Anička pochází ze severozápadní Francie, ale díky Erasmu v Praze si zamilovala Českou republiku i lidi, které tam potkala. Po studiích strávila dva roky kočovným životem ve staré dodávce, což ji naučilo minimalismu, toleranci a vážit si jednoduchosti. Na Česku oceňuje vztah k přírodě, kvalitní veřejnou dopravu a nehmotné hodnoty, ale postupně si všímá i negativ – lhostejnosti, pasivního stěžování a silnějších genderových rolí. Ačkoliv dlouho věřila, že Česko je jejím domovem, po rozpadu vztahu opět cítí touhu vydat se do světa a hledat nové místo pro svůj život. Příběh je psaný v první osobě.