Lidská práva

Přelet nad zámeckým hnízdem, aneb postřehy a zkušenosti s tzv. „Domova pro seniory“. Zámek v Heřmanově Městci který slouží již dlouhé roky jako „Ústav sociální péče“ a jehož zřizovatelem je Magistrát hl.m. Prahy (MHMP) změnil před pár léty svůj název na lépe znějící „Domov pro seniory“ (DS). Je umístěn v docela hezkém parku a když pomineme zápach čpící na některých odděleních, nejen z důvodu nedostatečné hygieny některých klientů DS, je toto zařízení vhodné místo pro klienta který je netečný ke svému okolí a spokojí se pouze s jídlem a posteli. Může si občas zahrát např. člověče nezlob se nebo petang, případně zbytek svého volného času prosedět u televize. Hůř je na tom klient který je postižen pouze tělesně, je psychicky, duševně i mentálně zdráv a zajímá se o dění kolem sebe. Občas přijde např. s nějakou kritikou poměrů v DS, nebo nápadem jak zlepšit poskytované služby. Ten se „ze zlou potáže“ u vedení DS v čele se všemocnou, zde dlouhodobě vládnoucí ředitelkou pí.Málkovou. K ním se samozřejmě připojí i část personálu, věrně oddaná ředitelce DS. Takový klient je nejdřív přesvědčován že nemá pravdu, že všechno je jinak než si on myslí. Když nezmění názor, je zastrašován psychiatrem, jsou na něj vytvářeny nepravdivé zápisy které klient většinou ani nedostane k nahlédnutí. Na základě těchto zápisů, je klientovi „uděleno napomenutí“ a poté mu hrozí vystěhování. Zřizovatel se ke stížnostem takto postiženého klienta na takovéhle jednání vyjadřuje v tom smyslu, že kontroluje pouze dodržování plnění „Smlouvy o poskytování soc. služeb“(většinou administrativně) a nějaké „šikanování nebo porušování lidských práv ho zřejmě nezajímá. A když už je klient natolik „nepřizpůsobivý a nechápavý“, že si stěžuje i na neochotu zřizovatele tento stav řešit, je zastrašován a vystaven pomluvám i ze strany Odboru soc. věcí a zdravotnictví MHMP. Za těch pět let v DS jsem zjistil, že podobně jedná pí.ředitelka DS i s některými zaměstnankyněmi, které sice byli oblíbené u klientů ale vyjádřili nahlas svůj názor nebo nesouhlas s názorem vedení DS. Museli z kola ven! Zřejmě podle hesla: „Zavedený pořádek si rozvracet nedáme“! Podobnost názvu mého článku s názvem známého filmu M. Formana, není pouze náhodná. Případné zájemce o podrobnosti k tomuto článku, odkazuji na web://Seznam//aginaj.sweb.cz/ nebo //Gogole//rozhodny.blogspot.com/, kde jsem zveřejnil zatím část mých stížností, které MHMP nechce doopravdy řešit. Alojz Janiga, Masarykovo nám.37 Heřmanův Městec

Moc dobrý.

Není to jediné zařízení podobného typu které spravuje Magistrát hl.m. Prahy, ve kterém se vyskytují dlouhodobě závažné nedostatky. Za to nesou odpovědnost nejen úředníci MHMP ale hlavně Zastupitelstvo v čele s Primátorem Prahy.

10.12.2011 Otevřený dopis pro 14. tibetského dalajlámu Tändzin Gjamccho. Vaše svatosti. Píší Vám v první den (10.12.2011) Vaši návštěvy České republiky (ČR). Dnešní den je označován jako Den lidských práv. Česká republika je svými politickými představiteli představována jako „země kde jsou dodržována lidská práva, zvláště dětí, starých nemocných lidí a zdravotně postižených“. Já však ze svých vlastních zkušeností „jako zdravotně těžce postižený, vím že to není pravda a lidská práva v ČR jsou porušována právě těmi, kteří by na jejich dodržování měli dohlížet“! Již pět let upozorňuji na „šikanování a porušování lidských práv“ zdravotně postižených v tzv. „Domově pro seniory“(DS) který „spravuje“ Magistrát hlavního města Praha (ČR) a který by měl mimo jiné dohlížet i na to aby v tomto „Domově“ k žádnému „šikanování a porušování lidských práv“ na starých nemocných lidech a zdravotně postižených lidech (klientech) kteří v něm bydlí nedocházelo. Klienti tohoto „zařízení“ kteří „otevřeně“ vyjádří svoji „nespokojenost s poměry“ v DS, jsou vedením DS v čele s jeho ředitelkou Marii Málkovou „zastrašování psychiatrem“, pomlouvání, jsou „trestání kvůli svým zdravotním problémům“ a případně „vystěhování“ mimo „Domov“, kde „nemají přímou možnost poskytování každodenní zdravotní a sociální péče na kterou jsou vzhledem ke svému zdravotnímu postižení odkázaní“. Takto „potrestání“ klienti pak „nemají žádnou možnost se dovolat spravedlivého řešení své zoufalé situace“ protože „na tomto šikanování se svým jednáním přímo podílejí úředníci Magistrátu hlavního města Prahy pod dohledem volených zástupců lidu – Zastupitelstva v čele s Primátorem Prahy“. Na veřejnosti však představitelé „Magistrátu“ tvrdí že „nic takového se neděje“ a „nadřízené úřady se vymlouvají že šetření těchto stížností není v jejich kompetenci“, včetně Úřadu vlády a Prezidenta ČR. Organizace a instituce v ČR, které se prezentují jako „ochránci lidských práv“ a na které jsem se obrátil se žádosti o pomoc, buď „vůbec neodepíšou anebo se taky vymlouvají na nedostatek pravomocí“. O tom o čem Vám píšu se nepíše a nemluví v žádném „oficiálním“ sdělovacím médiu a neřeknou Vám o tom ani ti, se kterými budete během Vaši návštěvy v ČR mluvit. Podrobnější informace o tom co se v „Domově pro seniory“ děje najdete na webu //Gogole// rozhodny.blogspot.com // nebo //Gogole// rozhodnyj.blogspot.com //, lidská práva. Obracím se na Vás Vaše svatosti, v naději že svým zájmem o tento „Případ“, pomůžete i dalším podobně postiženým v České republice, jejichž „Lidská práva jsou porušována“ a nemůžou se dovolat nápravy“. Rád bych Vám svůj „Dopis“ předal osobně, obávám se však že by mně k Vám vůbec nepustili. Děkuji Vám za pozornost a pochopení. Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37, Heřmanův Městec 53803

Phdr.Jaromír Jermář. Vážený pane senátore. Nevím jak jste přišel k "tvrzení" že jsem "napsal desítky stížností na poměry v Domově pro seniory hl.m. Prahy v Heřmanově Městci a všechny byli nepravdivé". Vy jste je snad četl anebo jste se účastnil jejich prošetřování? Z vaši strany se jedná buďto přímo o "Pomluvu" nebo o "Rozšiřování pomluvy". Toho by jste se jako "Předseda výboru pro lidská práva a petice Senátu České republiky" neměl dopouštět. Posílám vám dopis adresovaný PhDr. Petru Šmolkovi, kterým upozorňuji na "postup MHMP při pro prošetřování oprávněných stížností klientů Domova pro seniory v Heřmanově Městci. Alojz Janiga. 31.1.2012 PhDr. Petr Šmolka. Vážený pane doktore. Dne 10.11.2011 jste mně „navštívil“ v místě mého současného pobytu v „Domově pro seniory“ (DS) v Heřmanově Městci, jehož „zřizovatelem“ je Magistrát hl.m. Prahy (MHMP). Vaše „návštěva“ byla pro mně „neohlášená“, takže byla spíše „náhoda“ že jsme se setkali. Takhle zde probíhají všechny „návštěvy – kontroly“ ze strany MHMP. Klient – stěžovatel je pak „zaskočen nepřipravený“, pokud je vůbec přítomen. Tito „kontroloři“ pak „místo toho aby opravdu prošetřovali skutečnosti„ které klienta k napsání stížnosti vedli a udělali o tom „objektivní a pravdivý zápis“, sbírají mezi „předem vybranými“ klienty“, kteří většinou ani „nejsou schopni pochopit podstatu stížnosti“ jejich „názory“, které pak „spolu s nepravdivými vyjádřeními“ vedení DS, tvoří „základ Závěrečné zprávy o výsledku šetření stížností“. Vy jste pane doktore Šmolko byl 10.11.2011 členem takové „kontroly – komise“. Mně jste přitom říkal že „vaše návštěva u mě je z vaši osobní iniciativy“. Slíbil jste mně že „se budete snažit zajistit mi bydlení a práci mimo DS“(až později jsem se dověděl že jste zřejmě mluvil jménem MHMP) a chtěl jste abych „kvůli tomu přestal psát svoje stížnosti (oprávněné), které jste označil za „moje stesky, třeba i pravdivé“. Podobných „slibů“ jsem dostal v minulosti již „několik“ od jiných podobných „kontrol“, kteří „uznali že do tohoto Zařízení nepatřím. Zatím zůstalo vždy jenom u „slibů“. Taky jsem dostal ze strany MHMP jednu „konkrétní nabídku“, která však byla přinejmenším „nesolidní“. Vážený pane doktore, v době vaši „návštěvy“ v DS, zde byl přítomen taky jiný zdravotně těžce postižený klient DS, který mněl „podobné stesky“ jako já a mněl je taky „podložené nepříjemnými zkušenostmi“ z tohoto „Domova“, hlavně s jeho „vedením“. Nedlouho poté jej pí.Málková ředitelka DS „vyhodila“, aniž by byla za to ze strany MHMP nějak „postihnuta“. Údajně to bylo kvůli jeho „zdravotním problémům“(co by si taky neměla dovolit), ve skutečnosti to bylo kvůli tomu že tento klient taky „otevřeně poukazoval na závažné nedostatky“ v tomto DS a „bezohledné a arogantní chování“ ředitelky DS Málkové, která má k takovému „jednání“ zřejmě „plnou podporu“ MHMP. Tento klient by si byl tehdy s vámi o tom „rád popovídal o svých Stescích“, kdybyste ovšem „projevil zájem“. „Opět se potvrdilo“ že „MHMP dělá všechno proto aby popřel že se v tomto DS vyskytují nějaké závažné nedostatky včetně Porušováni Lidských práv“, nejenom že „opět rozšiřuje lživé informace (pomluvy)“ o tom že „všechny moje stížností co jsem kdy podal byli nepravdivé“(např. v dopisu Senátu ČR) ale „neváhá si k tomu najmout i Mediálně známého Psychologa“ jako jste vy pane „Doktore“. To jsou „Praktiky“ používané ve všech „Totalitních a Nedemokratických společnostech“ které se „snaží potlačit jakýkoli projev nesouhlasu a Hrubě přitom porušují Lidská práva“. V tomto případě je to „zvláště zavržení-hodné“, protože se jedná o „šikanování zdravotně těžce postižených lidí v Zařízení, které by jim mnělo jejich těžký životní úděl spíše usnadnit“. Je zřejmé že tyto „Praktiky“ jsou v České republice „pořád aktuální a používané“. Pak se není čemu divit že „někteří lidé berou spravedlnost do svých rukou“. Dne 26.1.2012 jsem se „zúčastnil“ v Praze „Veřejného zasedání zastupitelstva MHMP“. V té době tam probíhal i „protest pejskařů proti solení chodníků“. I když jsem byl „výrazně označen transparentem“, kterým jsem „upozorňoval na podporu MHMP ve věci porušování lidských práv seniorů a zdravotně postižených a jejich okrádání“, větší „zájem zastupitelů a přítomných sdělovacích prostředků se soustředil na Pejskaře“. Toto taky „jasně vypovídá o nezájmu nejenom pražských zastupitelů o problémy obyčejných lidí, zvláště pak seniorů a zdravotně postižených“. Větší zájem o mé dopisy upozorňující na porušování lidských práv v Domovech pro seniory a jejich zveřejnění, projevuji zahraniční sdělovací prostředky a organizace zabývající se ochranou lidských práv, na rozdíl od „podobných domácích institucí“ v České republice. Pro „domácí instituce“ je zřejmě „lepší poukazovat na porušování lidských práv třeba v Číně, protože je to daleko a v České republice jím za to nic nehrozí“, naopak „politickými představiteli“ České republiky jsou za svůj „správný přístup“ k porušování lidských práv „chválení“. Vážený pane PhDr. Šmolko, příště by jste neměl slibovat nikomu nic o čem víte že to nemůžete splnit a když chcete aby vám člověk s kterým mluvíte otevřel své Nitro, mněl by jste s ním jednat taky otevřeně. Alojz Janiga, Masarykovo nám. 37 , Heřmanův Městec 53803 VÍCE NA http: rozhodny.blogspot.com nebo http://aginaj.sweb.cz Na vědomí: Primátor hl.m. Prahy, Mudr.Bohuslav Svoboda, MHMP a další.

