Lidská práva

V pasti

Před dvěma lety opustil Šarif (jméno bylo změněno) svůj domov v Bangladéši, aby si našel práci jinde. Za cestu do Malajsie zaplatil jednomu zprostředkovateli. Když tam dorazili, zabavil mu prostředník pas a držel ho několik dlouhých týdnů bez dostatečné zásoby jídla v domě s asi šedesáti dalšími migranty. Pak mu bylo řečeno, aby odešel. Za vrácení svého pasu musel zaplatit a práci byl nucen si hledat sám.

Asi o rok později byl Šarif zatčen, neboť společnost, pro kterou pracoval, se neshodovala se společností uvedenou v jeho pracovním povolení. Po více než deset měsíců byl držen v detenčním centru Lenggeng, v jednom z nejhorších detenčních center v Malajsii.

Miliony přistěhovalců po celém světě jsou lapeny v koloběhu migrace, zneužívání a uvěznění. Konflikty, chudoba, diskriminace a nedostatek možností je jen několik málo důvodů, které vedou lidi k migraci. Opouštějí vše, co důvěrně znají – své domovy, své rodiny, své přátele. Někteří na cestě riskují i své životy.

Mnoho migrantů začíná s legálním povolením, ale časem se z velké většiny stanou tzv. „neregulérními“ nebo „nelegálními“ přistěhovalci – to znamená, že nemají povolení zůstat nebo pracovat v zemi, ve které se právě nacházejí. V některých případech k tomuto dochází jen proto, že jejich zaměstnavatelé nebo zprostředkovatelé práce neobnoví včas pracovní povolení, případně jim poskytnou povolení falešná.

Velké množství nelegálních přistěhovalců končí v detenčních centrech, která jsou v některých případech spíše tábory či vězeními, neboť vlády se po celém světě stále více uchylují k detenci jako ke způsobu potírání ilegálního přistěhovalectví.

Podle mezinárodního práva má být zadržování takových osob v detenčních centrech až posledním řešením, použitým pouze za výjimečných okolností a na co nejkratší možnou dobu. Následovat musí posouzení každého zadržené, že je zákonem dovolené a v daném případě nezbytné. V mnoha zemích je mezinárodní právo porušováno.

Porušování lidských práv

Přistěhovalci a jejich rodiny s ilegálním statutem jsou obzvláště zranitelní při porušování lidských práv. Jsou často využíváni překupníky, bezohlednými zaměstnavateli a odsouzeni k žití v děsivých podmínkách. Někdy bývají stigmatizováni a diskriminováni hostitelskou společností. Bývají také vystavováni svévolným zadržením a uvězňováním.

Jakmile jsou zadrženi, musejí se často potýkat se špinavými a stísněnými podmínkami a s urážlivým chováním zaměstnanců detenčních center. Někdy bývají rodinní příslušníci od sebe odděleni. Mnoho z nich nemá přístup k právní pomoci a mnoho nemá ani možnost se proti zadržení odvolat. Většina z nich neví, kdy bude propuštěna nebo deportována zpět domů.

Úřady v Malajsii běžně zatýkají a zadržují podezřelé nelegální přistěhovalce. Amnesty International získala v červenci 2009 přístup do třech detenčních center v zemi, přičemž všechna byla přeplněna a postrádala základní hygienické podmínky. V detenčním centru Lenggeng potkali pracovníci Amnesty International Šarifa.

„Pitná voda je také velmi špinavá
a obsahuje kousky zrezivělého
kovu. Strážníci jsou zde agresivní.“

„Je to velmi těžké,“ řekl Šarif Amnesty International. „Je zde velmi málo jídla. K snídani dostáváme jen krajíček chleba s trochou černého čaje. K obědu a večer máme trochu bílé rýže a malý kousek sušené ryby. Není zde ani zelenina ani ovoce... Mám pořád hlad... Všude je hmyz, který mě stále tak kouše, že mě svědí kůže a je mi neustále špatně. Pitná voda je také velmi špinavá a obsahuje kousky zrezivělého kovu. Strážníci jsou zde agresivní.“

Umístěno hned na jihu hlavního města Kuala Lumpur, detenčí centrum Lenggeng je postaveno z venkovních kotců, kde jsou pohromadě nacpány stovky mužů. V detenčním centru KLIA, které je vzdáleno jen několik minut od kualalumpurského letiště, jsou migranti také držení v přeplněných ohradách.

Mnozí zde zůstávají několik měsíců bez přístupu ke zdravotní péči, k dostačujícímu jídlu, pitné vodě či  právnímu poradenství. Chatrné podmínky mají za následek nemoci a v některých případech i smrt. Právně neexistuje minimální doba uvěznění a zadržení nemají možnost právně napadnout své zadržení u soudu.

