Lidská práva

Uprchlíci a jejich ochrana

Uprchlíci jsou zjednodušeně řečeno všichni ti, kteří jsou nuceni uprchnout ze své země, ve které již nejsou v bezpečí a hledají ochranu v jiném státě.

V roce 2015 byl počet uprchlíků odhadován OSN na 21 milionů, přičemž více než 50 % z nich pocházelo z 9 asijských a afrických zemí s největším počtem uprchlíků. Zároveň většina uprchlíků nachází útočiště v sousedních zemích, proto 86 % všech uprchlíků (vyjma palestinských uprchlíků) hostí rozvojové země, 26 % dokonce nejméně rozvinuté země světa. V Evropě bylo dle údajů UNHCR celkově 1,6 milionů uprchlíků (z toho více jak 3 500 v ČR), v USA a Kanadě dohromady přibližně „jen“ 400 000 uprchlíků.[i]

Nejvíce uprchlíků se nacházelo v těchto zemích[ii]:

• Turecko (především ze Sýrie)
• Pákistán (především z Afghánistánu)
• Libanon (především ze Sýrie)
• Írán (především z Afghánistánu)
• Etiopie (především z Jižního Súdánu a Somálska)
• Jordánsko (především ze Sýrie)
• Keňa (především ze Somálska a Jižního Súdánu)
• Uganda (především z Jižního Súdánu a Demokratické republiky Kongo)
• Demokratická republika Kongo (především nově registrovaní uprchlíci z Rwandy z 90. let a dále uprchlíci ze Středoafrické republiky)
• Čad (převážně ze Súdánu, též ze Středoafrické republiky)

(sestupně od státu s nejvyšším počtem uprchlíků)[iii]

MEZINÁRODNÍ PRÁVO A UPRCHLÍCI

Základním dokumentem je zde Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951) a její Protokol z roku 1967. Úmluva zavazuje státy, aby  osobám v postavení uprchlíků zaručily dočasné útočiště, ochranu, ale také konkrétní práva týkající se majetku, přístupu k soudům, ke vzdělání, k práci, sociálnímu zabezpečení atd.

(Uprchlíci jsou dále samozřejmě chráněni i dalšími úmluvami o lidských právech, ke kterým daný hostitelský stát přistoupil). Úmluva také potvrzuje tzv. zásadu non-refoulment, tedy princip zakazující navrácení uprchlíků do země, ve které by byla ohrožena jejich osobní svoboda či život (čl. 33 Úmluvy).

Úmluva a její Protokol definují uprchlíka jako „osobu, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo odmítá vzhledem ke shora uvedeným obavám, ochranu své vlasti“.

Zároveň vylučuje ochranu osobám, které kteří se pravděpodobně dopustily válečných zločinů, zločinů proti lidskosti či závažného nepolitického trestného činu.

Jsou to ale jednotlivé státy, které rozhodují, koho budou považovat za uprchlíka a poskytnou mu ochranu (azyl). To je mnohdy nesnadné a časově náročné rozhodnout v případech masového přívalů utečenců např. z oblastí válečných konfliktů či přírodních katastrof. Přesto právě tyto osoby tvoří naprostou většinu lidí, o které se starají uprchlické humanitární organizace.  UNHCR (viz níže) v případech těchto hromadných příchodů uprchlíků doporučuje státům určit status uprchlíka předběžně, „na první pohled“, poskytnout běžencům útočiště a dle svých možností zajistit jejich základní potřeby.

UNHCR

Klíčová mezinárodní instituce na ochranu a pomoc uprchlíkům a osobám v obdobném postavení je úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). UNHCR působí již od roku 1951 a jeho hlavním posláním je péče o uprchlíky, kterým poskytuje materiální pomoc, jídlo, vodu, přístřeší či lékařskou péči, ale také asistenci při žádostech o azyl, s programy návratů a přesídlování atd. UNHCR také dále podporuje dodržování mezinárodního uprchlického práva a pomáhá s jeho interpretací.

Sídlí v Ženevě a má své zastoupení v dalších 127 zemích, včetně České republiky.

Během svojí existence po více než půl století, zajistilo UNHCR humanitární pomoc více než 50 milionů lidí. Za svoje úsilí bylo UNHCR již dvakrát vyznamenáno Nobelovou cenou míru.

Aktualizováno 3/2/2017 Martinou Vidlákovou

Kam dál:

Být uprchlíkem – Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě 2010

Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951)

Uprchlíci a migranti