Co mohu dělat, když se to stane?

Jako prevenci a uvědomění si důsledků návrhů násilných postupů vůči menšinám funguje dobře práce s tématikou holocaustu. Existuje mnoho materiálů, které dokazují, jak děsivé a fatální mohou být pro členy menšin činy páchané na základě nenávistných ideologií, které navrhují jednoduchá řešení složitých problémů.
 Velmi působivé je krátké video „Nedovedu pochopit“. Vzniklo ve spolupráci Rádia 1 a Židovského muzea v Praze. Stopáž videa je pouze pětiminutová a poskytuje dobré propojení dobové propagandy před druhou světovou válkou a současného dění. Video vzniklo již v roce 2004, ale bohužel je stále aktuální a dnes jej lze dobře vztáhnout k problematice protiromských pochodů, které probíhaly v létě 2013 i v následujících měsících. Jako úvodní věta k tematice postačí, zeptáte-li se studentů,  zda by se podobná situace mohla opakovat. Poté můžete pustit aktuálnější videa z pochodů či meetingů, kterých naleznete na internetu velké množství a dále je se studenty analyzovat. Co vlastně sympatizanti extremismu chtějí? Jaká navrhují řešení současných problémů (nezaměstnanost, ekonomická krize atp.)? Je opravdu možné tyto problémy nějak posunout aplikací navrhovaných řešení? Proč se lidé k extremismu uchylují a v jakých obdobích? Zde se opět nabízí paralela s předválečným Německem, jeho ekonomickou a politickou situací po první světové válce. Téma je možné také propojit s dějepisem.

Film "Náš vůdce" je silný film výstižně zachycující  experiment, který provedl učitel se studenty střední školy. Během týdenního prjektu je chce zážitkovou formou seznámit s principy totalitních ideologií, jejich prosazováním v praxi. způsobům, jak zachází s lidmi, kteří s nimi nesouhlasí a tím, proč jsou přitažlivé pro slabší a nejisté jedince. Odehrává se v současném Němceku a vychází ze skutečné události, kdy podobný experiment uskutečnil učitel dějepisu na kalifornské střední škole. Studenti nejprve nechápou, jak je možné, že se lidé k těmto ideologiím připojili a nevěří, že by něco podobného bylo možné i dnes. Již po několika dnech je ale jasné, že to možné je a že se experiment začíná vymykat kontrole.

Film názorně ukazuje, čeho jsou lidé pod vlivem silného vůdce a ze sounáležitosti k zmanipulované skupině schopni a jaké to může mít důsledky. 

Ideální je propojení tématu filmu s nárůstem vlivu extremistických stran v současné Evropě a následnu diskusí o příčinách a rizicích tohoto fenoménu. Je možné jej zařadit například do hodin společensko-vědních seminářů, ZSV, Občanské nauky, ale i dějepisu a dalších předmětů.

Argumentací a prací se studenty inklinujícími k radikalismu se zabývá občanské sdružení Asi-milovaní. Ve své publikaci Hrozby neonacismu, příležitosti demokracie podává učitelům nejen vyčerpávající informace o problematice, ale i konkrétní rady a návod k vedení diskuze s těmito žáky. Publikace je určená učitelům a přizpůsobena jejich potřebám. Odkaz na publikaci naleznete v sekci Další informace a materiály.

Úryvek z publikace Hrozby neonacismu, příležitosti demokracie. Doporučujeme si přečíst celou publikaci. Zdroj viz. níže.

Záleží na tom, k čemu žák své kontroverzní názory používá a komu jsou adresovány. Pokud tyto názory slouží k upoutání pozornosti vrstevníků ve školním kolektivu nebo ke zvýšení prestiže své osoby a jsou používány při každé vhodné příležitosti, jste jako pedagog vyzýván ke konfrontaci. Na tento specifický způsob jednání byste měli být připraveni. Nejprve je třeba, abyste se rozhodli, zda přijmete nebo odmítnete konfrontační rámec diskuse s tímto žákem. V takových případech se totiž často jedná o výzvu ke konfrontaci na bázi provokace. Z takové pozice lze těžko vést smysluplný dialog. Proto je odmítnutí konfrontace z vaší strany v tomto případě zcela namístě. Abyste umožnili budoucí dialog, nesmíte takového žáka okamžitě, stroze a jednoznačně odmítnout. I odmítnutí má různé podoby, které mají určitý stupeň naléhavosti.

Nejmírnější formou vyjádření nesouhlasu pedagoga s kontroverzním názorem žáka je zopakování názoru žáka doplněné ověřovací otázkou „Je to tak?“ a následně otevřená formulace nesouhlasu: „S tímto názorem nesouhlasím.“ Můžete však použít i další asertivní dovednosti a stupňovat nesouhlas: „S tímto názorem nesouhlasím“ a případné zopakování: „S tímto názorem rozhodně nesouhlasím“. Tímto způsobem můžete odmítnout podílet se na konfrontační formě dialogu. Zároveň je však důležité udržet kontrolu nad dialogem a položit základ k jeho smysluplnosti. Musíte se snažit udržet iniciativu. Například takto:
„Naše názory na … se rozcházejí. Chci se dozvědět více o Tvém/Vašem názoru na … a chci, abys i Ty/Vy znal můj názor. Chci, abychom se dohodli na určitých pravidlech, která v průběhu naší diskuse budou platit: navrhuji první pravidlo – neskákat si do řeči, druhé pravidlo – pokud jeden či druhý nebudeme s něčím souhlasit, uděláme si poznámku na svůj list papíru…“ atd. Proto, aby dialog nesklouzl do chaosu, je důležité stanovit si pravidla pro jeho průběh. Během diskuse s žákem je proto dobré vytyčit si body shody a neshody, pojmenovat je a podat návrh k pokračování diskuse k bodům neshody v jiném domluveném čase. Z uvedeného vyplývá, že proto, aby byl váš dialog se studentem s kontroverzními názory efektivní, měli byste přerámcovat stávající konfrontační styl diskuse v konstruktivní.
Razantnější, ale žáka respektující podoba odmítnutí kontroverzního postoje se skrývá pod slovy: zneklidňuje mne, když ..., protože, … potřebuji .... V praxi tento přístup může vypadat takto: „Zneklidňuje mne, když poslouchám Tvůj názor, protože s ním nemohu souhlasit a potřebuji, abychom si rozdílnosti v názorech vyjasnili.“ Takto se jednoznačně distancujete od kontroverzního názoru žáka, ale zároveň nabízíte pokračování dialogu, který budete kontrolovat.

Dalším způsobem, jak se vyrovnat s žákem s kontroverzními názory, je osobní rozhovor.

Ten můžete navázat například v průběhu přestávky. Cílem takového rozhovoru by mělo být zjištění motivů jeho chování a upozornění na možné důsledky.
Přitom všem je důležité si uvědomit, že i dialog a racionální argumenty mají své meze. Naše postoje mají kromě racionální složky důležitou emotivní složku, která bývá v našem kulturním prostoru podceňována. Často je vnímána jako něco méněcenného vzhledem k racionální stránce naší osobnosti. Emoce je nutné kultivovat a pracovat s nimi. Potřebujeme rozvíjet pozitivní emoce jako soucit, empatii a vyrovnávat se s emocemi negativními – hněvem, strachem, nenávistí. Zde můžeme využívat možností zážitkové pedagogiky, samozřejmě přiměřeně danému tématu.

Hrozby neonacismu, příležitosti demokracie, str.145.dostupné zde

http://www.ferovaskola.cz/data/downloads/p%C5%99%C3%ADru%C4%8Dka%20o%20neonacismu.pdf