Libye je pro subsaharské Afričany oblíbenou spojnicí při pokusech dostat se do Evropy. Mnozí ale neuspějí. Někteří jsou zatlačeni zpět evropskými zeměmi, např. Itálií. Další se ocitnou v detenčních centrech po celé Libyi. Jsou zde drženi někdy i na neurčitou dobu a proti svému zadržení se nemohou odvolat. V květnu 2009 navštívila Amnesty International Misratah – detenční centrum vzdálené asi 200 km od hlavního města Tripoli. Je zde drženo asi 600 až 700 osob z Eritreje, Somálska, Súdánu, Nigérie a dalších zemí v zařízeních navržených pro poloviční počet. Podmínky jsou více než stísněné a absolutně hygienicky nedostačující.

V Jižní Koreji spoléhá vláda při řešení otázky ilegálního přistěhovalectví především na vynucené zátahy. Každý měsíc je tak zatčeno, zadrženo a deportováno na tisíce ilegálních pracovníků. Masivní zákroky vedly k přeplnění detenčních center, k ubohým životním podmínkám a k opožděnému přístupu k lékařskému ošetření. Někteří přistěhovalci jsou drženi v původních prostorách pro kanceláře uměle přestavěných na detenční zařízení. Tyto prostory jsou velmi nevhodné, neboť většinou postrádají větrání (některé nemají ani okna) a chybí i prostor pro venkovní odpočinek.

V Řecku jsou v detenčních centrech drženy i děti bez doprovodu. Některé v  přeplněném a špinavém zařízení stráví více než dva měsíce. Jsou známy případy, kdy byly děti umístěny mezi dospělé, případně byly odděleny od svých rodin a drženy v jiném zařízení. V červnu 2009 byla doba zadržení v detenčních centrech pro cizí státní příslušníky, kterým byla nařízena deportace,  zvýšena novelou zákona ze tří na šest měsíců, v některých případech i na dvanáct měsíců.

Chráněni mezinárodním právem

Podle mezinárodního práva musí mít osoby zadržené v rámci pravomoci imigračních úřadů přístup k právníkovi, zdravotní péči a musí jim být umožněna návštěva rodinnými příslušníky. Podmínky zadržení musí odpovídat např. Standardním minimálním pravidlům OSN pro zacházení s vězni (UN Standard Minimum Rules for the Treatment of Prisoners) a Zásadám OSN týkající se ochrany všech osob podrobených jakékoli formě zadržení nebo uvěznění (UN Body of Principles for the Protection of All Persons under Any Form of Detention or Imprisonment).

Státy musí respektovat práva na svobodu jednotlivce a svobodu pohybu migrantů a poskytnout efektivní alternativní opatření k zadržování osob. Zadržování by mělo být výjimkou, ne pravidlem. Mělo by být použito až jako poslední možnost, a pokud by skutečně bylo nutné, mělo by být omezeno pouze na nezbytně nutnou dobu.

Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodin, která byla OSN přijata 18. prosince 1990, usiluje o podporu a ochranu práv migrujících pracovníků. Mezi mnoha právy ustanovenými v této Úmluvě je i článek 16, který zaručuje právo migrujícícm pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům na osobní svobodu a bezpečnosti a ochranu před svévolným zatčením a zadržováním. Další práva zahrnují i právo na přístup k sociálním i zdravotnickým službám a osvobození od nucených prací.

Doposud ratifikovalo tuto Úmluvu pouze 42 států. Bohužel státy, na jejich území je nejvíce migrantů, tuto Úmluvu zatím neratifikovaly.

Na Mezinárodní den přistěhovalců uznává Amnesty International přínos přistěhovalců, který mají pro hostitelskou společnost a vyzývá státy, které doposud Úmluvu neratifikovaly, aby tak učinily co nejdříve. Státy, které se již k Úmluvě připojily, musí zajistit, aby byla začleněna do právního řádu dané země a řádně uplatňována v praxi. Také naléhavě žádáme vlády, aby hledaly alternativy k detenčním centrům, které budou vyhovovat mezinárodním standardům lidských práv.

MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRO MIGRACI ODHADUJE POČET PŘISTĚHOVALCŮ NA CELÉM SVĚTĚ NA 200 MILIONŮ, PŘIČEMŽ PODLE STATISTIK OSN 20 AŽ 30 MILIONŮ Z TOHOTO POČTU JSOU ILEGÁLNÍ PŘISTĚHOVALCI.

Zapojte se!

Pomozte zastavit zneužívání přistěhovalců překupníky a zaměstnavateli a jejich svévolné zadržování. Apelujte na svou vládu, aby ratifikovala Mezinárodní úmluvu o ochraně všech přistěhovaleckých pracovníků a jejich rodin (The International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Their Families). Nejdřív se ale přesvědčte, zda vaše země Úmluvu skutečně ještě neschválila na http://sn.im/tbdx0

Pokud nebyla Úmluva ratifikována, napište příslušnému vládnímu rezortu a přesvědčte je, aby tak učinili. Pokud vaše země již Úmluvu schválila, napište příslušnému oddělení a pobídněte je k zařazení Úmluvy do domácího právního systému.

Další užitečné informace:

http://sn.im/tbdxh

Kam dál: