jejich názoru dosti stranili centru dění. Zprávy o ohromných částkách na pomoc, které přislíbilo mezinárodní společenství pro obnovu Haiti a skutečnost, že zde není žádný náznak, že tyto peníze obdrží ti, kteří to nejvíce potřebují, prohlubuje jejich pocity bezpráví a zklamání. Mnozí z nich říkají, že cítí, že je svět již opustil.

Stany, modré plachty a improvizované úkryty z prostěradel a přikrývek se tyčí nad krajinou hlavního města, počínaje mezinárodním letištěm a prezidentským palácem vedoucí do srdce nejchudších čtvrtí. Podmínky v táborech byly již od začátku strašlivé. A navíc se zhoršují a to i navzdory úsilí humanitárních organizací. Tábory nemohou poskytnout dostatečnou ochranu před nemilosrdným horkem a záplavami. Nedostatek zajištění bezpečnosti v táborech také zvýšil další hrozbu - a to hrozbu sexuálního násilí.

Sexuální násilí

Stinnou stránkou humanitární pomoci je také porušování lidských práv mezi samotnými Haiťany, kteří přišli o své domovy. Amnesty International vyjádřila jednu ze svých největších obav týkajících se vysídlených osob v Port-au-Prance a Jacmel, nedostatek bezpečnosti, a to zejména žen a dívek. Lídři dvou organizací bojujících za práva žen – KOFAVIV (Commission of Women Victims for Victims) a FAVILEK (Women Victims Arise) – řekli Amnesty International, že znásilňování v táborech je téměř na denním pořádku. Rozsáhlé případy sexuálního násilí na ženách a dívkách není na Haiti nic nového, velký počet znásilnění byl zaznamenán, jíž před zemětřesením. Nicméně životní podmínky ve stanových městech zvýšily ohrožení žen a dívek a dokonce je pro ně těžší uniknout před sexuálním násilím. Většina znásilnění nahlášených Amnesty International se staly v provizorních stanech. Útočníci jednoduše rozřízli noži, břitvami nebo mačetami chatrnou tkaninu, znásilnili ženy, které se zde schovávaly, a potom jim ukradli vše, z toho mála co měly. Ženy, které přežily zemětřesení, jednoduše nemohou jít někam jinam. Nemají jinou možnost, než zůstat ve svých stanech, noc co noc, v pochybách zdali a kdy budou napadeny znova. Několik žen se svěřilo Amnesty International, že byly znásilněny více než jen jednou: „Když přijde noc, máme strach.“
Haitské úřady a Stabilizační mise OSN na Haiti (MINUSTAH) postrádá personál a zdroje k zajištění nutné bezpečnosti ve více než 1 300 táborech, kde nalezli své útočiště lidé, kteří přišli během zemětřesení o své domovy.  Dokonce i v několika táborech hlavního města jsou nadále ohlašovány případy znásilnění i přesto, že se zde Národní haitská policie snaží zajistit bezpečnost minimálně svou stálou přítomností.

Sami vysídlení lidé, vytvořili v mnoha táborech bezpečnostní výbory, tímto tak někdy reagovali na požadavky samotných žen.  Tyto výbory provádí pravidelné hlídky během noci. Během prvních dní po zemětřesení se staly tyto iniciativy důležitým impulsem a získaly si svou podporu. Nicméně, jak se měsíce vlekly, mnoho výborů se stalo dlouhodobě neudržitelnými kvůli těžké dani, kterou si vybraly životní podmínky v táborech na zdraví lidí. Muži zapojeni do bezpečnostních výborů řekli Amnesty International, že noční hlídky v kombinaci s neúnosným horkem ve stanech během dne a nedostatek jídla je nesnesitelně fyzicky namáhá. Ženy také založily bezpečnostní výbory. Například, členky KOFAVIV si opatřili píšťalky, aby tak mohly zalarmovat ostatní.
Boj proti sexuálnímu násilí představuje množství komplikací v jakémkoliv prostředí. Ve společnostech, které jsou nuceny opustit své domovy kvůli přírodním či člověkem způsobeným katastrofám, narůstá nebezpečí pro ženy a dívky.

Ti, kteří jsou pověřeni, aby zodpovídali za zajištění bezpečnosti, musí zohlednit tuto skutečnost a přijmout opatření úměrná tomuto riziku. Na Haiti byla tato reakce zcela nedostatečná.  Ženy a dívky, které byly znásilněny, řekly Amnesty International, že když šly nahlásit tento trestný čin na policii, bylo jim řečeno, že policie nemůže udělat nic pro to, aby našla jejich útočníky a že by si je měly najít samy a přivést je na policii. Problémy, kterým čelí policisté na Haiti, nejsou ospravedlněním za kompletní selhání v poskytnutí podpory a přístupu ke spravedlnosti pro Haiťany, kteří přežili zemětřesení. Ještě před zemětřesením Amnesty International zdůrazňovala nutnou potřebu rozsáhlého školení policistů, aby mohli odpovídajícím způsobem zareagovat na sexuální násilí, které ženy a dívky nahlašují. Po zemětřesení na Haiti se tato potřeba ještě zvyšuje.

Lidská práva a obnova Haiti

Vysídlení obyvatelé Haiti doposud neměli možnost významně se podílet na rozhodování o tom, jak bude rekonstrukce Haiti po zemětřesení vypadat. Národní a mezinárodní organizace působící na Haiti projednávají plánování a koordinaci spolupráce na humanitární pomoci a obnově. Nicméně tyto iniciativy nadále jednají do značné míry nezávisle na těch, které zemětřesení zanechalo v bídě. Těm, kteří byli postihnuti nejvíce, se dostalo málo, jestli vůbec nějakých informací o postupech vlády nebo o probíhajících činnostech. Miliony Haiťanů, kteří jsou uvězněni v žalostných podmínkách a je jím odepírána možnost zapojit se do rozhodování o jejich budoucnosti, čekají na to, aby mohli začít žít své životy od začátku.

Rekonstrukce na Haiti by měla být příležitost k zapomenutí na všudy přítomnou chudobu, která byla charakteristickou pro tuto zemi již před zemětřesením. Haitská vláda a mezinárodní společenství společně řídící Prozatímní výbor na obnovu Haiti (Interim Haiti Recovery Commission, IHRC), který má na starost rozvoj a zdokonalování plánů pro obnovu Haiti, musí zajistit respektování, ochranu a naplnění hospodářských, sociálních a kulturních práv. Jakožto spolupředsedové IHRC, budou haitský premiér Jean-Max Bellerive a zvláštní velvyslanec OSN pro Haiti, bývalý prezident USA Bill Clinton, zodpovědní za to, že rekonstrukce nepovede k znovuvytvoření sociálních nerovností, které odpírají více než jednomu milionu dětí  přístup ke vzdělání a přispívají k  nejvyššímu stupni mateřské a dětské úmrtnosti na západní polokouli. K vyřešení tohoto problému, musí být vysídlení Haiťané plně zapojeni do obnovy Haiti a musí také dostat příležitost aktivně se podílet na plánování své budoucnosti.

Kam dál:

Uprchlíci a migranti

Jak a proč být průvodcem cizince

Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951)

Uprchlíci a migranti