14.1.2012 Zpráva o porušování lidských práv v České republice, v tzv. „Domovech pro seniory“(DS). Tato zpráva je napsaná na základě mých vlastních zkušeností a poznatků v tzv. „Domově pro seniory“ v Heřmanově Městci, které zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy (MHMP). Lidé jsou do těchto „Domovů“ umísťování aniž by byli obeznámení s tím, do jakého „Zařízení“ vlastně jdou. Není brán ohled na jejich věk, celkový zdravotní stav ani na jejich individuální potřeby, které by těmto lidem umožňovali pokud možno žít i nadále plnohodnotný život. Vedení těchto DS tuto činnost vykazuje většinou „papírově“ v podobě tzv. „individuálních plánů klientů“. „Umístěním do Domova pro seniory ztrácí člověk – klient svoje lidská práva“. Psychicky a duševně zdravý klient je pak často na pokoji nebo ve společných prostorách DS vystaven agresivnímu chování jiných duševně a psychicky nemocných klientů, kteří bývají často pod vlivem alkoholu, přestože užívají někdy i více léku najednou. Jakýkoliv projev nespokojenosti s poskytovanými službami nebo s celkovými poměry v DS je vedením DS postihován. Oprávněná kritika zaměstnanců DS je považovaná za jejich napadení. Nespokojenému klientovi jsou nabízeny léky na uklidnění, je zastrašován psychiatrem, vystěhováním nebo rovnou umístěn do „Psychiatrického ústavu“. Případní svědci jsou pak „ovlivňování“ pracovnicemi sociálního úseku „Domova“ aby změnili svou výpověď. V případě „sebevraždy“ nového klienta, kterému nebyla věnována dostatečná pozornost při „začleňovaní se do kolektivu a využívaní jeho volného času“, se vedení DS „snaží zbavit odpovědnosti zkreslenými zápisy“ o chování klienta a z jeho „sebevraždy“ obviňuje postiženého klienta a jeho dřívější rodinné vztahy. „Odpovědnosti“ se vedení DS „zbavuje“ i při dalších „mimořádných úmrtích“ i když by se „podrobnějším a objektivním šetřením“ zjistilo, že i v těchto „případech“ má vedení DS „svůj podíl viny“. Ředitel takového „Domova pro seniory“ který je prakticky „neodvolatelný“, je tak „Pánem nad životy a osudy“ třeba i stovek lidí včetně zaměstnanců, které se snaží získat na svoji stranu mimo jiné i rozdáváním tzv. „sponzorských darů“, které „sponzoři posílají v dobré víře“ že jsou „určené pouze klientům DS a hlavně těm nejpotřebnějším“. Podle reakcí „zřizovatele těchto „Domovů“, v tomto případě „Magistrátu hlavního města Prahy“, patří zřejmě takovéto „jednání“ s lidmi – klienty ke „Standardům poskytované péče“ v podobných „Zařízeních“. Vedení „Domova pro seniory“ si je zřejmě moc dobře „vědomo“ toho že „tyto skutečnosti se těžko v těchto Zařízeních prokazují“ a „porušování lidských práv a jiné, ve slušné a spravedlivé společnosti zavrženíhodné jednání, je v České republice součástí každodenního života obyčejných lidí zvláště těch zdravotně postižených“ a mezi jejími veřejnými a politickými představiteli „není zájem ani síla takovému odsouzeníhodnému jednání zabránit. Pro podrobnější informace k této „Zprávě“ doporučuji web-stránky: http://aginaj.sweb.cz nebo rozhodny.blogspot.com

socialni davka je v kazdem civilizovanem state samozrejme zadarmo a je urcena pouze k preziti pro cloveka v nouzi a jedna o solidaritu a pomoc od statu-jde jen o castku na preziti-uz nazev"socialni" davka mluvi za vse-v nacistickych cechach si tuto davku musite "zaslouzit" a povinne a zadarmo odpracovat 80hodinami verejnou sluzbou(aby vam ji zavistivy cesi nezavideli)-na zapade je verejna sluzba urcena pouze zlocincum-v bolsevickofasistickych cechach je verejna sluzba urcena nezamestnanym,kterym se stat a zavistiví cesi msti za to,ze nemaji praci(pritom tady zadna prace neni).-za to ze tu neni prace nese odpovednost vlada a ne nezamestnany clovek,ceska vlada utraci stovky milionu za buzeraci a ponizovani misto aby za tyto penize tvorila nova pracovni mista!!ceska vlada si dela si z nezamestnanych otroky misto aby svoji energii vrazela do vytvareni novych pracovnich mist,drabek dava rocne 250 milionu korun(samozrejme za uplatek) ceske poste na to,aby se tam nezamestnani hlasili,pritom ceska posta je firma na rozvazeni balicku a dopisu a nema se co vmesovat do politiky nezamestnaosti!!drabek uzavrel za 250milionu rocne smlouvu s ceskou postou,ktera nic neresi,pouze buzeruje,zneuziva a vyuziva nezamestnanosti a nezamestnaost dokonce zvysuje!,adolf drabek si z nezamestnanych udelal zlocince a otroky,kterí museji pracovat povinne a zadarmo mesicne 80 hodin aby dostali socialni davku za kterou si nekoupi ani svacinu!!socialni davka je 3400 deleno 80hodinami=35KORUN NA HODINU!!statni zamestnanci prijdou o praci,protoze tu samou praci za ne udela nezamestnany otrok zadarmo a stat usetri protoze mu da jen socialni davku a nebude muset dat radny plat!!!tohle je pod dustojnost kazdeho obcana!!diky verejne sluzbe a chozeni na postu si nezamestnani praci nikky nenajdou, protoze na to nebudou mit cas ,protoze budou muset povinnne a zadarmo(35kc na hodinu) pracovat pro tento zkorumpovany stat!!drabek uzavrel za uplatek smlouvu s ceskou postou,sporitelnou a fujitsu a diky tomu se nezamestnanost stale zvysuje!!zvysuje se take socialni napeti a bude valka!!lidi nebudou mit praci budou muset pracovat a otrocit za socialni davku,nebudou mit penize ,nebudou nakupovat a stat prijde o prijmy a nebude tu zadny trh,bude tu valka a chudoba,cesi zacnou jeste vice krast a zacnou i zabijet,v roce 2015 bude v cechach 100% nezamestnnaost a budou tu jen otroci-vesty a kostata pro otroky bude za predrazenou castku prodavat statu drabkova firma a stat bude muset kazdy rok ceske poste a fujitsu darovat 500 milionu korun!!.cim vice otroku tim bude mit ceska posta vice" klientu" a tim vetsi uplatek dostane adolf drabek.-je potreba zastavit tohoto fasistu a jeho silene plany nez bude pozde a tahle zeme zkrachuje diky jeho nedemokraticke filosofii!!hlavne ze tento stat somruje miliardove dotace od eu,ale z ceskych obcanu si dela otroky-tyto miliardove dotace od eu ktere nam se putuji nekonci tam kde maji ale zneuzivaji se a za tyto miliardove dotace od eu si adolf drabek stavi baraky po celem svete!!je potreba ho odstranit a to hodne rychle ,potoze jaromir drabek je obycejny parazit a fasista a zlodej!

adolf drabek si z nezamestnanych udelal zlocince a otroky,kterí museji pracovat povinne a zadarmo mesicne 80 hodin aby dostal....citace z předešlého příspěvku. Dobrý den, máte naprostou pravdu. Pracovní možnosti jsou mizivé a proto vznikla soc. reforma, která v konečném důsledku likviduje rodiny a jednotlivce již totálně. Odvádět práci a při tom nebrat ani dávky od státu, a vše pouze za zdravotní pojištění a k podpisu Vám dají smlouvu na Veřejnou službu, kde musíte podeppsat, že se vzdávate dopředu veškerých nároků na finanč. odměnu za vykonanou práci ve veřejn. službách, to je obchod s lidma. - a to máme rok 2012 ... Nerada bych byla nařknuta ze šíření informací, které nejsou podložené pravdou a proto si dovolím vložit zdroj, kde své vlastní zkušenosti občané hledající si práci uvádějí.Většina žádné dávky nebere a VS jim byla daná k podpisu.Stát odvádí za občany v evidenci ÚP letos na zdrav. pojištění cca800,-kč měsíčně za jednoho občana-za to by s chutí nepracoval nikdo. http://www.akcnispolek.estranky.cz/clanky/diskuse.html Mám zato, že za každou vykonanou práci by měla náležet minimální mzda. Proč tomu tak, není, to ví jenom Drábek...Chápu dobrovolnictví, ale může si dovolit dobrovolničit občan,který je sám na hranici chudoby a hledá zaměstnání??? To nemá logiku.

Adresát: Evropská unie, Evropský parlament, Rada Evropy. Vážení. Obracím se na Vás jako "občan" České republiky, která je členem Evropské unie. Jednou ze základních podmínek které musí "uchazeč" pro přijetí do Evropské unie splňovat je "Dodržování lidských práv" a "Česká republika Lidská práva hrubě porušuje". Porušuje nejen "Listinu základních práv a svobod" která je součásti "Ústavy" České republiky, ale nedodržuje ani "Listinu základních práv" Evropské unie. Česká republika je "Země kde nejsou kromě jiného dodržována práva malých děti, jsou zde hrubě porušována práva zdravotně postižených a seniorů, nejsou vytvářeny podmínky pro zaměstnávání občanů, obyčejní občané České republiky se nemůžou dovolat svých práv nejen kvůli nedokonalým zákonům této země, ale i kvůli nezájmu Státních úřadů a Institucí řešit jejich problémy a kvůli ohromné korupci na těchto Úřadech." Osobně s tím mám "mnoholeté zkušenosti," které jsem zveřejnil na těchto Internetových web-stránkách: http://aginaj.sweb.cz// nebo http://rozhodny.blogspot.com// Tyto moje "zkušenosti" nejsou jenom "pouhé malichernosti" související s pobytem v "Sociálním zařízení". Vypovídají o "nezájmu a aroganci úředníků a politiků" v České republice řešit "problémy zdravotně postižených a starých lidí kteří jsou odkázaní na cizí pomoc" a kteří jsou "vydání svévolnému a bezohlednému jednání lidem bez jakéhokoli sociálního cítění". O pomoc jsem mimo jiných žádal i tzv. "Evropského komisaře pro lidská práva", který se "vymlouval že nemá pravomoc na to aby mohl zasáhnout". Proto si myslím že tzv."Evropská unie rozhodně nepatří mezi Společenství kde se dodržují Lidská práva". Tyto "Lidská Práva" jsou v Evropské unii pouhým Cárem papíru stejně jako v České republice". Alojz Janiga Masarykovo náměstí 37 Heřmanův Městec p.s.č. 53803, Česká republika

OSN a EU jsou neschopné řešit globální problémy a na nabídku od lidí neodepi- sují.Smutné je že řešení pitná voda pro 2 miliardy lidí JE.Oddálením tohoto řešení bude jenom dražší důchodce zČech

Domov s pěti hvězdičkami. Osobní zážitky a postřehy z tzv. „Domova pro seniory“(DS) hlavního města Prahy, v Heřmanově Městci, kterému tzv. „Asociace Poskytovatelů Sociálních Služeb“ České Republiky (APSSCR) „udělila nejvyšší ocenění pět (5) hvězdiček, za dlouhodobě vysokou kvalitu poskytovaných sociálních služeb“. Po čtrnácti měsících „proleželých v hrůzných podmínkách“ v tzv. „Léčebnách dlouhodobě nemocných“(LDN), bez jakékoliv rehabilitace, s výjimkou „obětavosti“ rehabilitační sestry v LDN v Dačicích, která „pomoc starým, nemocným a postiženým považovala za své poslání“, jsem se dověděl, že mám být „umístěn v Domově důchodců“. V první LDN v Humpolci, kam mně krátce „po amputaci“ a ještě „pod vlivem silných sedativ a léků proti bolesti převezli, mně tamější sociální pracovnice „přinesla k podpisu nějaký papír – žádost, na základě které budu později někde ubytován“. Nic víc jsem se tehdy nedověděl. Když jsem se v dubnu 2006 ocitl v „Domově důchodců“ v Heřmanově Městci, později přejmenovaného na „Domov pro seniory“(DS), jehož „zřizovatelem“ je Magistrát hlavního města Prahy (MHMP), nevěděl jsem vůbec „do čeho jedu“. Myslel jsem však, že v nějakém „důchoďáku“ dlouho nezůstanu. „Dám se co nejdřív do pořádku“, najdu si práci a jiné „bydlení“. To jsem však vůbec netušil, co mně čeká a že všechny ty „oficiální proslovy o možnostech zdravotně postižených v České republice jsou pouhé KECY“. Doufal jsem taky, že budu mít už „nárok“ na invalidní vozík a že mně budou po 14 měsících „konečně“ odstraněny zbytky stehů a „pahýl“ nohy bude upraven tak abych mohl nosit protézu. Lékaři v LDN mi „tvrdili“, že „na invalidní vozík v LDN nemám nárok a pahýl nohy mi bude upraven, až budu trvale umístěn v nějakém Zařízení, protože taková operace se musí dlouhodobě naplánovat“. V „Domově“ jsem byl ubytován na malém pokoji s vlastním WC