Lidská práva

Mezinárodní den žen připadá každoročně na 8. března. Je to mezinárodní svátek, připomínající stávku newyorských švadlen za zlepšení pracovních podmínek a rovné volební právo v roce 1908. Dříve bylo v rámci Dne žen usilováno o volební právo pro ženy. Dnes je svátek dnem mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.

V České republice je každoročně MDŽ slaven celou řadou aktivit. V roce 2011 byl Den žen připomenut happeningem, divadelním představením, veřejným čtením knih či odbornou diskusí na téma práva žen. Více se dozvíte zde.

V roce 1999 Organizace Spojených národů vyhlásila 25. listopad Mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách. Datum je spojeno s brutální vraždou tří sester Mirabalových v roce 1960. Odpůrkyně tehdejšího diktátorského režimu v Dominikánské republice byly zabity na příkaz vládce země Rafaela Trujilla. Tento čin vyvolal ostrou reakci veřejnosti a přispěl k pádu samotného diktátora. Rezoluce OSN vyzývá vlády států, mezinárodní a nevládní organizace ke snaze o zvýšení obecného povědomí o tomto problému.

V České republice si tento mezinárodní den připomíná především „Koalice neziskových organizací proti domácímu násilí“ KOORDONA a to už několik let formou různých akcí v rámci tzv. 16. akčních dnů proti násilí na ženách, mezi Dnem za odstranění násilí páchaného na ženách a 10. prosincem, což je Den lidských práv.

Režisérka Mimi Chakarova v tomto dokumentárním filmu líčí osudy žen, které skončily v nevěstincích v různých částech Evropy. Nejedná se o „pouhé“ výpovědi obětí prostituce, ale sama autorka se do tohoto prostředí snaží proniknout se skrytou kamerou. Více o filmu najdete zde.

Farid Haerinejad a Mohammad Reza Kazemi v tomto snímku poukazují na zákony, podle kterých mohou být v Íránu ženy a v některých případech i muži odsouzeni k smrti ukamenováním. Důvodem k tomuto trestu může být cizoložství, znásilnění či prostituce

(i nedobrovolná). Advokátka Šadi Sadr s novinářkou Asijeh Amini a dalšími bojovnicemi za práva žen se snaží takto odsouzeným ženám pomoci. Více na ČSFD.

Dokument mapuje snahu tří íránských žen rozvést se svými manželi. Muži mají v Íránu možnost se rozvést bez udání důvodu v případě, že své ženě vyplatí určitou částku jako kompenzaci. Ženy se však mohou rozvést, pouze pokud se prokáže, že jejich manžel je impotentní, psychicky nemocný či pokud s rozvodem souhlasí. V případě, kdy manžel s rozvodem souhlasí, se často výše zmíněná kompenzace stává předmětem vyjednávání, kdy muži s rozvodem souhlasí pouze pod podmínkou, že nebudou muset své ženě zaplatit. Celý dokument můžete zdarma shlédnout zde.

Film režisérky Katji von Garnier, natočený podle skutečné události, popisuje nelehkou cestu amerických žen k zisku volebního práva. Alice Paul, kterou ve filmu ztvárnila Hillary Swank, stála v čele skupiny žen bojující za přijetí 19. dodatku Ústavy Spojených států amerických, který zakazuje, aby jakémukoli občanovi USA bylo odepíráno volební právo na základě pohlaví. Několik žen v čele tohoto hnutí se díky svým aktivitám dokonce dostává do vězení, kde inspirovány právě Alice Paul dokonce přistupují na držení hladovky. Jejich boj je nakonec úspěšný a 18. srpna roku 1920 se dočkávají ratifikace 19. dodatku a zisku volebního práva pro ženy. Více zde.

Tento dokumentární film nás zavede na Ukrajinu a do Moldávie. Do zemí, ve kterých, díky obrovské chudobě, obchodníci s bílým masem stále nacházejí lehko dosažitelné oběti. Dívky často nemají možnost se ve své zemi uživit a s vidinou výdělku a možnosti lepšího života nejen pro sebe, ale často hlavně pro své děti se vydávají za prací do ciziny, převážně do Turecka. Film se primárně zaměřuje na pokus Viorela o vysvobození jeho těhotné manželky Katji, která byla do Turecka prodána jejich známým a nucena k prostituci. V dokumentu zaznívají otřesná svědectví žen, které měly to štěstí, že svůj pobyt v Turecku přežily. Vzpomínek na to, co tam zažily, se již nikdy nezbaví. Celý dokument můžete shlédnout zde.