Právo na svobodu přesvědčení a projevu

 

Článek 19

 

Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje i právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.

 

Svoboda projevu stručně garantuje právo vyjadřovat své názory a mínění bez cenzury a strachu z hrozícího trestu a také právo informace v necenzurované podobě přijímat, vyhledávat a mít k nim volný přístup.

Uplatňování tohoto práva s sebou ovšem přináší i řadu rizik a přesto, že moderní demokratické státy se snaží svobodu projevu proklamovat, je i v těchto zemích většinou alespoň částečně regulována (toto se týká například pomluv, podněcování k násilí či k trestnému činu, hanobení národa či rasy atp.).

Co nejširší respektování a garance tohoto práva státem však tvoří neodmyslitelnou součást demokracie a jeho porušování je jedním z nejviditelnějších charakteristických rysů režimů nedemokratických.

K tomuto článku jsme vybrali případ ruské punkové skupiny Pussy Riot, jejíž členky byly za svůj netradiční projev nesouhlasu s prezidentem a jeho propojením s pravoslavnou církví odsouzeny ke dvěma letům vězení.

Nabízí se zde srovnání s ČSSR, ve které byli umělci, hudební skupiny a zpěváci (a samozřejmě i mnozí další), kteří se nějakým způsobem odlišovali od povolené normy nebo se dokonce vyjadřovali proti vládnoucímu režimu, perzekuováni a často také vězněni (známý je například proces s Plastic People of the Universe).

Studenti by si měli uvědomit jednak význam práva na svobodu projevu a následky jeho porušování, ale také omezení s ním spojená, která úzce souvisejí s respektováním práv druhých osob.


„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do smrti budu hájit vaše právo to říkat."

Voltaire