a sprchovým koutem, kam se však člověk-klient na inv. vozíku nedostal, takže nezbývalo nic jiného než si dojít na společné WC na chodbu, případně „na malou použít bažanta“. „Spolubydlící“, který byl v mém věku a podobně tělesně postižen jako já, se taky pohyboval na inv. vozíku. Takže když chtěl jeden ven z pokoje, druhý musel vyjet taky, nebo „zalézt“ na postel. To byla taky „jedna z věcí, které nepřispívali k dobrým vztahům na pokoji“. Další, daleko závažnější byla skutečnost, že tento „klient“ byl „závislý na alkoholu“. „Vypil půl litr Vodky bez mrknutí oka a bez toho aby flašku odtáhnul od úst“. Spolu s léky, které užíval, to z něj dělalo „nepříčetného tvora, který napadal každého, kdo se na něj podíval a přitom vykřikoval, že jemu se nemůže tady nic stát, protože už byl dvakrát v Blázinci“. Nejvíc jsem to samozřejmě „odnášel“ já. „Vyhrožování napadením a zabitím byli na denním pořádku“. „Aby svoje výhrůžky zdůraznil, oháněl se proti mně nožem“, který pak nechával ležet na stole. Po těchto jeho „alkoholových opojeních“ byl od něj pokaždé skoro celý pokoj „pozvracený a podělaný od jeho výkalů“. „Úklid“ takového „pokoje“ se nechával pokaždé až na „druhý den“, kdy přišla uklízečka, takže většinu nocí kdy jsem s tímto „klientem“ na jednom pokoji „bydlel“, jsem ve skutečnosti „probděl“ na židli v jídelně „kvůli smradu a obavám o svůj život“. Pokoj se pak uklízel většinou tím způsobem, že „se vyměnilo to jeho ložní prádlo, které bylo nejvíc znečištěné a podlaha se vytřela akorát tam, kde to bylo vidět“. Takže i když bylo okno na pokoji otevřeno „ve dne v noci, smrad tam byl pořád“. Přestože, personál, staniční sestra i vedení „věděli o jeho chování“ už od předcházejícího spolubydlícího, „neudělali vůbec nic proto, abych jsem se mohl aspoň v klidu vyspat“. Naopak, začal jsem být jimi „obviňován, že si pořad stěžuji a oni s tím nemůžou nic dělat, tak to v takových Domovech chodí a já bych se měl tomu přizpůsobit“! Tady bych chtěl podotknout, že už tehdy jsem byl několik let „abstinent a nekuřák“. Podobných „alkoholiků“ je tady mezi klienty víc. Podle toho co jsem slyšel, tak „některým, kteří nemohli chodit, kupoval alkohol personál, když dotyčný neměl nikoho jiného po ruce“. Asi po dvou měsících „ohrožení života“, jsem byl přestěhován na jiný pokoj, kde byl „podobný klient“. Ten však už nebyl tolik „agresívní“ a taky „tolik nepil, protože už mu to jeho „zdravotní stav nedovoloval“. Byl jsem přestěhován proto, že jsem vedení DS „důrazně upozornil, že se obrátím o pomoc na Televizi, protože už dál nemůžu snášet takovéto utrpení“! Nějakou dobu „po přestěhování, poté co jsem se dal psychicky trochu do pořádku“, jsem se sám „zapojil“ do jedné ze zdejších „aktivit“, výroby drobné keramiky. Zhruba za měsíc, jsem se díky zaměstnankyni DS, která měla kromě jiného „na starosti“ i výrobu keramiky, přestěhoval do nového objektu DS, do Vily. To je však „další samostatná kapitola, která si zaslouží zvláštní pozornost“. O tom zase příště 17. 2. 2014 Vila. „Vila“ je zrekonstruovaný patrový dům, nedaleko hlavního objektu DS „Zámku“. Měli v něm bydlet mentálně postižení klienti ze Zámku. To prý byla hlavní podmínka „Organizace hájící práva mentálně postižených“, která přispěla značnou finanční sumou k zakoupení a rekonstrukci tohoto domu. Mentálně postižených tam však bydlelo pouze pět, z celkového počtu 21 klientů. Ve Vile jsem dostal samostatný pokoj v podkroví, bez sociálního zařízení. Byl dost malý, ale byl jsem rád, že nemusím bydlet s nějakým „agresívním alkoholikem“. To, že byla „rekonstrukce“ Vily provedena „nekvalitně a neodborně“, se projevovalo od samého začátku užívání tohoto objektu. Často se stávalo, že někdo „uvízl“ ve výtahu, protože „elektrické jističe byli osazeny ve vlhkém a plesnivém sklepě a vypadávali“. Kvůli „vlhkosti a plísni“ musela být později „opravovaná“ taky zeď v jídelně. Zábradlí na úzkém schodišti u výtahu, vedoucí do podkroví bylo pouze na jedné straně a tak nízké, že pochybuji o tom, jestli splňovalo „normu“. Topení s ventilátory u prosklené zdi, umístěné v podlaze a uchycené na krátkých vrutech a „hmoždinkách“, které se po krátké době „rozviklali“, svým „zvukem připomínalo zvuk staré motorové sekačky“. Ve tří podlažním objektu, kde bylo ubytováno 21 starých, nemocných a těžko pohyblivých klientů, nebyla a „do dnešní doby není zavedena požární signalizace“. Malá místnost v přízemí, sloužila nejenom jako šatna pro personál, ale i jako Recepce a Ordinace. V době kdy jsem přišel do Vily, jsem „konečně“ dostal „svůj“ invalidní vozík a v nemocnici v Pardubicích mi byli odstraněny po více než 1,5 roce od amputace zbylé stehy a upraven „pahýl“ nohy. Doufal jsem, že následně pak budu svěřen do „odborné péče“ rehabilitace a ortopeda-protetika, v „odpovídajícím Zařízení“. Rehabilitační sestra DS, spolu s ortopedem který do DS dojíždí, však rozhodli, že „nikam nepojedu, protézy mi udělá firma, která je dělala i jiným klientům, rehabilitovat a učit se chodit budu s pomoci zdejšího personálu, tak jako ostatní“. Přitom „k takové práci, neměl v DS nikdo příslušnou kvalifikaci“ a jak jsem později zjistil „způsob kterým mně rehabilitační sestra učila chodit, byl od začátku špatný“. Když se „pode mnou rozpadla nekvalitně vyrobená protéza“, odmítl jsem v těchto „nebezpečných pokusech“ pokračovat, protézu jsem vrátil a znovu jsem se dožadoval, abych byl „svěřen do péče odborníků“. Nebylo mi opět vyhověno a rehabilitační sestra mi řekla, že „si mám hledat nějakou firmu sám, když jsem nespokojen s tím, co mi nabízí“! Přestože vedení DS, vrchní a staniční sestra, včetně sociálních pracovnic, „věděli o mých problémech, nikdo z nich se mně nezastal“. Naopak, začal jsem být „opět označován za problémového klienta, který se nechce přizpůsobit“! Na Internetu jsem si našel „protetickou firmu“ z Luže a doufal jsem, že to bude „ta pravá“, hlavně poté, co mně zaměstnanec této „firmy“ osobně vylíčil „jaká jsou oni známa firma, s bohatými zkušenostmi a on odborník na protézy“. Bohužel jsem později poznal, že jsem byl vlastně „podveden“. „Důvěřujíce slibům zaměstnance firmy, o úpravě protézy a její veškeré údržbě, kdykoliv – stačí jenom zavolat“ jsem mu předem podepsal „Poukazy na zdravotní pomůcky“ pro VZP. To, co pro mě tato „firma“ vyrobila, bylo „stejně nekvalitní“ jako od té předcházející. Byl pak „problém zkontaktovat“ tohoto „technika“ a když už „náhodou“ přijel, tak „zrovna neměl potřebné nářadí nebo materiál sebou, přestože jezdil autem“. Nakonec se mnou „přestal komunikovat vůbec“ a „byl ve spojení“ akorát s rehabilitační sestrou DS, která se mně snažila přesvědčit, že „si nemám vymýšlet a být spokojen s tím co jsem dostal“. Častá „úprava a dolaďování“ protézy v prvních týdnech nošení, je běžná praxe a postup, zvláště když se jedná o tzv. „prvoprotézu“. Od vrchní sestry DS jsem se dověděl, že pojedu do „Rehabilitačního ústavu“ v Luži. S „firmou“ která mi vyrobila protézu a která má sídlo taky v Luži, je prý domluveno, že mně tam její zaměstnanec „navštíví, upraví mi protézu a já se tam budu hned učit chodit“. Řekl jsem ji, že pojedu, ale že budu chtít, aby při jeho „návštěvě“ byl přítomen buď lékař protetik, anebo jiný odborný pracovník Rehabilitačního ústavu v Luži, který bude „dohlížet na to co dělá a hlavně chci mít svědka, kdyby mně zase něco sliboval, co pak nebude chtít splnit“. Za celou dobu mého pobytu v Luži, mně „žádný zaměstnanec firmy nenavštívil“, přestože jsem už v Luži telefonicky dvakrát kontaktoval majitele firmy, domluvil s ním termín návštěvy a řekl jsem mu taky, za jakých podmínek se s ním chci setkat a že jsem o tom informoval i svoji ošetřující lékařku v Luži, která s tím souhlasila. To byl zřejmě „důvod“ proč nedodržel ani jeden domluvený termín i když to měl z „firmy“do Rehabilitačního ústavu „pár set metrů“. Byl jsem se zeptat na možnost „úpravy“ protézy taky v protetické firmě přímo v Rehabilitačním ústavu v Luži a taky jsem jim řekl „kdo mi to dělal“. Odmítli mě, že „s touto firmou nechtějí mít nic společného, ať si to dodělají sami“. Jak jsem pak zjistil na Internetu v nějakých diskusních příspěvcích, „nebyl jsem sám, kdo mněl s touto vykutálenou firmou špatné zkušenosti“. Nedávno jsem zjistil, že „tito Darebáci provozují svoji pochybnou firmu i nadále“. Jedinými „rehabilitacemi“ které jsem v Luži absolvoval, byli asi čtyři masáže ramenou, které jsem ani nepotřeboval a „společná“ cvičení, při kterých jsem se nic nového, co bych už neznal, nedověděl. Již od doby co jsem byl v LDN v Dačicích, jsem „posiloval a cvičil“ a poté co jsem měl protézy, jsem se s nimi snažil „chodit“, přesto že mi „nevyhovovali“ a měl jsem z toho doslova „krvavé otlaky a odřeniny“. „Z mé strany byla rozhodně snaha veliká“. Ovšem „proti neochotě, nezájmu a záludnému jednání ze strany těch, od kterých jsem očekával pomoc, jsem neměl šanci sám uspět, přesto jsem to nevzdal“. Po návratu z Luže, jsem se objednal v DS u staniční sestry k ortopedovi s tím, že „když mně nedá doktor doporučení, tak si budu stěžovat třeba u lékařské komory a požádám o pomoc sdělovací prostředky“. Požádal jsem taky svojí tehdejší tzv. „klíčovou pracovnici“, která byla známa svým „otevřeným, nezáludným jednáním a obětavým přístupem ke všem klientům bez rozdílu“ aby mně pak k ortopedovi na rehabilitaci doprovodila, abych měl nějakého „svědka o tom jak tam se mnou jednají“. Na rehabilitaci u ortopeda mně pak překvapila svojí přítomnosti vrchní sestra DS, jinak taky zástupkyně ředitelky, kterou jsem tam nikdy předtím neviděl. Zřejmě dostala „Zprávu“ od staniční sestry ve Vile. Rehabilitační sestra mně začala „obviňovat“, že „odmítám odbornou rehabilitační péči, kterou mi v DS nabízejí“. Namítl jsem, že „já potřebuji doopravdy odbornou, kvalifikovanou protetickou péči, jako rehabilitační by to měla vědět“ a připomněl jsem ji její nedávná slova, když jsem se ji ptal na její „názor“ nebo na „názor“ ortopeda Mudr. Štědrého na nevyhovující protézy“ které jsem měl. Tehdy mi řekla „já protézám nerozumím a doktor Štědrý ještě míň“. „Ortoped“ Štědrý mi pak „opět odmítl“ napsat doporučení. Přítomná vrchní sestra byla na straně rehabilitace a ortopeda, na mojí straně byla „klíčová pracovnice“, kterou vrchní sestra „odměnila dlouhým nenávistným pohledem“, čímž dala zřejmě najevo, že nejen u ní ale i u ředitelky „upadla do velké nemilosti“ a později ji to dali obě „velmi tvrdě pocítit“. Mně bylo „řečeno“, že „si můžu stěžovat kde chci“. V následujících dnech jsem písemně oslovil několik sdělovacích prostředků. „Zájem“ projevila za nějakou dobu akorát Česká televize. Redaktorka ČT, pořadu Černé ovce, paní Mária Křepelková se svými spolupracovníky, natočila o mně a o „firmě“ v Luži, krátkou reportáž do svého pořadu a kromě toho mi zprostředkovala kontakt na Rehabilitační kliniku v Hradci Králové. Během natáčení reportáže se mně rehabilitační sestra spolu s ředitelkou, „snažili co nejvíc očernit a lživě pomluvit“ před pracovníky ČT, takže jsem byl rád, když se tato „reportáž“ v televizi nakonec přece jenom odvysílala. Za to, jsem „taky upadl do velké nemilosti“ vedení DS, hlavně jeho ředitelky pí. Málkové a „následky toho pociťuji dodnes“. Nejdůležitější pro mne je však skutečnost „že jsem se po více než třech letech zbytečně strávených na invalidním vozíku mohl opět postavit na nohy, i když ne na své a začít znovu chodit“. Díky takovým Lidem jako jsou, paní Mária Křepelková z ČT, kolektiv lékařů a rehabilitačních pracovníků z Rehabilitační kliniky v Hradci Králové, pod vedením primáře Mudr. Marečka a technik protetické firmy Malik, pan Milan Lamla. Nejdřív jsem však musel“vyměnit ortopeda“, aby mi napsal někdo jiný, rozumnější „doporučení“. Příště, čtvrtek 20. 