Lidská práva

Toto je studená válka

Katja Samucevičová byla propuštěna v říjnu 2012 poté, co strávila ve vězení 178 dní za zahrání „punkové modlitby“ v moskevském chrámu. Členky kapely kritizovaly ruského prezidenta Vladimíra Putina a představitele ruské ortodoxní církve, kteří ho podporovali.

 

Proč jste si jako protest proti Putinovi vybraly právě tento způsob?

Pussy Riot jsou politickým uměním. Jakmile jste umělcem, nemůžete se ubránit nutnosti reagovat na politické tendence ve své zemi, zvláště na chování státu vůči veřejnosti a na širokou propast mezi společností a státní elitou.

 

Co pro vás znamená veškerý aktivismus doprovázející váš proces a rozsudek?

Chtěly jsme protestovat proti ruské ortodoxní církvi a jejímu patriarchovi Kirilovi; proti Putinovi a sexistickým tendencím. Podpora, kterou jsme obdržely, přenesla tuto již probíhající diskuzi v ruské společnosti na novou úroveň. Nečekaly jsme, že se to stane takto široce diskutovaným tématem po celém světě – a tak intenzivně v Rusku.

Kromě toho, ruské autority nepoužívají pouze pouta a zatýkání, ale také mediální ataky. V Rusku probíhá konstantní tok dezinformací a křivých obviňování. Je těžké přesvědčit lidi, že to není pravda. Kampaně, které nás podporovaly, toto vše ustály. Mnoho lidí vidělo podporovatele Pussy Riot a pomyslelo si: „Navzdory tomu, že jsou tak zlé a bezbožné, je překvapivě mnoho lidí podporuje. Možná věci nejsou přesně tak, jak říkají na Prvním kanálu.“ (jeden z hlavních ruských kanálů). Tento boj byl velmi důležitý a opravdu nezbytný.

Mnoho lidí bylo také ovlivněno tím, že mezinárodní organizace, včetně Amnesty International, nás prohlásily za vězně svědomí a že známé osobnosti, včetně Madonny, Stinga a ostatních, vyjádřily svou podporu.

 

Jak hodně vás omezují podmínky vašeho podmínečného propuštění?

Obecně řečeno mne neomezují. Ale všimla jsem si, že jsem někdy sledována, docela otevřeně. Několikrát jsem v metru viděla, jak si mě někdo natáčí na video. Ostatní členky Pussy Riot jsou rovněž pronásledovány. Autority se očividně bojí, že plánujeme další protest, a právě proto nás mají pod drobnohledem. Ale nejedná se o profesionální pronásledování. Buď nemají dostatek zkušeností, nebo nám jednoduše posílají zprávu: „Jseš sledována.“ Můj telefon je odposlouchávaný, to vím jistě. Takže si samozřejmě dávám pozor na to, co říkám.

 

Bojíte se v Rusku pokračovat v angažování se v protestních aktivitách?

Ne. Nikdo mi nevyhrožoval, nic se nestalo. Pozoruji znaky jiné války, mediální války. Někdo se nás podle všeho snaží vést nepřímo, bez násilí, bez zabíjení, bez vyhrožování. Toto je studená válka. Přímé útoky nebudou fungovat; celý svět by byl pobouřen. Přistoupili na jinou strategii, alespoň zatím.

 

Myslíte si, že výhrůžky, kterým ze strany svých spoluvězňů čelila Máša Aljochinová, byly součástí mediální války, nebo byly reálné?

Věřím tomu, že se jedná o reálné výhrůžky. Četla jsem rozhovor s vězeňkyněmi z Mášina sektoru. Kvůli jejich výhrůžkám Máša podala stížnost a byla přesunuta na samotku.

Je nejisté, jak vedení nápravného zařízení zajistí Mášinu bezpečnost. Toto rovněž dokazuje chaos, který ve věznici panuje, protože její spoluvězni jsou recidivisté, kteří si odpykávají svůj druhý či třetí trest. Je zakázáno udržovat tyto vězně ve stejných celách s těmi, kteří si odpykávají svůj první trest. Jejich psychologie byla naprosto změněna, jinak vnímají to, kde končí lidskost.

 

Jaké hlavní tendence nyní pozorujete v Rusku?

Dochází k posilování autoritativní moci a represivních opatření. Rovněž dochází ke snadnému a tichému schvalování zákonů, které jsou v rozporu s ústavou, a to bez většího odporu. Objevují se také očividné pravicové tendence. Byla vybrána jasná cesta, blízká neofašismu. Špičkou ledovce jsou zákony zakazující „propagování homosexuality mezi nezletilými“. Jedná se o malý krůček na cestě k dalšímu omezování práv. Stejně jako zákon o neziskových organizacích, zákon o velezradě a další zvláštní zákony. Masmédia se odmlčela, často vůbec nevíte, co se děje.

 

Čemu se ruská společnost může od případu Pussy Riot přiučit?

Bylo by dobré, kdyby se lidé přiučili kritickému myšlení. Lidé nejsou zvyklí vidět protestní politické umění – nerozumí tomu, že se jedná o kritické gesto. Jsou tím šokováni a pod vlivem oficiální propagandy si myslí, že je to protiruské a organizované Západem. Státní autority udělají vše pro to, aby si lidé mysleli, že protestní umění je jistá forma výtržnictví.

Ale mnoho lidí si uvědomilo, že je zde něco špatně. Viděli, co se stalo, četli rozhovory s námi, viděli naši tvorbu. Mnoho z nich se začalo zajímat o politicky feministickou tvorbu. Příště, až uvidí někoho něco dělat veřejně či dávat svou tvorbu na internet, uvidí to jako umění, a ne jako výtržnictví.

 

Je děsivé být protestním aktivistou v současném Rusku?

Záleží na tom, jaký druh aktivisty jste. My nejsme tak hardcore. Podle mého názoru být hardcore znamená mít citlivé informace. V tomto případě váš život bude krátký. Umělecké politické aktivity nejsou tak nebezpečné. To, co se stalo nám, bylo pravděpodobně kvůli tomu, že v březnu minulého roku probíhaly prezidentské volby.

Ale to, že Naďa a Máša jsou stále ve vězení, že ještě nebyly propuštěny navzdory tomu, že mají děti, to je nová forma zastrašování. Bude se po tomto chtít někdo, kdo má děti, angažovat v takových aktivitách? Jedná se o specifický typ krutosti – propagandistické krutosti. Je důležité s tímto nějak bojovat.