Lidská práva

Pavla Gomba: Pro mě je hodně silný příběh Bonane z Rwandy. Myslím, že jsem tento příběh napsala i do své knihy „Slyšíte nás?“. Tento kluk byl svědkem toho, jak byli jeho rodiče zabiti. Sám je pochoval před domem. Bonane a jeho dvě sestry žili v extrémní chudobě. Ne každý den měli večeři a ten kluk měl jediné boty, ze kterých už skoro vyrostl, pověšené na zdi. Říkal, že nejšťastnější v životě byl, když dostal deky z kostela. Měla jsem možnost ho vidět ještě dvakrát poté. UNICEF mu v rámci programu dobytčích bank zajistil prasátka, která sám choval a prodával. Rodiče jim sice nikdo nevrátí, ale už mají alespoň základní zajištění. Bonane získal nějakou kvalifikaci a jeho sestry chodily do školy. Bonane si potom trochu zkazil život tím, že se nesprávně oženil. Vzal si dívku ze sousedství, která měla podobný osud jako on. Často si povídali a jednou si řekli, že se vezmou a společně jim bude lépe. Ale dívka si ho pravděpodobně vzala ze zištných důvodů, protože mu po několika měsících utekla a vzala mu ještě rádio a nádobí. Naposledy jsem ho viděla druhý den poté, co utekla. Byl v slzách a myslel si, že se mu zhroutil život. Ale myslím si, že teď už je to zase dobré. Bonaneho příběh dobře ilustruje, čeho se dá a čeho se nedá dosáhnout. Musela jsem se smířit s tím, že člověk není žádný mesiáš. Můžeme zajistit, aby děti zbytečně neumíraly na podvýživu nebo nemoci a chodily do školy. Ale na každém záleží, jestli bude šťastný nebo ne.