2. 2014, pokračování „O životě ve Vile“. Život ve Vile. Ze začátku provozu ve Vile, byl její personál včetně staniční sestry, opravdu „profesionální“. Kromě „ohleduplného jednání“ vůči klientům, se jim snažili zpestřit každý den nějakou zajímavou činnosti, podle jejich přání a možnosti, které ve Vile měli. Zvýšenou pozornost v tomto směru věnovali mentálně postiženým klientům. Tato „pohoda“ zde vydržela necelé dva měsíce. Došlo k „výměně“ staniční sestry a „nastoupila zdravotní sestra, která v DS neměla zrovna nejlepší pověst“, hlavně mezi mentálně postiženými, na jejichž oddělení kdysi „dělala staniční“. Tuto novou „staniční sestru“ ve Vile, budu dále uvádět jako „Rocky“. Postupem času zde došlo i k „výměně“ ostatního personálu. „Pečovatelky“, jejichž „hlavní náplní“ pracovní doby byla péče o klienty, byli postupně „propouštěny“. Na jejich místo nastupoval „personál spíše jednoduchého myšlení, jehož hlavní náplní včetně Rockyho, bylo kouření na zápraží Vily a prostoduché tlachání o všem možném“. Těchto „debat“, se „pravidelně účastnila“ i vrchní sestra DS. Z náhodného poslechu těchto „debat“, se mohl klient kromě jiného dovědět i to, jak je „Rocky“ dennodenně „vytížená“.Sotva přijde z práce domů, musí jít pomáhat do hospody, kterou ve svém domě provozuje se svým manželem a synem, kde „pracuje dlouho do noci“ a co všechno musí ona chudák toho „vypít“ takže se ani pořádně „nevyspí“. „Rockymu“ musel zřejmě kvůli tomu„její oblíbený a oddaný“ personál, každé ráno kromě jiného, uvařit i sinou kávu. „Úřadovat“ začala kolem 9 hodiny dopoledne. Někdy „vrávorala“ ještě v poledne. Tuto „její vyčerpanost pocítili“ druhý den hlavně klienti DS a především „ten, kdo nějakým způsobem vyjádřil svojí nespokojenost s poměry ve Vile“. Bývali to z její strany a od jejího personálu „lživá obvinění“, proti takovému „drzounovi“. Devadesátiletá klientka, která „přežila koncentrák“, byla „fyzicky a duševně pořád ještě svěží“, když mluvila o „Rockym“, začínala slovy „ta Gestapačka“. „Nové pečovatelky“ ze Zámku, byli do Vily ředitelkou DS „přemístěné za odměnu“. Tak se aspoň vyjádřila jedna z nich a všechny si toho doslova „velmi vážili“. Klienti ve Vile, byli starší lidé s různými druhy postižení. Kromě pěti mentálně postižených, kteří se na rozdíl od některých přítomných klientů chovali „normálně“, tam byli i takový, kteří kvůli svému „agresívnímu“ chování vůči ostatním klientům, patřili spíše do nějakého „psychiatrického zařízení“.Častá byla i „fyzická napadení a vyhrožování zabitím“ ze strany některého z těchto „agresívních klientů“. Vedení DS neudělalo nic proto, aby k tomu nedocházelo. Někteří z těchto „agresívních klientů“ se však naopak “těšili zvláštní přízní nového personálu“ a patřili mezi „vyvolené a nedotknutelné ve Vile“. „Podobná situace je v celém DS“. Nejvíc jsem „řádění Rockyho a jeho personálu“ ve Vile pociťoval opět já. Kromě toho, že jsem si oprávněně stěžoval, kvůli mým problémům s protézou, poukazoval jsem hlavně na „závažné nedostatky v hygieně stravování, tolerování nevhodného až agresívního chování vyvolených klientů vůči ostatním“ a na to že „zdravotní dokumentace a tzv. Individuální plány“ klientů, uložené v kanceláři-recepci Vily„slouží k pobavení nejen personálu a jejich známých ale i vyvoleným klientkám, které si je s některou pečovatelkou občas prohlíželi“. Když jsem „dotyčné osoby“ upozornil hned „při činu“, tak mi odpověděli slovy „ A máte na to svědky? Hleďte si svého!“ a zabouchli dveře u kanceláře, aby mohli pokračovat. Nebyl jsem sám, kdo se o tom přesvědčil „na vlastní oči“ a kdo nebyl „spokojený s poměry“ ve Vile. Když jsem však chtěl, abychom sepsali a podepsali stížnost, o takovém „jednání“ a dalších„nedostatcích“ ve Vile, zůstal jsem sám. Uvedu ještě aspoň dva příklady vypovídající o „inteligenci a charakteru“ tehdejšího personálu ve Vile. Někdo z personálu přinesl do Vily„dva velké květináče durmanu obecného v plném květu a dal je do jídelny“. Klienti „reptali, ale nikdo se nahlas neozval“. Byl teplý podzim, přes den byli okna i dveře v jídelně otevřeny, horší to bylo večer, když se dveře zavřely. Zdržoval jsem večer v jídelně u televize nebo Internetu a se mnou tam býval ještě jeden mentálně postižený klient. Oba jsme pak pociťovali „ospalost, bolest hlavy a nevolnost, z vůně durmanu“. Několikrát jsem požádal staniční sestru i další členky personálu, aby květináče přemístili na dvůr nebo do sklepa, protože je to „jedovatá rostlina, která nemá v jídelně co dělat“. Pokaždé se na mně dívali „nechápavě“ se slovy „co si to zase vymýšlím, když se to všem líbí, jenom mně ne“? Asi za týden se mi jednu „rozumnější pečovatelku“ podařilo přesvědčit a květináče uklidila do sklepa. Za to jsem dostal „zápis“, ve kterém se kromě jiného psalo, že„ nemám rád kytky“ a tento „zápis pak vložili do zdravotní dokumentace stejně, jako jiné nesmyslné a smyšlené zápisy předtím“. „Další případ hodný psychiatra“ se mi stal v „předvánočním období“. V jídelně byl taky sporák s troubou a tak se personál zřejmě mezi sebou dohodl, že si „napečouv práci, aby ušetřili doma energii“. Jednoho dne večer když jsem byl v jídelně u televize,jsem si všimnul, jak do jídelny „nakukují“ některé členky personálu, které neměli „službu“. Nevěděl jsem vůbec proč? Najednou se „rozlítli“ dveře, rozsvítilo se, dovnitř se „bez jakéhokoliv vysvětlenínahrnuli čtyři pečovatelky, začali rachotit nádobím a hulákat jako kdybych tam vůbec nebyl“. Řekl jsem jim že „mohli říct předem, co tady chtějí dělat“ a že „si budu na ně stěžovat“! Odešel jsem z jídelny „za doprovodu jejích nechápavých pohledů a nejapných poznámek“. Druhý den jsem však „nechápavě“ koukal já, když mi bylo sděleno, že „večer jsem tyto pečovatelky slovně napadl, byl mi proto udělaný opět zápis a když dostanu ještě jeden zápis, tak mně z DS vyhodí“! „Bylo toho na mně v té době už opravdu moc“. Nejenom „prostředí a lidi“ s kterými jsem musel bydlet „mezi které rozhodně nepatřím“ ale hlavně „arogance, bezohlednost a záludnost“ ze strany personálu a vedení DS i „nezájem“ Magistrátu hl. m. Prahy, MPSV a dalších „odpovědných“, které jsem „žádal o pomoc“, mi „velmi přitížilo“. Nemohl jsem spát, protože jsem pořád myslel na to„jak se může něco takového dít v zařízení kterému říkají Domov a jak je možné, že v těchto Zařízeních pracují takové Zrůdy jako je ředitelka DS, vrchní sestra, Rocky a jim podobní, dokonce ve vedoucích funkcích“? Rozhodl jsem se proto „navštívit“ psychiatričku, která dojíždí do DS. Ne proto, že bych ji chtěl požádat o nějaké „uklidňující léky“, ale proto, že jsem „naivně věřil“ když ji řeknu o svých „zkušenostech“ v DS, tak „z titulu své funkce“ zde, může tento „stav“ nějak „ovlivnit“. Nikdy předtím jsem u psychiatra nebyl a doufám, že už nepůjdu. Psychiatrička mně vyslechla, pokyvovala hlavou, nic neslíbila a předepsala mi „Diazepam“, který jsem po třech letech vyhodil, aniž bych si vzal z toho jednu tabletu. Jak jsem se časem dověděl „nebyl jsem sám“ z klientů, kdo šel za touto „doktorkou“ s podobnou „naději“ jako já a „dopadl stejně“. „Svépomoci“ jsem se z tohoto „nepříznivého stavu“ pomalu dostal a „rozhodl jsem se na svůj případ, okrádání klientů protiprávním vybíráním poplatku ve zdravotnictví, poplatků za dovoz zdravotních pomůcek, celkové poměry v DS a hlavně nezájem MHMP a dalších Úřadů, upozornit taky Individuálními veřejnými protesty“. Při jednom mém „individuálním protestu“ před MHMP, jsem dostal od radního p. Janečka, tehdy odpovědného za Sociální oblast „navštívenku“ s tím, že „on se na to podívá a kdybych měl ještě nějaké problémy, tak mu mám zavolat“. Bohužel „nepodíval se na nic“ a když jsem mu pak volal, tak byl „pokaždé velmi zaneprázdněn“. Zřejmě mě chtěl akorát „dostat i s transparentem pryč“ od Magistrátu. Primátor Bém mně zase nechal „protiprávně vykázat“ strážníkem z náměstí před MHMP, přestože se jednalo o „individuální a tichýprotest“. Kromě jiných „protestních akcí“, jsem byl účastníkem „Demonstrace občanů Prahy proti asociálnímu jednání MHMP“. Tehdy nechal primátor Bém „na poslední chvíli rozkopat prostranství před MHMP nechal tam rachotit stavební stroje!, přestože tato „Demonstrace byla předem řádně ohlášená“. Je to „hnusné, co si dnešní tzv. politici, dovolí vůči lidem a nepochopitelné, že si to ti lidé nechají líbit“. Ale zpět do Vily. Za dobu mého pobytu ve Vile, tam došlo i ke dvěma „mimořádným událostem“. V první „události“, se jedná o „velmi vážné zranění“ devadesátileté paní, o které jsem se již jednou zmiňoval.Bylo to v čase vydávání večeře,nebylo to „úmyslné“ ale „nemuselo k tomu dojít“.„Pečovatelka“ která „chodila jako duchem nepřítomná“, zřejmě užívala nějaké silné léky „nedávala pozor a zavadila nohou“ o tuto starou pani, která upadla a kromě toho že se pořezala na ruce, zlomila si „krček“ ve stehně, jak se později v nemocnici zjistilo. Nedlouho po „úrazu“ táto předtím „velmi čiperná a svěží“ klientka v LDN, zřejmě i „vlivem tohoto zranění“ umřela. V „Zápisu o této mimořádné události“, se jako „hlavní důvod upadnutí a následného zranění“ uváděla „nevhodná obuv“ klientky. Jako „svědci“ byli přizvání „oblíbení a vyvolení“ klienti, kteří tuto „kolizi nemohli pořádně vidět, zhledem k tomu jak seděli a byli zaujatí jídlem“. Ve druhém „případě“ se jednalo o „sebevraždu“ staršího klienta, který „byl v DS krátkou dobu a měla mu být i kvůli tomu věnována zvýšená pozornost ze strany personálu“. V této době už „Rocky ve Vile nebyla, ale na tamních poměrech, se nic nezměnilo“. Mluvil jsem s tímto starším klientem asi dvakrát. „Dával najevo, že se ve Vile nudí a nemá si s kým popovídat“. Byl rád, když se seznámil s přibližně stejně starým klientem ve Vile, který se tam „taky nudil“ a spolu pak chodili na procházky do parku a na Zámek, kde bylo víc lidí, „na kávu“. „První týdny v podobných Zařízeních jsou pro každého nového klienta „nejhorší“ a měla by být novým klientům proto „věnována zvýšená péče“. Zvláště pak „když se ví“, že tito klienti mají navíc„osobní nebo rodinné“ problémy. Z „vlastní zkušenosti“ vím, že „zvýšená péče v prvních týdnech tady existuje akorát na papíře“.Se zmiňovaným starším klientem, měl prý mluvit i „Psycholog“ DS. Osobně mám s tímto tzv. „Psychologem“ jenom „špatné zkušenosti“ přestože jsem jej o radu nebo pomoc sám nikdy nepožádal a „nevím, že by tady někomu pomohl“. Klient, který „spáchal sebevraždu, měl ten den již od rána špatnou náladu“. Našli jej na pokoji po obědě, teprve potom, když nepřišel na smluvený sraz ze svým kamarádem, který to pak ohlásil personálu. „Nejduchaplněji“ se tehdy zachovala uklízečka, která jej hned „odřízla“, zatímco „přítomná pečovatelka hystericky povykovala a nervózně vymačkávala mobil, aby o tom mohla dát zprávu ředitelce“. Okřikl jsem ji „ať nechá mobil a snaží se mu poskytnout první pomoc“. Začala na mně „řvát“ že „jí nebude nějaký blbec na vozíku říkat, co má dělat“ a „mačkala“ dál mobil. To už po schodech nahoru „pospíchala“ staniční sestra s nějakým „přístrojem“.Neměl jsem z toho dobrý pocit a odjel jsem na Zámek. Bylo to poprvé a zatím naposled, co jsem na personál „zakřičel“, přesto jsem za to žádný „zápis“ nedostal. Vedení DS si bylo „moc dobře vědomo toho, že nedošlo jenom k pochybení pečovatelky, která neposkytla okamžitou první pomoc“ ale „chybný byl celý přístup personálu k tomuto klientovi, od prvního dne jeho pobytu v tomto Domově“ a chtěli celou „událost ututlat“. K „Zápisu“ o této „mimořádně smutné události“, byli z řad klientů „opět přizvání vyvolení“ klienti. Jako „hlavní důvod sebevraždy“ byli uvedeny „rodinné problémy“. I když jsem nejen „v souvislosti s oběma mimořádnými událostmi, podal Trestní oznámení, nikdo neměl zájem tyto Případy prověřit a uvést na správnou míru“. Aby se mně „zbavili“ aspoň ve Vile, když neměli důvod k tomu, aby mně s DS„vyhodili úplně“, ředitelka a vrchní sestra s tzv.