Sabina se narodila s dětskou mozkovou obrnou a už na základní škole se setkávala s nepochopením a odmítáním ze strany spolužáků. Díky silné podpoře rodiny se však naučila své postižení přijmout a postupně si vybudovala samostatnost. Studium v Jedličkově ústavu a později na vyšší odborné škole jí pomohlo uvědomit si, že může žít plnohodnotný život a být součástí běžného kolektivu. Její život však výrazně poznamenala i nemoc sestry, anorexie, která rodinu sblížila, ale zároveň v ní zanechala hluboké obavy a bolest.