Lidská práva

Historie trestu smrti v českých zemích

Počátky

Přesnou hranici počátků vykonávání trestu smrti v českých zemích nelze stanovit. U starých Slovanů nebyl původně trest smrti znám, nejvyšším trestem bylo vypuzení ze společnosti. Postupem času však i Slované přistoupili k ukládání trestu smrti. První známky můžeme nalézt v Kosmově kronice, kde dokládá popravy na šibenicích za kněžny Libuše.

Až do konce 14. století byl jedním ze zvláštních druhů soudního řízení tzv. Boží soud neboli ordálové řízení. Pokud ani jedna strana nemohla při nějakém závažném procesu dokázat svou nevinu, mohl soud přikázat, že pravdivé tvrzení bude prokázáno Bohem. Nejznámější a nejpoužívanější, ordál vody, se zakládal na přesvědčení, že voda, jakožto živel čistý, svázaného provinilce buď přijme, přičemž se provinilec utopí a je tedy vinen, nebo jej odmítne přijmout a je tedy nevinen.

První zrušení trestu smrti na našem území

Za vlády císaře Josefa II. Byl trest smrti zrušen až do r. 1795, kdy byl znovu obnoven. Zločincům, kteří v době spáchání činu ještě nedosáhli dvaceti let, byl místo trestu smrti nebo doživotního žaláře uložen mírnější trest těžkého žaláře v rozmezí deseti až dvaceti let.

Za první republiky nebyl trest smrti zrušen. Za dobu existence první Československé republiky bylo popraveno 20 osob. Za povšimnutí přitom stojí poměr mezi odsouzením k trestu smrti a jeho faktickým vykonáním. V daném období bylo k absolutnímu trestu odsouzeno celkem 433 osob, z nichž téměř 95 % byl trest zmírněn nebo prominut.

V období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) byl trest smrti uplatňován hojně, a to zejména v době vyhlášení stanného práva. K nejvíce popravám docházelo v období tzv. heydrichiády. Trest smrti se stal jedním z nejostřejších prostředků, který měl sloužit k definitivnímu zlikvidování osob narušujících zájmy Německé říše. Uvádí se, že oficiálně bylo od roku 1939 do roku 1945 popraveno 1079 osob[i].

Po druhé světové válce bylo mnoho lidí odsouzeno k smrti na základě tzv. velkého retribučního dekretu, který měl trestat nacistické zločince a jejich kolaboranty. V řízení před retribučními soudy byla mnohá procesní práva obžalovaných omezena. Úkolem soudů bylo rozhodnout co nejdříve, rozsudky smrti byly vykonávány až na výjimky okamžitě (do dvou hodin od vynesení rozsudku), odvolání nebylo možné. V období let 1945 až 1948 bylo vyneseno na 730 rozsudků smrti.

Po únoru 1948 byl trestněprávní systém poznamenán nástupem komunistického režimu k moci. Bylo umožněno uložení trestu smrti pro tzv. politické trestné činy. Mezi lety 1948 až 1968 bylo za politické trestné činy popraveno 248 osob[ii]. Asi nejznámějším symbolem popravených z politických důvodů byla JUDr. Milada Horáková, národně socialistická politička, oběšená po vykonstruovaném procesu v roce 1950.

Poslední politická poprava byla provedena v roce 1960.

Poslední výkon trestu smrti byl na území současné České republiky vykonán 2. února 1989 v Praze. Popraven byl Štefan Svitek za čtyřnásobnou vraždu.

Po roce 1990

V roce 1990 byl novelou trestního zákona[1] trest smrti zrušen a Listina základní práv a svobod (článek 6, odst. 3) zákaz trestu smrti na našem území následně potvrdila na ústavní úrovni. Nejvyšším trestem tak u nás zůstává odnětí svobody na doživotí.

Zrušení trestu smrti odpovídá vývoji práva ve většině vyspělých zemí. Pro ČR navíc zákaz trestu smrti vyplývá jako povinnost daná mezinárodním právem[2]. Z hlediska své ústavy a svým mezinárodněprávním závazkům dnes Česká republika nemůže trest smrti opětovně zavést.

Kam dál:

Zpráva o trestu smrti v roce 2016

Příběh Haféze Ibrahima

Trest smrti