„Psychologem“ DS, spolu s personálem Vily připravili tzv. „Setkání klientů a zaměstnanců Vily“, v den mého „individuálního protestu“ před Magistrátem v Praze. Bylo to zřejmě kvůli tomu „abych se nemohl bránit hlavně lživému osočování ze strany vedení DS a personálu Vily, před klienty“.Z tohoto „setkání“ byl udělaný „zápis“, který jsem dostal až později a ve kterém byli uvedeny kromě „pomlouvačných a lživých“ vyjádření všech přítomných zaměstnanců DS i „zkreslená vyjádření“ klientů, zejména tzv. „vyvolených“. „Na základě tohoto zápisu“ mně bylo druhý den ředitelkou DS oznámeno že se mám „přestěhovat“ z Vily na Zámek a „když se nepřestěhuji dobrovolně tak mně přestěhuji i bez mého souhlasu“! Nedala mi k tomu žádné písemné rozhodnutí a„odmítla se k tomu blíž vyjádřit s tím, že to ona nemusí“! Odmítl jsem se přestěhovat a „upozornil jsem jí“, že to považuji nejen za „hrubé porušování smlouvy o poskytování sociálních služeb ale i za trest a šikanování, za to že jsem upozorňoval na poměry ve Vile“. Nedočkal jsem se „zastání“ ani od radního MHMP, kterého jsem o tom informoval hned první den. Protože jsem se odmítl z Vily přestěhovat, musel jsem celý týden „dojíždět na invalidním vozíku“ 3 krát denně kvůli jídlu na Zámek. Přestěhoval jsem až poté, co jsem několikrát pořádně „promokl a nachladil jsem se“. Přestože později tzv. „Sociální ombudsman“ MHMP, Mgr. Halova „konstatovala“ že „v tomto případě vedení DS nepostupovalo podle Domácího řádu a byla porušena Smlouva o poskytování sociálních služeb“, nikdo z „odpovědných“ na MHMP k tomu „ „nepřijal příslušná opatření, aby k podobnému jednání ze strany vedení DS, nedocházelo i nadále“. Bylo to taky „poprvé a naposled“, co mně Mgr. Halova „dala za pravdu“ nejenom v tomto případě, ale „uznala“ i další „závažná pochybení“ ze strany vedení DS. Poté co jsem použil „výsledky jejího šetření“ jako „podklad pro podání Trestního oznámení“, tak mně už nejen ona ale nikdo z MHMP „nedal za pravdu“ a všechny další stížnosti „obraceli v můj neprospěch“. Alojz Janiga, Heřmanův Městec Za týden 27. 2. 2014, pokračování„Opět na Zámku“. Život na zámku. 1. část. Denní „život“ v „Domově pro seniory“ (DS) v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy, je jiný než ten, který je zachycen na fotografiích z různých akcí DS, které jsou zveřejněny na jeho webových stránkách. Prostory DS jsou rozděleny na jednotlivá oddělení podle nemoci a zdravotního postižení klientů. Ve skutečnosti, toto „rozdělení existuje akorát na papíře“. Klienti „zjevně psychicky nemocní a agresívní“ vůči jiným klientům, jsou ubytování na odděleních, kde jsou klienti, kteří se chovají „normálně“ a kterým pak „znepříjemňují“ svým „agresívním“ chováním pobyt v DS. „Agresívní“ klienti si vybírají své „oběti“ mezi klienty, kteří jsou „osamělí“ a mezi těmi, kteří „nejsou spokojeni“ s pobytem v DS, protože tito „nespokojenci“ pak „nemají žádné zastání“, jak u personálu, tak u vedení DS.„Klient, který si písemně stěžuje na poměry“ v DS, je před ostatními klienty, personálem a vedením „označován za věčného stěžovatele, který si stěžuje neoprávněně a poškozuje dobré jméno DS“. Ani jeden z nich však ostatním klientům „neřeknou pravé důvody stížností“, takového „věčného stěžovatele“. Když si klient stěžuje u personálu, nebo u vedení „ústně“, tak se tyto stížnosti „neevidují a neřeší vůbec“. Někdy vedení DS, „postupuje podobně“, i s písemnými stížnostmi. Kromě stížností na „agresívní chování“, některých klientů, to bývají „stížnosti na kvalitu hotového jídla,pečiva nebo ovoce“. Je zřejmé, že v DS se „vaří a peče zvlášť pro klienty a zvlášť pro personál a hlavně vedení DS“, protože jinak by „kuchaři“ dostali již dávno „výpověď“. Jedná se hlavně o maso. Někdy bývá tak „tvrdé a šlachovité, že nejde ani krájet nožem“, natož aby šlo „rozžvýkat„ protože většina klientů nemá ani „náhradní zuby“. „Rohlíky“které jsou ke snídani nebo večeři, bývají „gumové“, přestože si na to klienti několikrát stěžovali. Na takovém „rohlíku“ se dá udělat „uzel“. Pak se není čemu divit, když se s takovým „rohlíkem“ někdo „udusí“. Pokud se na „Schůzi klientů“, klient stěžuje na „kvalitu jídla“ a nepřidá se k němu „dostatečný počet“ dalších klientů, tak vedení DS tuto „stížnost neřeší, přestože je oprávněná“. Někdy jsou „odpovědi“ vedení DS na „kvalitu potravin“, přinejmenším „ironické“. Když si klient stěžoval na „tvrdá jablka“, která byla podávaná delší dobu, pomalu každý den u oběda jako „odpolední svačina“ a přidalo se několik dalších klientů s podobnou stížnosti, dostalo se jim“doporučení“ od ředitelky DS, že „ si ovoce mají nechat několik dní odležet, aby změkli“. Tato „jablka byli tehdy tak tvrdá, že by museli ležet několik týdnů, aby změkli“.„Zajímavá“ bývá i nabídka teplých jídel k večeři, kdy si klient „často může vybrat“ např. mezi „Hovězím na pepři s rýží“, nebo „Krkonošským houbovcem“, anebo jinými podobně „těžkými jídly“. U „studených“ večeří, to bývají různé „kupované, kořeněné pomazánky“, nebo „saláty silně ochucené majolkou“. „Jídelníček DS, bývá sestaven ve spolupráci s výživovým poradcem“, jak je uvedeno v „Domácím řádu“ DS. „Podlaha jídelny pro klienty, se uklízí dopoledne a pouze jednou za den“. Přes „víkend“ se zřejmě „ani nezamete“, protože „je běžné, že v pondělí u snídaně, lze podle zbytků jídel na podlaze jídelny, sestavit jídelníček DS od pátku do neděle“. Ředitelka DS, tento „stav zdůvodňuje, nedostatkem uklízeček“.Pozdě večer a v noci, se jídelna stává „rejdištěm švábů-rusáků“, podobně jako chodby v prvním patře Zámku, kde „zůstávají přes noc zbytky jídel“. Podle ředitelky DS „tyto šváby jsou všude, kde se manipuluje s jídlem a nedá se tomu úplně zabránit“. V „zázemí“kuchyně „denně vypomáhají klienti s plicními nemocemi, kteří chvíli předtím uklízeli kolem popelnic, nebo čistili velké popelníky na nádvoří a aniž si umyli ruce, anebo se nějak upravili, uklízí čisté várnice, případně jiné nádobí, určené pro výdej stravy“. Tyto „pomahači“ byli za tuto svoji „snahu“, dokonce „pochválení“ ředitelkou DS. V jídelně se dlouhou dobu používali na stolech větší porcelánové hrnky, pro vkládání příborů a ubrousků, které tam uklízečky pokaždé vkládali několik hodin před výdejem jídla. Několik klientů, kteří si „s osobní hygienou žádné starosti nedělají, používali tyto hrnky k pití čaje z várnic v jídelně“. Vyjmuli příbory a ubrousky z hrnku, napili se čaje a bez vypláchnutí pak do hrnků vložili zpět příbory a ubrousky. Personálu, ani vedení DS, takové „jednání nevadilo“, zřejmě proto, že „oni si příbory nosili od okénka výdeje stravy a podobné hrnky na stole neměli“. Hrnky na příbory odstranili až poté, co někdo zřejmě tímto hrnkem, rozbil skleněnou tabuli na stole. Když jsem na tyto „prohřešky“, písemně upozorňoval„Krajskou hygienickou stanici“ v Hradci Králové, dostalo se mi od nich odpovědi, že „byli provedené kontroly, které uvedené nedostatky nezjistili“. Nevím, kdy tyto „Kontroly“ v DS byli, ale bude to s nimi asi stejné, jako s tzv. „kontrolami“ Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP), které „taky nikdy nic nezjistili“. Jednou jsem takovou „kontrolu“ z MHMP, upozorňoval kromě jiného i na to, že v DS se ještě pořád používají „plátěné“ ručníky, které se mění jednou za týden a do kterých si klienti „kromě špinavých rukou a nosů utírají i jiné časti těla a podle toho ty ručníky taky vypadají“. Tehdy mi člen této „kontroly“ MHMP, již jednou „zmiňovaný Magistr“ řekl:“Máte pravdu, pane Janiga, ale mi napíšeme, že jsme nic nezjistili“. „Nejpodivněji“ to vypadalo v době, když byla na Zámku „občas karanténa“, kliky u dveří byli „omotané papírem napuštěným v dezinfekci a v jídelně, kuchyňce nebo na WC, viseli „plátěné ručníky“. Když jsem se na „Zámku“ přestěhoval na jiný pokoj, abych neměl společné WC a sprchový kout s klientem-ženou, dostal jsem „pokojíček“, kde je v „předsíňce“, kromě vedlejšího pokoje, ještě „místnůstka bez větrání“ se sprchovým koutem a WC. Tuto „místnůstku“, používal personál jako „odkladiště pro použité pleny“, kde měl k tomu „účelu“postavený na zemi „umělohmotný prádelní koš, s víkem a větracími otvory po stranách“. „Použité pleny, se vkládali přímo do koše, bez použití nějakého igelitového pytle“ a protože „kvůli větrání“, byli dveře na WC pořád otevřené, „smrad, který se odtamtud šířil, byl cítit skoro po celé chodbě“. Trvalo několik „týdnu“, než jsem se „domohl“ toho, aby bylo toto „úložiště“ přemístěno a další měsíc se tato „místnůstka“ větrala, než začala sloužit svému „původnímu účelu“.„Pokojík“, kde jsem měl bydlet, byl „dlouho nevětraný“ a na jedné zdi byla „viditelná plíseň“. Řekl jsem staniční sestře, která mi „pokojík předváděla“, že „dokud se plíseň ze zdi neodstraní a zdi aspoň nevybílí, tak se stěhovat nebudu“.Staniční sestra se snažila situaci „zlehčit“ slovy: „Prosím Vás trochu plísně. Ta je dneska všude. My máme doma v kuchyni taky pořád plíseň, a co s tím nadělám, nic.“ Řekl jsem ji, že „jestli má ona doma plíseň, tak je to její věc, ale já v tom bydlet nebudu“ a odešel jsem na „svůj dosavadní“ pokoj, kde se za chvílí „bez klepání vřítila ředitelka DS, společně se staniční sestrou“. „Rozčilená“ ředitelka DS, na mně „spustila zvýšeným hlasem“, že „co se mi zase nelíbí, můžu být rád, že jsem dostal samostatný pokoj, který byl vymalovaný před necelým rokem a kvůli mně, jej nebudou malovat každou chvíli“!Podařilo se mi ji „přesvědčit“, aby se šla nejdřív „podívat, jak ten vymalovaný pokoj vypadá“. Když jsme přišli na „plesnivý pokojík“, bylo vidět, že se někdo, pravděpodobně staniční sestra, snažila „seškrábat plíseň na zdi“, která tam byla i přesto pořad vidět.Po „další chvíli dohadování“, ředitelka „neochotně souhlasila, že nechá pokoj akorát vymalovat, ale pak se musím hned přestěhovat, protože pokoj kde teď bydlím, je už zamluvený a má se tam nastěhovat nová klientka“! Podobně „vlhké a plesnivé“ jsou i jiné pokoje v přízemí Zámku, „z důvodu zanedbané údržby kanalizační sítě“ na nádvoří Zámku. Když „víc zapršelo“, voda z nádvoří zatékala dveřmi na chodby v přízemí a zřejmě taky do sklepů, kde se „nasákla do zdí“ a dostává se postupně do přízemí. V některých místnostech v přízemí, musí kvůli tomu „osekávat“ a znovu „nahazovat“ omítku na zdi. Když už jsem se v „pokojíku“ postupně „zabydloval“, chtěl jsem, aby mi dali na pokoj ještě nějakou skřínku, protože jedna dvoudílná byla málo. Přinesli mi „skřínku“, která kromě toho, že byla „rozviklaná“, taky „strašně čpěla myšinou“. Přesto, že jsem „skřínku“ na „radu“ staniční sestry „několikrát důkladně omyl“ vodou a „dezinfekčními prostředky“, nepodařilo se mi ji zbavit „zápachu myšiny“. Nakonec mi přinesli jinou „skřínku“, která byla sice taky „rozviklaná ale nezapáchala“. Prádelní koš s „použitými plenami“, byl přenesen naproti, přes chodbu, kde byla koupelna a společné WC. Klienti, kteří tam chodili, si pak ještě „dlouho stěžovali na zápach“, než byl do tohoto „sběrného plenkového koše“, vložen igelitový pytel, aby se „zmírnil zápach“, který z něj vycházel. Alojz Janiga, Heřmanův Městec. Za týden 13. 