Lidská práva

Mezinárodní úmluvy o lidských právech

V návaznosti na ustanovení lidských práv ve Všeobecné deklaraci lidských práv jsou pod záštitou OSN v následujících dekádách až do dnešních dní přijímány mezinárodní úmluvy týkající se lidských práv. Ty už jsou na rozdíl od Všeobecné deklarace právně závazné pro všechny státy, které je ratifikují.

Kromě Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které nejvíce odrážely články Všeobecné deklarace a blíže specifikovaly závazky států v oblasti lidských práv, vznikaly i další úmluvy zaměřené na jednotlivá témata či určité skupiny lidí.

Mezi klíčové lidskoprávní úmluvy s celosvětovou působností se většinou řadí tyto smlouvy:

• Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951)

• Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1966)

• Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979)

• Úmluva o zákazu mučení a jiného nelidského a ponižujícího zacházení a trestání (1984)

• Úmluva o právech dítěte (1989)

• Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků (1990)

• Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (2006)

• Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob před nuceným zmizením (2006)

Další mezinárodní smlouvy na ochranu lidských práv byly přijímány na regionálních úrovních. Rada Evropy přijala v roce 1950 Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, známou spíše pod přezdívkou Evropská úmluva o lidských právech; Organizace amerických států (OAS) přijala v roce 1969 Americkou úmluvu o lidských právech; a na africkém kontinentu byla v roce 1981 přijata Africká charta lidských práv a práv národů. Na rozlehlém a rozmanitém území Asie se doposud nevytvořila žádná obdoba těchto regionálních úmluv o lidských právech.

MECHANISMY KONTROLY DODRŽOVÁNÍ ÚMLUV

Státy se připojením se k úmluvám právně zavazují dodržovat jejich ustanovení a zaručovat tak svům obyvatelům daná lidská práva. Nicméně na mezinárodní úrovni není tak lehké donutit státy, které tyto své povinnosti porušují, aby lidská práva naopak chránily a podnikaly kroky k jejich naplnění.

Přesto se postupem času vytvořily určité kontrolní mechanismy a zřídily se orgány a instituce, které dohlížejí nad dodržováním povinností v oblasti lidských práv, kterým se státy zavázaly podřídit.

U zmíněných regionálních úmluv jsou to dnes především regionální soudy, jejich nejefektivnějším příkladem je štrasburský Evropský soud pro lidská práva, který dbá nad dodržováním Evropské úmluvy a jejích protokolů. Pro oblast Amerik funguje Meziamerický soud pro lidská práva a v rámci Africké Unie nedávno zahájil svou činnosti i Africký soud pro lidská práva.

Pro univerzální lidskoprávní úmluvy neexistuje žádný „světový soud lidských práv“, jednotlivé úmluvy si ale většinou vytváří kontrolní orgány, tělesa, která mají dbát na dodržování závazků plynoucích z jednotlivých úmluv a pomáhají interpretovat jednotlivá ustanovení. Někdy mají podobně jako zmíněné soudy pravomoc zabývat se i individuálními stížnostmi na porušování lidských práv. Na rozdíl od mezinárodních soudů ale jejich závěry nejsou pro státy právně závazné.

Kam dál:

Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (1984)

Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965)

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966)

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966)