Co mohu dělat, když se to stane?

To, jak bolestivé je být terčem předsudků, si člověk nejlépe uvědomí, když tuto zkušenost zažije na vlastní kůži. Studenti mohou mít své osobní zkušenosti, o které se mohou či nemusejí chtít podělit s ostatními. Ideálně nám však poslouží práce s předsudky, které mají cizinci o Češích.
Pro tento případ jim můžete pustit ukázku z filmu Filipa Remundy „Obnažený národ“ či přečíst ukázku z knihy německého novináře žijícího v Čechách Hanse Jorg Schmidta, Česko-nauka o sousedech pro Němce.
Také po Sametové revoluci, když začali Češi cestovat, brzy se v německu a Rakousku začaly objevovat nápisy v Češtině: „Češi, nekraďte tady“.

Poté s nimi můžete diskutovat, zda tyto předsudky platí na každého z nich (opravdu jsme všichni vášnivými alkoholiky, závidíme, nadšeně chataříme, pro korunu si necháme vrtat koleno, nosíme ponožky do sandálů, okrádáme turisty, jsme rasisti či zloději?).
Určitě ne všechna tato tvrzení platí pro každého člena třídy, stejně jako předsudek o nějaké skupině nikdy neplatí pro všechny její členy. Proto je nutné posuzovat každého jednotlivce zvlášť a teprve po seznámení s ním je možné ho nějak posuzovat.

Zeptejte se studentů, jak nahlížejí na Ukrajince v Čechách? Jaké představy o nich mají?
Pusťte studentům krátké video, které vzniklo v rámci kampaně Sdružení pro integraci a migraci.

http://www.youtube.com/watch?v=lvDn-Q_uNXE

Poté s nimi diskutujte o tom, co ve videu viděli. Proč muž reagoval tak, jak reagoval? Jaké důsledky mohou předsudky mít? Jak vznikají a proč? Odrážejí objektivní realitu? Věděli studenti, že mnoho Ukrajinců s VŠ diplomy pracuje v ČR na pozicích neodpovídajících jejich vzdělání? Proč tomu tak je?