3. 2014, další pokračování „Života na Zámku“. Život na zámku – 2. Část. Na oddělení DS v přízemí Zámku, kde jsem byl ubytován po „přestěhování“ z Vily, bydlelo 16 klientů, většinou chodících s pomoci holí, chodítka, nebo na invalidním vozíku. Přesto nebylo na 30 metrů dlouhé chodbě tohoto oddělení „ani kousek madla na zdi, aby se mohl klient v případě nevolnosti zachytit o něco pevného“. „Madla“ na zdi chodby tohoto oddělení a na „šikmý nájezd“ do této chodby, byli „namontovány“ až poté, co jsem personál a vedení DS „několikrát upozornil“ s tím, že si budu „stěžovat u kontrolních orgánů“. „Dlouho“ jsem pak byl „terčem poznámek a různých narážek“ ze strany personálu a to i před ostatními klienty, jako např.: „Zase jsem byl s něčím nespokojen“. „Tak už tam to zábradlí mám“. „Cosi zase vymyslím příště“ a podobně. „Podobné reakce“, hlavně ze strany vedení DS a nezájem MHMP, jsem zažil i poté, co jsem upozorňoval na „zastaralou požární signalizaci“ na Zámku. Dlouhá léta zde bylo zřejmě „normální“, že se na chodbách Zámku několikrát za týden a třeba 2 x nebo 3 x za noc, rozdrnčel silný elektrický zvonek Požární signalizace, aniž by někde něco hořelo. Vedení DS zřejmě chtělo tímto počinem, zpestřit klientům „jednotvárný život“ v DS. Podobnou „buzeraci“, jsem zažil jako vojín základní služby. Podle vyjádření ředitelky DS a MHMP, “Požární signalizace, byla instalovaná podle předpisů a její občasné spuštění, není nic neobvyklého“. Přitom se „nečekanému budíčku“ klientů dalo zabránit tím, že signalizace by se spustila nejdřív v místnosti noční služby, která by nejdřív prověřila, jestli se nejedná opět o planý poplach. Pokaždé to totiž trvalo nějakou dobu, než personál otevřel zapečetěný trezor v kanceláři v prvním patře, kde byli klíče od vrátnice v přízemí, aby vypnuli vypínač Požární signalizace, který tam je umístěn. Jak jsem si několikrát viděl, „nejdřív šli vypnout signalizaci, protože se předpokládalo, že jde opět o planý poplach“. Na webových stránkách „Domova pro seniory“, se mimo jiné uvádí, že „některé pokoje jsou vybaveny samostatným sociálním zařízením, včetně sprchového koutu“. Skutečnost je však taková, že tyto „samostatná sociální zařízení využívají klienti pouze v ojedinělých případech“. „Většina“ zdejších klientů má různé „pohybové problémy“ a nemusí být zrovna na invalidním vozíku, nebo chodit s pomoci „chodítka“ anebo holí. Kvůli „úzkým dveřím a malým prostorům“ těchto „samostatných sociálních zařízení“ se s chodítkem nebo invalidním vozíkem, klienti dovnitř vůbec nedostanou. Z těch klientů, kteří nejsou odkázání na invalidní vozík nebo chodítko a dostanou se do tohoto „sociálního zařízení“ aby mohli použít WC, pouze pár jednotlivců se odváží použít „úzký, plechový a kluzký sprchový kout“, ve kterém by měl problémy s pohybem i zdravý člověk. Takže „většina klientů je nucena používat společné sprchy a někdy i WC, přestože si platí za to, že mají samostatné sociální zařízení, které však nemůžou ne svoji vinou používat“. Uvedu několik dalších příkladů „ekonomického a hospodárného chování“ vedení DS. „Kuřárna“, která byla původně umístěná v prvním patře Zámku, v místnosti vedle pokojů klientů, byla kvůli stížnostem klientů přemístěná do místnosti v přízemí, který do té doby sloužil jako pokoj pro klienty. V tomto pokoji se kvůli tomu „muselo vybourat“ sociální zařízení – WC a sprcha. Po dlouhé době, byl tento pokoj „opět přestaven“ tak aby sloužil svému původnímu účelu, bydlení pro klienty. „Kuřárna“ byla poté umístěná tam „kde nehrozilo nebezpečí vzniku požáru a kde měla být od samého začátku“. V přízemní místnosti Zámku, která byla do té doby využívána jako „odkladiště různého nepořádku“ a do které byl vchod pouze z nádvoří Zámku. V tomto DS „je normální“, že se po každé stavební úpravě, nebo rekonstrukci, musí dělat opravy těchto zjevně nekvalitně odvedených prací. Kromě „rekonstrukce Vily“ to byli třeba „rekonstrukce“ podkroví Zámku, opravy fasády Zámku, podlah, venkovní pokládka dlažby u odpadkových kontejnerů. Na všech rekonstrukcích a opravách v DS, se pokaždé podílejí stejné „firmy“. Zatím poslední „ukázkou řemeslné zručnosti“, jedné z těchto „firem“, byla kromě „vestavby WC“ do vedlejšího pokoje, i „rekonstrukce“ společné koupelny a WC a s tím spojená několikametrová „rekonstrukce“ odpadové kanalizační sítě, na tomto oddělení. Po „několika-týdenním utrpení“, kdy byli klienti na tomto oddělení „vystaveni hluku a prachu z těchto rekonstrukcí“, byla ve společné koupelně, kde bylo pod podlahou „vyústění“ odpadu, konečně položená dlažba a obložení koupelny. „Teprve tehdy zjistili tito řemeslnící, že jim odpad teče obráceně, potrubí má obrácený sklon“. Takže to byli „další dny prachu a hluku navíc“. V zámeckém parku, který původní majitelé „rod Kinských budoval a vytvářel několik staletí“, se „za poslední roky kácí stromy víc, než v lese který je určen pro těžbu dřeva“. Nejen kvůli tomuto „kácení“, jsou cesty v zámeckém parku tolik „poničené“. Na „opravy parkových cest“, se používá „ne moc vhodný“ materiál „šotolina“, takže když „zaprší“, návštěvníci parku chodí radši po trávníku. Je to „bezpečnější“ i kvůli „cyklistům“, kteří se parkem „prohánějí“. Zámeckým parkem si kromě cyklistů „zkracuje cestu autem“ domů i ředitelka DS a její známí, přestože jsou u vchodů do parku „výstražné cedule“, na kterých se „zakazuje vjezd cyklistů a motorových vozidel, pod pokutou 50 000 Kč“. „Podepsán pod tímto nařízením, je „Domov pro seniory“ hlavního města Prahy. Podle vyjádření Policie v Heřmanově Městci, jsou tyto „cedule pouze Informační“. Jenom „za poslední vegetační období, se má pokácet asi 150 stromů v tomto zámeckém parku“. Mezi pokácenými stromy, jsou i stromy „památkové chráněné“. Podle některých „pařezů“ které ještě nestačili odstranit je vidět, že to byli „stromy i staleté a zdravé“. Podle vyjádření „odpovědných místních a krajských institucí“ a podle vyjádření ředitelky DS „je všechno v pořádku, stromy jsou v tomto přísně sledovaném parku, zařazeném na Evropském seznamu, napadené nemoci a kácení je potřebné kvůli ozdravění“. Magistrát hlavního města Prahy „neomezeně obhospodařuje“ Zámek spolu s parkem již „více než 60 let“. Současná ředitelka v DS „řediteluje“ od roku 1987 „od doby, kdy často stačilo mít k vykonávání podobné funkce, červenou stranickou knížku a kádrové předpoklady“.„Jak je potom možné, že se po tolika letech najednou zjistí, že se značná část parku musí vykácet, kvůli nemoci stromů“? V zámeckém parku v nedalekých Cholticích, jsou také „staleté“ stromy, které snad „stojí již jenom silou vůle a nikdo je nekácí“, i když se o tento park taky někdo stará. Jednou jsem někde slyšel „rčení“, že „když člověk chce a má ty správné kontakty, tak jde všechno“. Vedení DS klienty „navádí k šetření vodou a energiemi“, vynakládanými na provoz DS. Někteří klienti jsou z toho tak „zmateni“, že ostatním klientům, kteří jsou pomalejší a v jídelně dojídají jídlo, zhasínají osvětlení, přestože v jídelně bývá „šero“ i přes den. Tito „zmatení šetřílkové“ z řad klientů, vypínají „opozdilcům“ v jídelně i reproduktory „Zámeckého rozhlasu“ který u jídla poslouchají, protože je to „nařízení“ vedení, kterým se „taky ušetří elektrická energie“. Takové „jednání“ vede akorát k „nedorozuměním“ mezi klienty. „Větrat“ na pokojích je vedením DS „doporučeno 1 x denně, na nezbytně krátkou dobu, aby se neplýtvalo tepelnou energii“. Kvůli tomuto „neplýtvání“, se dá na některé pokoje „dojít poslepu, podle pachu“. Zřejmě „kvůli šetření vodou většina klientů nesplachuje“ po sobě WC a „myje se akorát jednou týdně, pod dohledem personálu když je to povinné“. A teď o „šetření energiemi“, ze strany vedení a personálu DS. Zámek, který je „večer a v noci velmi dobře vidět“, protože stojí na osvětleném náměstí, asi 10 metrů od „velmi dobře osvětlené“ silnice, je „po setmění nasvícen 8 silnými reflektory“ ze strany od této silnice, přestože se nejedná o nějakou „zvláště historicky cennou památku“. Na chodbě, v přízemí Zámku, je „výklenek s malinkým bazénkem“, který v minulosti zřejmě sloužil jako „napajedlo pro koně a dobytek ve stáji“, která byla v místě dnešní „jídelny pro klienty a personál“. Ředitelka DS, do tohoto „napajedla“, nechala „namontovat“ čerpadlo a osvětlení. Poté jej naplnili vodou a od té doby, by bylo „osvětlené napajedlo tryskalo“ zřejmě „nepřetržitě v zimě-v létě, ve dne-v noci“, kdyby jej „zmatení šetřílkové“ z řad klientů, občas aspoň na chvíli nevypnuli, vedle na zdi umístěným vypínačem. Tento „vodotrysk“, který určitě taky spotřebuje značné množství elektrické energie, je „kýč, navíc bez užitku“, protože chodba kde se nachází, je „chladná i v létě“. Podobný „ještě větší zbytečný žrout elektrické energie“, který „běží nepřetržitě od jara do podzimu, je i venku, v tzv. „Oáze“ mezi dvěma křídly Zámku. Kruhový „záhonek“ o průměru asi 8 m, který je na nádvoří Zámku, nechává vedení DS od jara do podzimu každý den „zalévat“ silným proudem vody z hadice „víc než hodinu“, takže pak je „víc vody na nádvoří, než na záhonku“. Vedení DS pak na „Schůzích uživatelů“ opakovaně „vyzývá k šetření vodou, utahováním kohoutků“. „Šetřit vodou“ musí i uklízečky v DS. Některé z nich zřejmě toto „doporučení berou velmi vážně“ a „s jedním kbelíkem vody, dokážou uklidit několik oddělení“. Na Zámku je klientům přístupný „Počítač, propojený na Internet“. Abych se vyhnul „slovnímu nebo fyzickému napadení“, ze strany některého s „agresívních“ klientů, jak se mi v DS již několikrát stalo, chodím k „Počítači“(PC) do prvního patra Zámku až po setmění, kdy se po chodbách pohybuje většinou už jenom personál který má noční službu. PC je umístěn na chodbě v prvním patře, stranou od pokojů klientů, aby je nerušil. Není „nic neobvyklého“, že na „liduprázdných chodbách“ v prvním patře jsou večer slyšet zapnuté reproduktory „Zámeckého rozhlasu“, které tam jsou rozmístěné. Spojovací dveře mezi jednotlivými chodbami jsou večer, i v zimě „otevřené dokořán„ včetně velkých dvoukřídlových dveří, které vedou na hlavní schodiště, kudy to nejvíc „protahuje“. Někdy jsou zde přes noc otevřena i okna, přestože je ještě „topná sezona“. Protože „netěsní“ ani dveře a okna v kancelářích v prvním patře, bývá večer na těchto chodbách a zejména u PC „průvan jako v průchoďáku“. Je to i „zásluhou“ některých „vedením dostatečně nepoučených a málo chápavých pečovatelek“, které když večer prochází chodbou, tyto dveře nezavírají, přestože jsou na dveřích z každé strany „velké cedule, upozorňující na nutnost zavírání dveří“. Nezbývá mi pak nic jiného, než tyto „málo chápavé pečovatelky“, pokaždé „upozornit“, aby za sebou zavřeli dveře, aspoň po dobu, co sedím u PC. Tímto „neustálým upozorňováním, u nich vyvolávám zjevnou nelibost vůči mojí osobě“. V přízemí Zámku, na chodbě oddělení kde bydlím, byl kvůli „šetření energiemi“, zhruba před třemi měsíci „snížen strop“ asi o 40 