Lidská práva

Když podporujeme ty, kteří naši pomoc potřebují, cosi na tomto světě měníme.

ROZHOVOR S ABUKAREM ALBADRIM

Co vyvolalo Váš zájem o lidská práva?

Během občsnké války v Somálsku v roce 1991, jsem jako mladý kluk viděl lidi, kteří byli zabiti kvůli kmenové příslušnosti a děti mého věku, kolem 10 nebo 12 let, zabíjeny kvůli jejich etnickému původu. Většinu svého života jsem v Somálsku viděl lidi lapené mezi pálícími zbraněmi milicí a povstalci ovládanými „warlordy“.  Rozhodl jsem se stát svědkem – novinářem dokumentujícím události a oběti zneužívání, svědkem toho, jak se z pachatelů stávají hrdinové a jak se porušování lidských práv stalo jedinou cestou k politické moci.

Jaké si myslíte, že jsou hlavní výzvy v boji proti porušování lidských práv v Somálsku?

Lidé, kteří nesprávně chápou lidská práva. Somálští bojovníci, bez ohledu ke které straně patří, považují obránce lidských práv za nepřátele. Někteří dokonce věří, že když zabijí obránce lidských práv, tak půjdou do nebe. Somálci, kteří žijí v prostředí neustálého porušování lidských práv, jim jen málo rozumí a v jejich obránce mají jen malou důvěru. Potřebujeme, aby veřejnost více rozuměla tomu, co lidská práva znamenají a lidé potřebují být o svých právech lépe informováni.

Jaký dopad má Vaše práce na Váš život?

Jako novinář lidská práva bránící  jsem neustále v ohrožení. Podezírají mne ze špionáže, zejména proto, že pracuji jako nezávislý pracovník pro západní média. Bylo mi vyhrožováno smrtí. Někdo mě jednou zavolal a řekl „Abukare, rozhodli jsme se tě zabít. Máš tři hodiny na to, abys vyrozuměl svou rodinu a rozloučil se s nimi.“ Můj kolega, Said Tahlil Ahmed, ředitel Horn Afrik rádia v Mogadišu, který byl slavný pro své analýzy politického konfliktu v Somálsku, byl v únoru 2009 v Mogadišu zavražděn.

V Mogadišu jsem psal o pouličních bitvách, atentátech a veřejných popravách. Drželi mi zbraně u hlavy. Zvali mne na tiskové konference do presidentského paláce, jenom abych byl zadržen zkorumpovanými státními úředníky, kteří požadovali úplatky. Po jednom obzvláště nebezpečném incidentu v roce 2007, z něhož jsem jen velice těsně unikl, jsem se stal podezřívavým. Na každého kolemjdoucího sem pohlížel jako na potencionálního atentátníka a nakonec jsem se začal skrývat. Dříve jsem si myslel, že se zodpovědností, oddaností a silným srdcem bych mohl přežít. Nyní si už tak jistý nejsem. Tato práce může být vděčná, ale někdy je to jako prokletí.


Co Vás stále motivuje, když zažíváte těžké časy?

Cítím, že pracuji pro lidi – pro ty, kteří jsou zneužíváni a diskriminováni. Věřím, že moje práce by mohla pomoci ke změně somálské kultury násilí a doufám, že jednoho dne napomůže k tomu, aby pachatelé válečných zločinů v Somálsku byli dovedeni k zodpovědnosti.

Máte pro naše čtenáře nějaký vzkaz?

Když jsou lidé zneužíváni, cítí se zoufalí a bezmocní. Potřebují naši podporu, naši lásku a naše přijetí. Naše činy mohou zachránit životy. Pokud bráníme jeden druhého, tak mají naše životy smysl. Když podporujeme ty, kteří naši pomoc potřebují, cosi na tomto světě měníme…

Co je nejdůležitější lekce, kterou Vám Vaše práce dala?

Že v komunitách všude na světě existují oběti a existují pachatelé. A pak jsou zde obránci lidských práv. Zjistil jsem, že chci být tou třetí osobou, obráncem lidských práv a věnovat svůj život dokumentaci hrubých porušování lidských práv.

Kam dál:

Lidskoprávní úmluvy ve světě

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966)

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966)

Úvod do lidských práv