Lidská práva

Přehledně: Bělorusko a lidská práva

16. 3. 2021

Co se děje a proč?

V roce 2020 skončil mandát prezidentu Alexandru Lukašenkovi a bylo potřeba vyhlásit nové volby. Ty však byly zfalšované, a to např. tím, že se nemohli účastnit nezávislí pozorovatelé, nebo že jednotlivé komise zveřejňovaly jiné výsledky (Novák, 2020). Stávajícímu prezidentovi se tak podařilo opět zvítězit. Hned po volbách se v zemi strhly masové protesty proti vládě Alexandra Lukašenka, které se pravidelně opakovaly a na síle dlouhé týdny neustávaly. Hlava státu však odmítá nehledě na svou nepopularitu z funkce ustoupit. Loňské protesty doprovázené stávkami byly o to silnější, protože se vládě nedaří efektivně zvládat šíření pandemie COVID-19.

Tyto demonstrace byly doprovázeny zastrašováním a násilnými represemi ze strany policie, zfalšovanými trestními oznámeními a zmanipulovanými soudními procesy (Kratochvíl, 2021). Po půl roce je celá situace upozaděná, neboť protesty začaly ustávat a lidem již nezbývá síla. Evropou navíc začaly hýbat další události, jako třeba obnovené boje v Náhorním Karabachu (Soukeníková, 2021). S utichnutím demonstrací došlo k ustálení moci Lukašenka a k pevnému prodloužení jeho mandátu o další čtyři roky.

Kdo je Lukašenko?

Alexandr Lukašenko je prezident Běloruska. Udržuje si prezidentskou moc od roku 1994 a dva roky později díky referendu o ústavě prodloužil prezidentský mandát. Po deseti letech od prvního zvolení vzešlo v platnost nařízení, které zavedlo možnost neomezeného zvolení do úřadu.

Jak jsou lidská práva porušována?

V zemi jsou kontinuálně porušovány zásady právního státu, což se projevuje na příklad na průběhu voleb. Aby volby byly demokratické, musí splňovat tyto principy: musí být svobodné, tajné, transparentní, rovnocenné a spravedlivé (OBSE). Pozorovatelé OBSE v roce 2016 uvedli, že lidé měli ve volbách možnost hlasovat již před řádným termínem, byla porušena pravidla sčítání hlasů, chyběla objektivita médií a dostatečná transparentnost celého procesu. Na druhou stranu v Bělorusku může kandidovat více lidí či uskupení včetně členů opozice, nepanuje zde tedy povolení jen jedné strany či kandidáta, jak to známe z (bývalých) komunistických zemí (OBSE, 2016).

Krom toho je země hodnocená jako nejméně svobodná země Evropy, což se projevuje nedostatečným plněným demokratických principů, a ve světovém žebříčku patří dokonce k nejhorším, a to například kvůli tomu, že zde panuje cenzura. S tím souvisí i to, že v Bělorusku jsou zakázány neziskové organizace, menšiny jsou diskriminovány a opoziční politici jsou pronásledováni. Jinými slovy lze říci, že běloruský režim netoleruje osoby, které jakýmkoliv způsobem nesouhlasí s vládním režimem, nebo se vymykají většině (Perlínová, 2020).

K tomu, abychom mohli rozhodnout, co je demokratické a co není, potřebujeme soudní systém, který musí být nezávislý a nestranný. To znamená, že soudci nesmí být ovlivněni například politickými tlaky nebo podnikateli. V Bělorusku je tato zásada porušena, neboť byly potvrzeny případy korupce, jinými slovy, soudci byli usvědčeni z přijímání úplatků. Korupce se nevyhýbá jen soudnímu odvětví, ale potvrdila se i ve zbytku vládního aparátu (Myrzabekova, 2021).

Co na to svět?

Lukašenkovu vládu do dnes neuznává hned řada zemí, mezi nimi například Spojené státy Americké nebo členské státy Evropské unie (Heil, 2020).

V říjnu loňského roku udělil Evropský parlament Svjetlaně Cichanouské a Veranice Capkalové cenu běloruské opozici Sacharovovu cenu za svobodu myšlení (Evropský parlament, 2020). Krom toho Evropská unie na Bělorusko postupně uvaluje sankce, což bychom mohli chápat jako tresty. Ty spočívají v tom, že osoby zodpovědné za nedemokratické volby a represivní zacházení mají zákaz vstoupit na území států Evropské unie nebo jen skrze ně přejíždět, mají zmrazené majetky a nikdo z členských států nesmí zodpovědným běloruským osobám zapůjčovat finanční prostředky (Evropská rada; Rada Evropské unie, 2020)

Amnesty International na počátku demonstrací vystoupilo na zasedání Organizace spojených národů (OSN) s důrazem na to, aby došlo k řádnému prošetření porušování lidských práv a potrestání viníků represí páchaných na demonstrantech. Na konci jednání OSN došlo k hlasování a následnému schválení rezoluce o umožnění sledování porušování lidských práv v Bělorusku (Amnesty International, 2020).

Na druhou stranu, Běloruská vláda velmi úzce spolupracuje s Ruskou federací. Země spolupracují skrze trh s energetickými komoditami (především ropou a zemním plynem) či ve společném pořádání vojenských cvičení (Whitmore, 2021) a ve výhledu se chce Bělorusko přiblížit Federaci tím, že převezme úpravu občanského zákoníku nebo pravidla zahraničního obchodu, tak je zavazuje Svazová smlouva z roku 1996 (ČT24, 2020). Začátkem března 2021 se hlavy obou států setkaly, aby uzavřeli smlouvu o dalším úvěru pro Bělorusko na dostavbu jaderného bloku (Soukeníková, 2021).

Co s tím jde dělat?

Pokud se bavíme o korupci, běloruským zákonodárcům se v posledních třech letech podařilo prosadit legislativu, která alespoň z části potírá korupční praktiky (Freedom House, 2018). Má před sebou ještě ale dlouhou cestu, aby se dostala na takovou úroveň, jako jiné evropské země. Prosazení další legislativy na úpravu transparentnosti soudnictví není jednoduché i to proto, že některým politikům se zkrátka stávající systém, z různých důvodů hodí.

Před posledními prezidentskými volbami jsme mohli sledovat, že vykrystalizovala silná opozice vůči prezidentovi Lukašenkovi, která měla skutečný potenciál ve volbách zvítězit. Představitelkou této opozice se stala Svjetlana Cichanouská, která však po volbách musela ze země uprchnout, protože byla stíhaná režimem.

Jaké jsou reálné možnosti na změnu režimu? Mezinárodní organizace mohou vyvíjet tlak na zemi skrze různé sankce, anebo situaci v zemi řádně prošetřit a případně se snažit dostat Bělorusko před Mezinárodní trestní tribunál. Zmíněný byl zákaz vstupu do zemí Evropské unie, nebo znemožnění zasílání finančních prostředků zodpovědným osobám. Krom toho, lze brát také v úvahu různá omezení v mezinárodním obchodu. Neméně důležitá je ale aktivita běloruské opozice a vyvinutí dostatečného vnitrostátního tlaku na vládnoucí elitu.