centimetrů a místo původního „obyčejného“ osvětlení, byla namontována „světla, která se rozsvěcují pouze pomoci čidel, které reagují na pohyb“ na chodbě. Klienti, kteří zde bydlí a jdou večer po této dlouhé chodbě, se musí „pořád hýbat a neodpočívat“, protože „jinak se octnou v naprosté tmě“. Neustálé „rozsvěcování a zhasínání, taky nepůsobí moc dobře na psychiku starých a nemocných lidí“. Na jednom konci této chodby, jsou „samo-otevírací“ dveře, které taky „reagují na čidla“. Vedle těchto „samo-otevíracích“ dveří, je „vestavěna“ skříň, ve které má personál uložené kromě jiného, i ložní prádlo pro klienty. Když personál něco dělá v této skříni, tak „světla na chodbě blikají a dveře lítají, třeba čtvrt hodiny, sem a tam“. Podobná „kouzla“ se dějí i při úklidu chodby. Pochybuji o tom, že tímto „technickým vylepšením“ vedení DS „ušetří nějakou energii“. Navíc se „rychleji opotřebují“ nejenom „drahá čidla a žárovky“ osvětlení, ale i „čidla a samo-zavírací mechanizmus“ dveří. Do prostor, kde se celý den někdo pohybuje, podobná „technická vylepšení“ určitě „nepatří“ a „spotřebu“ elektrické energie spíše „zvyšuje“. Na druhé straně chodby, na které se „snižoval strop, kvůli úspoře energie“, jsou starší dvoukřídlové prosklené dveře, vedoucí ven ze Zámku. Tyto „zamčené dveře, označené jako nouzový únikový východ v případě požáru, jsou pořád zatarasené květináči“. Větrací okénko na těchto dveřích, bývá otevřeno taky skoro „nepřetržitě“. Když v pokoji, na tomto konci chodby bydlela „vyvolená“ klientka, která si „oprávněně stěžovala na, silný a nepříjemný zápach, který se šířil několik let“ od klienta z pokoje naproti přes chodbu, vedení DS „místo toho udělali opatření k odstranění příčiny tohoto zápachu, dovolili této klientce, že může větrat okénkem dveří nouzového východu, které pak bylo ve dne v noci, otevřené dokořán i v těch největších mrazech a radiátory na chodbě byli puštěné na maximum“. Ze strany „zřizovatele“ MHMP, by bylo určitě „prospěšné“ kdyby se „aspoň trochu zajímal o skutečné hospodaření“ v Zařízeních jako je zdejší DS, včetně toho, zda jsou tzv. „referentská vozidla“ v těchto DS „využívaná skutečně pouze ke svému účelu a to nejen o víkendech“. Dlouhou dobu měli v DS za sklem jednoho „referentského“ auta „Parkovacím průkazem ZTP“, která je opravňovala kromě jiného, ke stání na místech určených pro zdravotně postižené. Nikdy jsem však neviděl, že by se v tomto autě vezl „zdravotně postižený“. Je zřejmé, že „dělat ředitele v nějakém Domově je moc dobrý Džob, bez obav z nějakých kontrol, bez odpovědnosti, s ohromnými pravomocemi, velkým platem a možnostmi, o kterých nemá obyčejný člověk ani zdání“. Není se pak čemu divit, že např. „bývalá ředitelka odboru sociálních věcí a zdravotnictví“ MHMP ing. Matulová, poté co „skončila“ na MHMP, nechtěla dělat „nic menšího než Ředitelku v některém z Domovů pro seniory“, jejichž zřizovatelem je MHMP. Musel by to být nějaký jiný „zřizovatel“, aby v tomto „Domově“ provedl „opravdovou kontrolu“ a ne Magistrát hlavního města Prahy, kde „mizí v nenávratnu desítky milionů korun, aniž by byl za to někdo doopravdy potrestán“. Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37, Heřmanův Městec. Za týden 20. 3. 2014, další pokračování Života na Zámku. Život na zámku – 3. Část. Pokud jde o „stížnosti“ v DS, je možno si stěžovat „ústně“, u kohokoli s personálu, nebo „písemně“ u vedoucí sociálního a zdravotního úseku DS. „Ústní“ stížnosti se „neevidují vůbec“. Poslední „případ neevidování stížností a skreslování skutečnosti“, je z 18. 3. 2014. Ten den byla „Schůze uživatelů“ DS. Stížnost „konkrétních“ klientů, na špatnou kvalitu chleba“, byla v „Zápisu ze Schůze“ uvedena jako „anonymní stížnost, ze Schránky Důvěry, ke které se nikdo nepřidal“. Kromě „nekvalitního chleba a pečiva“, to bývá i „nahnilé ovoce“, na které si klienti často stěžují, aniž by se o tom udělal nějaký „zápis“. V „Zápisu“ z této „Schůze“, však „není záměrně uvedena“ stížnost klienta na „nebezpečné schody“, na chodbě a na pokojích v podkroví Zámku. Tyto „schody jsou nedostatečně označené“ a stejně jako „křivá a hrbolatá“ podlaha této chodby, jsou „nebezpečné“ pro klienty, kteří tam bydlí. Další „specialitou“ tohoto „podkroví“, je „schod asi 20 cm, směrem dolů, uvnitř pokojů, hned za dveřmi do pokojů“. Klient, který jde na pokoj, otevře dveře a „zapomene, udělá krok do vzduchoprázdna“. „Zranění z tohoto důvodu, se taky neevidují“. Vedení DS „spoléhá na to, že se klienti bojí ozvat“. „Je nepochopitelné, jak mohl někdo tohle podkroví Zkolaudovat a povolit tam ubytování pro staré, nemocné a postižené klienty“? Z vlastní zkušenosti vím, že se „neevidují a neřeší“ ani některé „písemné“ stížnosti, hlavně ne ty, ve kterých si klient stěžuje na zaměstnance DS, anebo stížnosti, ve kterých klient poukazuje na „další závažné nedostatky“, související s provozem DS. Stává se taky, že když už někdy „zřizovatel“ MHMP „zareaguje“ na nějakou „stížnost na bezohledné jednání“ ředitelky DS, nebo „dlouhodobé závažné nedostatky, které vedení DS neřeší“, tak tuto „stížnost dostane k prošetření opět ředitelka DS. A když už MHMP nějakou „kontrolu“ pošle, tak tato „kontrola nic nezjistí“. Uvedu aspoň dva „příklady kontrol“, ze strany MHMP. 1. V prosinci 2010, jsem si kromě „porušování hygienických předpisů“ v jídelně a kuchyni DS, stěžoval na používání „látkových ručníků“ i v době, kdy je v DS „vyhlášená karanténa“. V lednu 2011, přijela „kontrola“ z MHMP. Jeden z těchto „Mgr. kontrolorů“, který se mi ani „pořádně nepředstavil“, přišel za mnou na pokoj s tím, že „jsou tady kvůli mé stížnosti a mám mu ukázat, kde jsou pověšené látkové ručníky, o kterých jsem psal“. Ukázal jsem mu tyto ručníky, hned v předsíňce pokoje kde bydlím, naproti přes chodbu na společném WC a v nedaleké „kuchyňce“. Upozornil jsem jej taky, že podobné to je i v prvním patře „Zámku“ a ručníky se mění akorát „jednou týdně“. Tento Mgr.“Kontrolor“, mně na to řekl: „Máte pravdu, pane Janiga, ale mi napíšeme, že jsme nic nezjistili“. Byl to „bezohledný výsměch do očí člověku, který si oprávněně na něco stěžoval a doufal v nějakou nápravu věcí“. Je to taky „další důkaz Asociálního chování, úředníků MHMP“. 2. V roce 2010, jsem si, několikrát stěžoval na „agresívní chování“ klienta, který bydlel na vedlejším pokoji. Nebyl jsem sám, kdo si stěžoval na tohoto „agresívního klienta-alkoholika“ a komu „vulgárně nadával a vyhrožoval zabitím, přičemž se oháněl nožem“. Já jsem byl však jediný, který si stěžoval „písemně“ a taky jsem kvůli tomu „volal“ Policii. „Nebylo to poprvé, co jsem v tomto Domově kvůli podobným napadením z obav o svůj život, volal Policii“. Ovšem „Zápis o přítomnosti Policie, z tohoto důvodu, je v DS pouze jeden“. Ředitelka DS, to zdůvodnila tím, že „oni (DS), nemusí dělat tyto Zápisy“. V případě tohoto „klienta-alkoholika“, však stejně „k žádnému vyšetřování ze strany Policie nedošlo“. Tento „klient utekl pokaždé ještě před příjezdem Policie a ta se vůbec nenamáhala jej někde v okolí hledat, anebo následující den něco prošetřovat“. Zmíněný „klient-alkoholik“, bydlel na vedlejším pokoji s druhým „podobně postiženým kamarádem z mokré čtvrti“, který byl taky „dennodenně opilý, přestože měl silnou cukrovku a užíval několik léku“. „Déle než rok jsem byl vystaven agresívnímu jednání těchto Alkoholiků, hlavně prvního z nich, který vyhrožoval zabitím i jiným klientům“. Vedle „na pokoji kde bydleli, to vypadalo každý den jako v Bufetu 4. cenové skupiny“. Bylo tam „nakouřeno a láhve od piva a tvrdého alkoholu, se váleli po zemi, nemluvě o silně znečištěném společném WC, v předsíňce obou pokojů“. „Často jsem se bál vyjít i z pokoje ven“. Byl jsem tou dobou ještě „hodně odkázán na invalidní vozík“ a tito „klienti“ vedle na pokoji „řádili už od čtyř hodin ráno, protože je probudila alkoholická žízeň“. Přestože jsem „několikrát denně kvůli tomu volal personál, není o tom jediný Zápis“. První „agresívnější z těchto klientů, několikrát bezdůvodně, slovně, vulgárně napadl i Dobrovolnou pracovnici DS“, která chodila za klienty DS na návštěvy a občas přišla na návštěvu i ke mně. I když jsem o těchto „vulgárních výpadech, vůči Dobrovolné pracovnici“ několikrát informoval vedení DS, nepodniklo vůbec nic, aby se to neopakovalo“. Protože ze strany vedení DS „nebyla vůbec snaha řešit agresívní jednání těchto klientů“, poslal jsem v polovině roku 2010 „stížnost kvůli tomuto postupu“ ze strany vedení DS, na adresu tzv. „Sociálního Ombudsmana“ MHMP, kterou byla v té době Mgr. Halova. Dne 15. 9. 2010 přijela do DS „vyšetřovací komise“, složená ze zástupců „Sociálního Ombudsmana“ a „Sociálního odboru“ MHMP , Mgr. Halove, Mgr. Štědroně, Mgr. Schindlera. Dva dny před příjezdem této „komise“, byli „agresívní“ klienti „poučeni“ zástupkyni staniční sestry o tom jak mají „vypovídat“. Část tohoto „poučení“ jsem „náhodou“ zaslechl pootevřenými dveřmi, když jsem se vracel z oběda. „Zástupkyně“ tyto „

Více na /aginaj.sweb.cz/ nebo /rozhodny.blogspot.com/ Rozhodnutí o zahájení veřejné totální hladovky. 4. 3. 2014 „Již osm let marně žádám o pomoc příslušné úřady a instituce“ České Republiky (ČR), při řešení mé „těžké životní situace“ a přitom poukazuji, i na „další závažná porušování lidských práv a okrádání nemocných a zdravotně postižených“. „Protože do dnešního dne 4. 3. 2014, se nikdo z těchto úřadů a institucí mými oprávněnými stížnostmi, doopravdy a nezaujatě nezabýval, rozhodl jsem se proti tomuto nezájmu, protestovat Veřejnou Totální Hladovkou“, na Staroměstském náměstí v Praze, případně na Hradčanském náměstí před Pražským hradem. Pravděpodobný termín zahájení této „hladovky“ je 1. 5. 2014. Mezi „Úřady a Instituce“, na které jsem se obracel se svými „stížnostmi a žádostmi o pomoc“, kterým je „lhostejné porušování Lidských práv a okrádání nemocných a zdravotně postižených“ v ČR, patří kromě jiných hlavně tyto: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Úřad vlády ČR se svými Výbory pro zdravotně postižené a Zmocněncem pro Lidská práva, Veřejný Ombudsman ČR, Český Helsinský Výbor, Kancelář prezidenta ČR, Poslanecká sněmovna a Senát ČR se všemi svými Výbory pro Sociální otázky a Lidská práva. „Svoji Veřejnou totální hladovkou, chci upozornit nejenom na svůj případ, ale i na Asociální přístup odpovědných Úřadů a Institucí k problémům obyčejných lidí a nezájem všech těch tzv. Politiků, kteří se v České Republice dostali k moci po roce 1989 a kterých hlavním cílem je korupce a rozkrádání toho, co ještě zůstalo po jejich předchůdcích“. „Prosím proto všechny slušné a nebojácné lidi, kterým není lhostejné to, co se v České Republice za posledních více než dvacet let děje, aby mně při mé Veřejné Totální Hladovce, byli podle svých možnosti nápomocní“. Myslím tím hlavně „ochranu před napadením ze strany nějakého provokatéra nebo Policie“ a „Medializaci mé Veřejné Totální Hladovky“, protože „Veřejné a Hlavní sdělovací prostředky, nemají zájem o podobné Aktivity“. „Prohlašuji, že jsem psychicky a duševně zdráv, nikdy jsem nebyl umístěn v žádném Psychiatrickém zařízení a jsem si plně vědom toho, co jsem napsal“. Vaše případné „nabídky spoluúčasti a pomoci“ posílejte na e-mail, /Janigalojz@gmail.com/ nebo na Facebook …. Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37 Heřmanův Městec 538 03 Na vědomí, všem těm „Odpovědným“, které ve svém „Rozhodnutí“ uvádím.

