Lidská práva

Pavla Gomba: Já myslím, že podvýživa je širší problém než to, že někdo nemá dostatek jídla. Za největší problém v rozvojových zemích považuji to, že pokud dítě od narození do tří let věku nedostává výživu, kterou potřebuje, tak již není možné dohnat rozvoj orgánů a mozku, který v tomto období probíhá. I když pak dítě v pěti či deseti letech dostane vše potřebné, už to nikdy nebude ono. Dítě zaostává psychicky i mentálně. Až polovina IQ se ztrácí kvůli podvýživě, což je obrovský problém. Hodně lidí si to neuvědomuje. Já myslím, že to je velký paradox, protože spousta rozvojových zemí je úrodných a přesto tam existuje podvýživa. To má nejrůznější příčiny. Vzpomínám si, že má první cesta v UNICEFu byla do Kambodži, kde také existuje problém podvýživy. Když jsme projížděli okolo rozsáhlých zelených oblastí, tak jsem se ptala sama sebe, jak je možné, že tam nic nepěstují. Poté jsem zjistila, že tyto oblasti jsou zaminované a životu nebezpečné.  Ve Rwandě, kterou znám velmi dobře, je to podobné. Rwanda je zemí, kde lidé sklízí úrodu třikrát do roka, protože některé oblasti jsou velmi úrodné. Není však možné tuto úrodu přepravit do těch méně úrodných oblastí, protože neexistují silnice a také není nikdo, kdo by ji tam dopravil. V období dešťů je tam tři měsíce vše rozbahněné a do některých oblastí se vůbec nedostanete. Jedna z těch příčin, o kterých se málo mluví, jsou politická rozhodnutí. Hladomor v Etiopii před třiceti lety byl způsoben tím, že tehdejší socialistická vláda zakázala přesuny potravin z jednoho okresu do druhého, a tak zkolabovalo zásobování.