Lidská práva

Pavla Gomba: Nemám pocit, že je to záměrné. Myslím si, že je to způsobeno nedostatkem financí i dobrých vzorů toho, co funguje. My samozřejmě nemůžeme v každé vesnici vybudovat školu. Většina našich projektů je pilotních, poté bychom je měli přenechat státu, aby je dál rozšiřoval. Myslím si, že i všeobecná osvěta o tom, proč posílat děti do školy, je důležitá. V mnoha státech vzdělávání nefunguje z části díky tradicím. Pouze jednou se mi ale stalo, že rodiče nechtěli pouštět děti do školy. V Kambodži tatínek říkal, že dceru nechce posílat do školy, protože kdyby uměla číst a psát, tak by psala chlapcům milostné dopisy, a že tomu chce zabránit. Myslím, že se jedná o nedostatek prostředků a informovanosti o tom, jaké možnosti už na daném místě existují.

Je potřeba zdůraznit ještě jeden moment, a to je dopad vzdělání na porodnost a populační růst. Člověk si řekne, že vzdělání souvisí především s ekonomikou a s pracovním uplatněním. Ale ve chvíli, kdy holčička chodí do školy, tak až dospěje, místo šesti bude mít například jen dvě či tři děti. To je nesmírně důležité, protože je to jediný možný přirozený způsob, jak populační růst vyřešit. Zatím nic jiného nefunguje. V Číně politika jednoho dítěte vytváří do budoucna obrovský problém. Tento vztah vzdělání a porodnosti se potvrzuje úplně ve všech zemích, bez ohledu na tamní režim či náboženství.