Zločinecké jednání Policie České republiky. Čím dál víc občanů České republiky si začíná uvědomovat že „prvořadým posláním“ Policie České republiky je „Chránit vládnoucí režim, ať je jakkoli zkorumpovaný a bezohledný vůči obyčejným lidem a Pomáhat těm, kteří rozkrádají stamiliony z veřejných a Evropských financí, ale mají to štěstí, že jsou nějakým způsobem propojeni s politickými představiteli České republiky“. Pro těžce nemocné a zdravotně postižené děti a dospělé, se pak pořádají různé „Celonárodní a Charitativní sbírky“, aby tito postiženi měli peníze na zdravotní pomůcky a léčení, které jim může jejich těžký život zkvalitnit, nebo i zachránit. To, koho a jestli vůbec začne Policie „vyšetřovat a případně stíhat“ za korupci a rozkrádání veřejných financí je závislé na tom, která politická strana je zrovna „u moci“(u koryta) a hlavně na tom kdo „vede“ Ministerstvo vnitra. Za posledních dvacet let, to byli většinou představitelé ODS a ČSSD. Je to přinejmenším „podivné“ zejména u ČSSD, jejichž „představitelé“ mají velký podíl na všech těch „finančních machinacích a rozkrádání“ v ČR za posledních dvacet let. ČSSD je zřejmě přesvědčená o tom, že když má ve svém názvu slova „Sociální demokracie“je „předurčená“ k tomu, aby mimo jiné „řídila“ i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nejenom ze sdělovacích prostředků, ale i z vlastních zkušenosti vím že „jednání zástupců ČSSD, kteří zastávají vedoucí místa na úřadech zabývajících se Lidskými právy nebo Sociálními problémy, je spíše Asociální“. Současný ministr vnitra ČR Miroslav Chovanec, je „typický představitel ČSSD, který jakmile se dostane k nějaké funkci tak ignoruje stížnosti a připomínky obyčejných lidí“. Policie ČR, která patří pod Ministerstvo vnitra, je jako „represívní složka vládnoucího režimu“, zneužívaná k potlačování veřejných protestů občanů ČR, kteří veřejně vyjadřují svůj nesouhlas s „Asociálním jednáním“ představitelů vlády a vládnoucích stran a upozorňuji na svou těžkou sociální a životní situaci. Policie proti těmto „nespokojencům“ používá „podobné metody“ jako před rokem 1989: „Bití, zastrašování, šikanování a z lidí, kteří dávají opakovaně veřejně najevo svoji nespokojenost s vládnoucím režimem a aroganci úřadu se snaží udělat psychopaty a kriminální zločince“. To jsou „osvědčené způsoby“ které používalo „Gestapo“ nebo „STB“ a používá je i Policie ČR. Já jsem byl „Policejní šikaně“ vystaven v květnu 2014, když jsem v Praze, před Pražským hradem veřejně protestoval nejenom proti „porušování Lidských práv“ v České republice ale i proti okrádání a šikanování seniorů v tzv. „Domově pro seniory“ (DS) v Heřmanově Městci, kterého „zřizovatelem“ je Magistrát hl. města Prahy „jehož zaměstnanci se na šikanování seniorů přímo podíleli“. V květnu 2014 v Praze, jsem byl hned po mém veřejném protestu „obtěžován individuem v civilu, které o sobě tvrdilo, že je policajt, že jsem byl celou dobu sledován kamerovým systémem a chtělo vidět moje doklady totožnosti, aniž by se samo prokázalo nějakým dokladem, že je opravdu policajt“. Když jsem odmítl prokazovat svoji totožnost, toto „individuum“, na mně mobilním telefonem přivolalo uniformovanou Ochranu Poslanecké sněmovny, která si opsala údaje z mého průkazu totožnosti, předala je tomuto „individuu“ a „na jeho příkaz mně tato „Ochrana“ pak ještě asi hodinu bezdůvodně omezovala v mém volném pohybu“. Vedení Policie na moji stížnost proti takovému „gangsterskému jednání“ reagovalo tím, že „všechno popřelo, jakoby se nikdy nic takového nestalo, přesto že se to odehrálo na veřejném prostranství plném lidí a pod dohledem bezpečnostních policejních kamer, které jsou v těch místech doslova na každém rohu“. Další „šikany a msty“, za moje „veřejné protesty, za moji stížnost na „bezohledné a protiprávní jednání“ Policie a „Otevřený dopis“ ministru vnitra p. Milanu Chovancovi, jsem se dočkal minulý týden, když jsem byl Policii v Heřmanově městci „obviněn z přečinu krádeže, přestože Policie má doslova viditelné důkazy o tom, že jsem nic neukradl“. Při „Podání vysvětlení“ na Policii v Heřmanově Městci, jsem byl přítomnými policajty „přesvědčován že, se mám přiznat, škoda je prý jenom asi sto korun, můžu ji splácet a všechno se ututlá, protože to tak je domluveno s ředitelkou Domova pro seniory kde bydlím a kde mělo ke krádeži dojít“(údajně vyloupení automatu na cukrovinky). Tuto „nabídku“ jsem odmítl s tím že „si nejsem vědom toho, že bych se dopustil něčeho protiprávního, nestojím o nějaké ututlání a žádám, aby byla celá záležitost Policii prošetřena, tak jak to má být“. Když jsem odcházel z Místního oddělení Policie, bylo mi řečeno jedním z přítomných policajtů že „nebyla zjištěna žádna škoda a případ bude vyšetřovat MO Policie v Heřmanově Městci“. Policie v Heřmanově Městci (HM) mně „při třetím Podání vysvětlení, obvinila z Přečinu krádeže, přestože jsem opakovaně podal myslím si dostačující vysvětlení, nemám žádné znalosti nebo paklíče k tomu, abych mohl podobné zařízení otevřít, nebo potřebné nářadí, kterým bych si mohl nějaké paklíče vyrobit“. Kromě toho, z důvodu velkého omrznutí rukou před několika roky, kdy jsem málem přišel o ruce, mám značně omezenou pohyblivost a citlivost prstů na rukou, takže ani po zdravotní (fyzické) stránce nejsem schopen nějaké podobné „manipulace“. Co je však nejdůležitější, v „automatu“ byla nainstalována kamera, ve které jsou viditelné důkazy o tom „že jsem nic neukradl a ani jsem se o to nesnažil“! Přesto na mně Policie v Heřmanově Městci podala „Trestní oznámení z přečinu krádeže“ a policajt, který toto „Trestní oznámení“ sepisoval, se mně v něm navíc snažil popsat, jako „nervově nemocného, který se neléčí“! Policie v Heřmanově Městci, se mně „snažila obvinit i z vloupání do kanceláře „Domova“, ke kterým zde „opakovaně“ došlo, od toho však nakonec upustili. K vloupání do kanceláře „Domova“ a vykradení trezoru, ve kterém byli i vkladní knížky klientů, došlo mimo jiné taky i v době, kdy jsem tady ještě nebydlel. Policajt, kterému jsem „podával vysvětlení“, se „velice zajímal“ o to „co vím o požáru v „Domově pro seniory“, ze začátku záři 2014. Tehdy požár zničil část střechy, půdy, obytného podkroví a některé pokoje v prvním patře Zámku. Odpověděl jsem že „vím o tom jenom to, co ostatní klienti kteří byli v době požáru přítomní a to, co jsem slyšel ve sdělovacích prostředcích, že „požár vznikl z důvodů technické závady na elektrické instalaci“. Policajt po této mé odpovědi, přestal s otázkami týkajících se požáru. Pokud jde o zmíněný požár, je „velice zvláštní“, že „požární signalizace“ reagovala až poté, co se pod dveřmi půdy, která byla využívaná jako skladiště starého nábytku a archív „valil dým“ do obytné části podkroví. A proč chce Policie, po „dohodě“ s ředitelkou „Domova pro seniory“ v Heřmanově Městci „ututlat vloupání“, která se zde stali v poslední době? Když Někdo „otvírá“ kanceláře a prodejní automaty „bez poškození dveří nebo zámků“, tak si mohl stejně „otevřít“ i dveře na půdu. Podal jsem několik „Trestních oznámení podložených důkazy“ vztahujících se k „Domovu pro seniory“, nebo přímo na jeho vedení, které pak „prošetřovala“ Policie v Heřmanově Městci. Policie tyto „Trestní oznámení vyhodnotila jako neodůvodněné, aniž by vyvinula nějakou větší snahu zjistit bližší podrobnosti. Policie v Heřmanově Městci dělala taky „Zápisy o mimořádných událostech (úrazu klientky a sebevraždy klienta „Domova“), které se zde v minulosti stali. Na „neobjektivnost těchto Zápisu“ jsem „bezúspěšně, opakovaně upozorňoval odpovědné úřady“. Policie v Heřmanově Městci se spolu s vedením „Domova“ před léty „podílela na umístění jednoho zdejšího klienta do „Psychiatrické léčebny“ v Havlíčkově Brodě, jenom proto, že tento klient „nahlas vyjádřil svůj nesouhlas s jednáním personálu vůči jeho osobě a nikoho přitom fyzicky nenapadal, ani nikomu nevyhrožoval“. I na těchto případech bezohledného chování vůči těžce nemocným a zdravotně postiženým“ je vidět, že „Policie České republiky je schopná všeho špatného, protože má k tomu vytvořené podmínky a paragrafy a hlavně podporu podobně bezohledného, vládnoucího režimu, který přehlíží i masové demonstrace nespokojených občanů, kterým nakonec nezbude nic jiného, než se domáhat svých práv a spravedlnosti násilím“. Protože „to co v České republice vzniklo po roce 1989, to rozhodně není Právní stát a Demokracie taky ne“. Více na /rozhodny.blogspot.com/ nebo /aginaj.seznam.cz/ Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37 Heřmanův Městec 538 03